Až na dno!

Až na dno! Backleady, bročky, olůvka a samozřejmě hlavní olova – v minulém roce pro mě nezbytnost.

Právě podobné rozjímání mě přivedlo k myšlence, jak to udělat, abych i během období, kdy jsou mé pruty nahozené, u vody de facto „nebyl“. Lépe řečeno, aby můj vlasec mířící na lovné místo, pokud možno od špičky prutu kopíroval dno a nikde nekřížil trasu proplouvajícím hejnům ryb. Na následujících řádcích nebudu popisovat žádné převratné novinky, „neobjevil jsem Ameriku“. Jen bych chtěl poukázat na to, že pokud si člověk dá trochu záležet, věnuje čas přípravě svých montáží, piluje detaily, tak se mu vše vrátí v podobě vytoužených úlovků.

První, jarní vlaštovka

Jaro – tak jdeme na to!

K Labi mě vytáhly až první teplejší paprsky jarního slunce. Během zimy jsem si utvořil jasnou představu o tom, jak své vlasce „přitluču“ ke dnu řeky a hned během první akce jsem se pustil do práce. Došlo mi, že vlasec může být za předpokladu, kdy klasicky nahazuji a nezavážím ukotven u dna až na 5 místech. Ve skutečnosti na 6 místech, ale k tomu se vrátím až později. Vezměme si to pěkně od špičky prutu – jako první a asi nejdůležitější těžítko je závěsný backlead. Zpětné olovo nám krásně přišpendlí vlasec ke dnu už na začátku a pomáhá tak v práci i ostatním těžítkům. Na trhu je jich nepřeberné množství vah, tvarů, způsobu odpadávání a vybere si každý.

Druhé a třetí závaží tvoří před náhozem víceméně jeden bod, ovšem jakmile se montáž ocitne ve vzduch, krásně se od sebe oddělí a ukotví vlasec na dalších 2 místech vzdálených od sebe cca. 1-3m. Mluvím o malém 5-10g kulatém olůvku, které zajišťuji zhruba 100 až 150cm od hlavního olova nikoliv pomocí plavačkové zarážky, ale drobným bročkem Camo Shotz od Carp´R´Us. Ty jsou k dispozici ve 2 zbarveních a 4 vahách – 0,40, 0,90, 1,20 a 1,60g. V drtivé většině případů používám nejtěžší variantu. Je to taková drobnůstka, možná že trochu navíc, olůvko by šlo zajistit i za pomoci obyčejného, bavlnkového uzlíku, ale mě se to zalíbilo takto. Čtvrtou položkou je samozřejmě naše hlavní olovo, jehož gramáž většinou odpovídá aktuálnímu průtoku. Dlouhou dobu jsem s oblibou používal poměrně těžká olova začínající na 170g, ale po zajímavé debatě s Jirkou Majerem jsem začal především při lovu u břehu v místech posázenými velkými kameny používat menší gramáž. Pokud to průtok dovolí, většinou 90g olova, ale klidně i méně. Výsledky jsou opravdu pozoruhodné, ale to je již úplně jiná kapitola. Posledním bodíkem je broček na samotném návazci, které používá drtivá většina z nás.

Pomohl nám k vytouženým úlovků i tolik diskutovaný úplněk?

První, jarní vlaštovka

Takto upravené udice jsem poslal k protějšímu břehu a trpělivě čekal na nějakou akci. Zprávy z celého úseku nebyly dvakrát povzbudivé, pokud už se nějaký kapr chytil, většinou se jednalo o menší kousky. Když jsem se ráno vzbudil, panoval pořádný mráz a mě se vůbec nechtělo ze spacáku, čas mě však tlačil a nástup do práce se přeci jen blížil mocnými kroky. Při sledování paprsků slunce, jak ukrajují mrazivou mlhu nad řekou jsem přemýšlel, proč se celý předchozí den nic nestalo. Možná tu kapři nejsou, možná že ano, ale mé krmení je nezajímá. Chvilku před odjezdem signalizátor přeci jen pípnul, ale spíše to vypadalo na cejna nebo tlouště. Vlasec trochu zavibroval a já lehounce přiseknul. Jak jsem očekával, žádný velký odpor se na druhé straně vlasce nekonal, a tak jsem poměr rychle stahoval montáž k sobě. Ve chvíli, kdy jsem rybu poprvé zahlédnul však nastal trochu šok – z hloubky na mě vykouknul pěkný šupináč odhadem kolem 12kg. To byla příjemná, první, jarní vlaštovka.

Plně nabitá cívka fluorokarbonu

Flourokarbon jde ke dnu jako kámen, a navíc je pod vodou dokonale průhledný

Parádně stavěný šupináč.

Šestý bod

V podobném rytmu proběhlo celé jaro a léto. Jakmile jsem k vodě vyjel, málokdy jsem se vracel bez pořádného úlovku. Abych svou sestavu ještě malinko vylepšil, začal jsem místo klasického vlasce používat fluorokarbonové vlasce XTRA od Carp´R´Us, to je právě ten šestý, již zmiňovaný prvek navíc. Opět, je to taková drobnost, ale mám za to, že podstatná. Fluorokarbonová imitace jde ke dnu jako kámen sama o sobě, co teprve, když jsem ji osadil svými olůvky. Výhodou navíc může být i dokonalá průhlednost fluorokarbonu, to již ale nechám na posouzení každého z Vás.

Vrcholem léta byly tři těsně navazující výpravy, které pokaždé skončily rybou přes 15kg. Musím podotknout, že jsem pokaždé lovil na úseku s poměrně silným, rybářským tlakem. Vždy to však bylo jako bych tam byl a zároveň nebyl. Kapři se v klidu krmili až do chvíle, kdy došlo na mou nástrahu. Menší kapříci se tu dají chytat poměrně snadno i za předpokladu, že jsou vaše vlasce napnuté jako struny až na loviště, potřebují se nasytit a častou nad kdejakým nebezpečím ochotně přivřou oči. To se již podle mého nedá tvrdit o velkých, zkušených kaprech, jež se mi povedlo ulovit právě ve 3 zmíněných dnech. Nikde nezaznamenali žádný signál, který by je varoval před nebezpečím, dokonce ani menší kapři, tloušti nebo cejni, kteří by tloukli do dna a snažili se sezobnout každý kousek návnady. „Ticho po pěšině“ a z ničeho nic rána do prutu a brutální jízda, která vždy skončila úspěšně v podběráku.

Podzimní vrchol

Takto nabitý sebevědomím jsem se nachystal i na podzimní lovy, které jsem absolvoval v drtivé většině s Láďou Jeníkem. Vytipovaný úsek řeky jsme v pravidelných intervalech krmili kilogramy boilies, kapři spokojeně baštili a v podstatě až do ledna se tu zdržovali. Dá se říci, že se nám ryby krmily doslova pod nohami, a přesto jsme zažili noci, kdy záběry takřka neustávali. Přilepená past na dně byla jednoduše k neodhalení. Na podložkách se nám vystřídala pěkná řádka kaprů všech velikostí a mezi nim i ryby ke 20kg. Naprostý vrchol zažil Láďa během prosince, kdy v jistých intervalech doslova jen nahazoval a zdolával. Kdybych neviděl na vlastní oči, nikdy bych neuvěřil.

Jak jsem již zmínil, času jsem u vody v roce 2018 strávil minimum, ale skoro pokaždé jsem se mohl spolehnou na to, že vlasec vyskládaný na říčním dně mi přinese pěkný úlovek. Krom výše uvedených výhod nelze opomenout i jeden ryze praktický bonus. Labe často sjíždějí nejen nákladní a výletní lodě, ale i řada menších, sportovní nebo rybářských plavidel, jejichž počet začíná na některých úsecích povážlivě stoupat. Křižující plavidla mohou být vždy potenciálním rizikem pro Vaše vlasce, ale pokud přibijete své šňůry až na dno, nemusíte mít nikdy obavu ze zachycení, nebo rovnou uříznutí montáže. Věřím, že pokud sami uvedenou taktiku vyzkoušíte, jednoznačně poznáte rozdíl.

Za Nikl tým - Radek Holub