Jak jsem již naznačil v předchozí zprávě od vody, rozhodl jsem se přijmout velkou výzvu a vyrazil na týdenní výpravu, konkrétně na novou, pro mě neznámou, vodu. Potřeboval jsem změnu a chtěl jsem si dokázat, že umím chytat ryby nejenom na řece, která je mým druhým domovem. Výzvou této výpravy bylo mnoho důvodů.
|
|
|
- dlouhá léta se věnuju řece, proto jsem se rozhodl pro větší stojatou vodu
- byla to čistá voda s velkým množstvím travin
- šlo rozměrově (tedy alespoň pro mě oproti řece) o velkou vodní plochu
- byl to pro mě zcela naprosto neznámý revír, o kterém jsem nic nevěděl, neznal charakteristiku dna, chování ryb, nevěděl jsem, co jim chutná atd.
- v rámci této výpravy jsem najel ,,pár´´ stovek kilometrů na území ČR
|
|
|
Na tuto výpravu jsem se velmi těšil a dlouho dopředu se na ni připravoval. Přeci jen, jak jsem se výše zmínil, jel jsem na neznámou vodu, od které jsem nevěděl, co očekávat a chtěl jsem být na vše připravený. Celou tuto akci se mnou absolvovala přítelkyně Bára, která mi dělala nejenom společnost na cestě, ale i perfektního parťáka a soupeře na následující týden. Tímto jsem chtěl jen říct, že Bára taky chytala a tak jsem sebou vezl všechno 2x!!! Ten, kdo jezdí na velké (týdenní) výpravy ví, co vše je potřeba s sebou mít. Tedy vše potřebné do jakéhokoliv počasí, na ,,přežití´´ týdenního pobytu u vody, dvojitou dávku nejenom jídla a pití, ale hlavně krmení. Na cestu jsem měl půjčeného kombika se střešním boxem, takže jsem byl v klidu, když jsem při nakládání dal vše do auta a ještě jsem měl výhled ve zpětném zrcátku. Do dnes jen nechápu, jak tu tíhu veškerého vybavení mohly vydržet zadní tlumiče!
Na cestě směr nové dobrodružství nám dělal společnost silný vítr a teplota vzduchu nějakých 7-8st.C. Moc ideální vyhlídky na chytání to nebyly, ale nechtěl jsem nad tím přemýšlet. Pochopitelně že to, co bylo po cestě, bylo i na místě a tak byla stavba našeho místa celkem zajímavá. Vítr foukal na tolik, že jsem jen nahodil ,,někam před sebe´´ a čekal, co se bude dít. Teprve až ve večerních hodinách ustál vítr a tak jsem konečně mohl vyrazit na vodu prozkoumat dno. Nějakých cca 30metrů před sebou jsem měl sice zajímavou vyvýšeninu s hloubkou 3m, ale nepodnikal jsem celou akci jen proto, abych posílal montáže ,,pod nohy´´., proto jsem hledal dál. Pár zajímavých míst jsem našel jak na hranici házecí vzdálenosti, tak i ve větší vzdálenosti, ale vzhledem k tomu, že jsem počítal se silným větrem i v následujících dnech, zvolil jsem pro mě nejlepší a zároveň pohodlnější variantu, a to nahazování na maximální možnou vzdálenost ze břehu.
Toto místo bylo vhodné už jen proto, že bylo zajímavé a vhodné jak pro mě, tak pro Báru. Jak jsem zmínil, dno bylo téměř všude pokryté travinou, ale sem tam se našel nějaký ten čistý flek, který jsem se rozhodl vyzkoušet já. Bára chytala napravo ode mě a její místo o hloubce 6m mělo velmi členité dno, což se zdálo být velmi zajímavé.
Na začátek jsem poslal do vody cca 5kg řepky, 2kg pelet a 4kg 18mm velmi úspěšného boilie vlastní výroby ze směsi Enzym fish, které mi dělá společnost u vody už opravdu velmi dlouho. Toto boilie jsem na místě, v době čekání, přelil boostrem příchutě Kill Krill. V nástraze jsem měl zcela jasno. Na domácí půdě jsem velmi úspěšný s ready boilie Devill Krill, které jsem týden před samotnou výpravou přelil boosterem stejné příchutě. Jedinou změnou bylo, že kromě oblíbeného boilie Devill Krill winter edition s pop-up boilie Pineapple dream jsem sáhl po druhé variantě, a to Devill Krill sommer edition a to ve velikosti 24mm.
První série záběrů se rozjela hned večer a od začátku nešlo o malé ryby. Kapři mezi 70-85cm mi dali jasné znamení, že výběr místa byl správný. Spokojeně jsem ulehnul a usnul. Druhý den byl odstartován parádním záběrem od šupíka 90cm 16kg! Co více si přát?!? Záběry se začaly dostávat i na Bářiny pruty a tak jsem měl radost, že se daří nám oběma. Abych kapříky udržel na místě, začal jsem pravidelně po záběrech dokrmovat karbonovou kobrou. Krmnou dávku jsem zavážel pomocí gumového člunu vždy ráno a pak až večer, ale jakmile se to rozjelo, neváhal jsem dokrmovat, abych udržel kapry na místě. Přeci jen jsem si mohl dovolit pravidelně krmit, protože zásob krmení jsem měl více než dost. Byl jsem připraven opravdu na vše a krmení překážkou opravdu nebylo. Jeden den jsem měl sérii záběrů já, druhý den zase Bára. Čím více se nám dařilo na počet záběrů, tím více se nám ustálila lovená velikost. Šupináči ve velikosti 60-70cm nám sice zpříjemňovali lov, ale nebylo to pravé ořechové, proto jsem se rozhodl udělat razantní změnu v taktice lovu…
Jestli se mi změna taktiky povedla, se dozvíte v pokračování zprávy od vody Velká výzva - 2. díl
Za Nikl team - Matěj ,,Niel´´Šole