Stojím v komoře a koukám na kýble, které jsou plné různých druhů boiliesu. Zvažuji, zda sebou mám vzít Krillberry, Devila Krilla nebo klasiku v podobě Kill Krilla. Nakonec se rozhoduji pro třetí možnost. Toto boilies mám totiž v posledních letech nejraději.
Balím zbytek toho nejnutnějšího k pobytu u vody a s plným autem vyrážím vstříc novým zážitkům. Po příjezdu si celou vodu obcházím a hledám to nejlepší místo, které se na následující dva dny stane mým domovem. Obloha jako vymetená, kapři schovaní bůh ví kde a já nemám jedinou indicii, které místo bude to nejlepší. Nakonec se rozhoduji podle předpovědi počasí, která hlásí silný jihovýchodní vítr. Větrné počasí je na zdejší vodě ta nejlepší volba, poněvadž kapři jsou společně s vlnami unášeni k jedné straně jezera.Až do večera je klid a i přesto, že mám sluníčko rád, tak už se nemůžu dočkat až zmizí za obzorem. To se také za chvíli stává. Po většinou se západem slunce přichází zklidnění počasí, ale tentokrát je vše naopak. Nad koruny stromů se ukazuje měsíc, který sebou přináší i vítr. KONEČNĚ! Konečně by se mohlo začít něco dít.
Stálo by napsat, že jako mávnutím proutku najednou přichází záběr za záběrem, ale tak rychlé to tedy nebylo 
První záběr přichází až před východem slunce a hned je z toho parádní kapr o váze 17,1 kg. Nádherná dlouhá ryba bez jediné chybičky. Pár rychlých fotek, díky ti Eriku za ně, a kapr už je zase zpět ve svém živlu. Přes den se toho moc neděje, občas mi některý z místních nadějných kaprů udělá radost a přijede si zobnout kuličku Kill Krilla, která se nachází pod mým háčkem. Změna přichází až pozdě odpoledne, kdy se mi během chvíle ukážou na podložce tři skoro identičtí kapři lehce přes třináct kilogramů. Neskutečné... Svatý Petr mi byl řádně nakloněn. Zbytek výpravy už si užívám v poklidu a zkouším nové fígle, které sice tentokrát nefungují, ale třeba příště budou...
Přeji mnoho krásných chvil u vody
Víťa Černý