12- denní Tour - 4. 10. 2015

Po těžké dřině u vody, neustálé stěhování věcí, vymýšlení jak přelstít ty největší kapry ve vodě se dřív nebo později výsledek musí dostavit. V práci dostávám dvanáct dní těžce vydřeného volna a znovu vyrážím na ryby. V duchu si jen říkám, dvanáct dní u vody. To by bylo abych něco nevymyslel. Původně jsem měl namířeno na jednu pískovnu na dolním toku Labe, ale bohužel místo které jsem chtěl navštívit leží v CHKO. Vzhledem k počasí, které se na Českou republiku řítilo jsem to musel celé přehodnotit. Přeci jenom dvanáct dní bez bivaku pod deštníkem v dešti, silném větru a teplotám v noci kolem sedmi stupňů nebylo úplně to nejlepší. Vyrazil jsem proto na jinou pískovnu ve středních Čechách, kde tato omezení nejsou.

Po příjezdu na místo, na kterém jsem ještě nechytal, jsem si musel pořádně zmapovat terén. Na řadu přišel marker. Zjištění hloubek a oťukání dna je pro další lov opravdu důležité. Zjistil jsem, že u břehu je pěkná jáma a dno tady padá ze dvou metrů na sedm. Je to zajímavé místo, které chci určitě vyzkoušet. Na takhle prudké hraně jsem ještě nikdy nechytal. Voda byla krásně čistá a tak jsem se rozhodl pro montáže z fluorocarbonu a háček Longshank číslo osm. Na zákrm bylo nutné všechny boilies rozpůlit, jinak by skončili někde hluboko v jámě. Den, kdy jsem dorazil k vodě panovalo velké vedro. Teplota byla hodně přes třicet stupňů. Přes den jsem s nějakým záběrem nepočítal a tak jsem vsázel spíše na noc a montáže pokládal kousek od břehu. V noci mělo přijít i ochlazení, déšť a silný vítr. Rozkrmil jsem si dvě místa. Jedno oblíbenou EXTASY a druhé švestkou. Večer začal opravdu foukat silný vítr a já napjatě čekal co se bude dít. Hned po šesti hodinách od zákrmu přichází krásná jízda. Zasekávám a cítím že je to malá ryba. Kapra jsem podebral, posvítím na podběrák a nestačím se divit. Měření a vážení ukázalo 98 centimetrů a 14,50 kilogramů. Na takovou rybu bych ale čekal větší souboj. Kapřík zabral z místa nakrmení Extází.

K ránu přichází další pomalá jízda. Tentokrát je to druhý prut z místa nakrmeného švestkou. Běžím k prutu, který je umístěný ve vodě. Tráva je po dešti mokrá, dobíhám k prutu, podklouzli mi nohy a já končím celý ve vodě. Kdyby mě někdo pozoroval, tak by se asi dost pobavil. Vzpamatuju se z ranního probuzení a konečně zasekávám. Na to, jak předchozí ryba vůbec nebojovala, tak tahle mi to dvakrát vrátila. Ryba bojuje ohromě, ale nakonec končí v mém podběráku. Krásný lysec měří 97 centimetrů a váží 16,10 kilogramů. Mám za sebou opravdu parádní první noc a už se moc těším co přinesou následující dny lovu. Do oběda to ani nepíplo. Lehce po poledni vytahuji oba pruty a měním svojí nástrahu. Půl hodiny po náhozu, se rozezní ten nejhezčí tón. Přibíhám k prutu, zasekávám, ale je tam vázka. Pokouším se prut vyprostit cukavými pohyby, když v tom se to najednou rozjede. Nebyla to vázka, ale obrovský kapr mi pomalu začíná odmotávat metry vlasce z navijáku. Hned ze začátku bylo jasné, že to bude opravdu velká ryba. Ani jednou necuknul hlavou a prostě pořád jel. Souboj na který nikdy nezapomenu. Vyhrál jsem. V podběráku nevěřícně koukám na rybu, kterou jsem si tak moc přál a o které jsem snil. Bylo jisté že šupináč bude atakovat dvacetikilogramovou hranici. Když jsem rybu pořádně zvážil, odečetl vážící sak, tak začala pořádná rádost. Je to tam, je to tam, křičel jsem. Poprvé jsem na české svazovce pokořil magickou dvacetikilogramovou hranici. Kapr dlouhý 103 centimetrů vážící 21,70 kilogramů. Zabral na 24 milimetrovou kuličku Extáze, kterou jsem měl namočenou tři týdnu v dipu Extáze.

Mám obrovskou radost a lov si náramně užívám. Za devatenáct hodin na svazovce jsem chytil ryby 14,50, 16,10 a 21,70 kilogramů. Připadal jsem si jako v pohádce a to mám před sebou ještě jedenáct dní lovu. Je to můj den, na který nikdy nezapomenu a který už se asi nikdy nebude opakovat. V ten den večer jsem ještě vytáhl kapříka 10 kilogramů. Třetí den ráno mám opět jízdu na Extázi. O rybu bohužel přicházím, vyřízla se. Podle tahu mohla být taky dost slušná, ale jak se říká, ryba kterou ztratíte je vždycky největší :-) Přes den je zase slunečno a bezvětří. Volnou chvíli bez kapří aktivity trávím navazováním návazců, nabíjením telefonu a fotoaparátu ze solárního panelu a opalováním. Večer přichází další kapřík kolem devíti kilogramů. Rybu odháčkovávám hned v podběráku a pouštím zpátky. Mezi třetím a šestým dnem této výpravy se toho už moc neudálo. Chytil jsem jenom pár menších ryb. Ještě k tomu byl víkend a ve vodě bylo převlascováno. Bohužel ani počasí nenasvědčovalo tomu, že by se krásný tón Delkimů znovu rozezněl. Na obloze ani mráček, sluníčko a bezvětří není pro kapraře úplně to ideální. Těším se na neděli, až všichni rybáři odjedou od vody, já tady zůstanu sám a snad se konečně změní i počasí.

Je neděle podvečer a u vody už není ani noha. Od rána fouká silný vítr, obloha zamračená a občas také zaprší. Přesně takové počasí jsem si přál. Swingery se jen pohupují v silném větru, ale záběr bohužel nepřichází. Pomalu začínám přemýšlet co dělám špatně a začínám experimentovat s montážema. Místo lehce dokrmuji třikrát denně, takže tam pořád něco leží. Nemůžu pořád uvěřit tomu, že první den byl tak famózní a od té doby je to jen horší. Na jednu stranu zůstávám klidný, protože kdyby mi někdo řekl před výpravou, že chytím pouze jednu rybu a to 21,70 kilogramů tak bych za to dal vše. Tahle myšlenka mě uklidňuje, že mám vlastně odchytáno. Nikdy se ale nevzdávám a budu bojovat až do konce ještě třeba o nějakou hezkou rybu. Asi největším základem k úspěchu je tomu neustále věřit, udělat pro to maximum a nevzdát se. Tenhle článek píšu přímo u vody a krátím si tak volnou chvíli. Jen co jsem dopsal předchozí odstavec, tón Delkimů se zase rozeznívá. Chvíli nevěřím svým uším. Vybíhám v dešti k záběru a odhadem patnáctikilogramový šupináč se mi vyřezává asi metr od podběráku. Zklamaně koukám na vodu. I to k tomu patří. Né vždy vyhraje rybář nad rybou a o to je to krásnější. Celý promoklý jdu do bivaku připravit novou montáž a nahodit to znovu. Opět se mi potvrdilo, že tři týdny nadipovaná kulička Extáze je smrtelná zbraň. Bohužel jsem měl jen dvě. Ryby přestali úplně brát, jako kdyby někam odjeli a já se pořád nechci smířit s tím, že by moje dvanáctidennní výprava byla ve znamení pouze prvního dne. Vůbec to nechápu, vždyť lepší počasí na ryby snad už ani nemůže být. Je pod mrakem, občas zaprší a fouká vítr. Pořád mi vrtá hlavou co se stalo. Za mnou je další noc bez kapřího záběru.

Vůbec jsem se nevyspal, protože co hodina, to jsem vstával k záběru od cejna. Do rána se na břeh podívalo sedm cejnů a to je špatně. Pořád to nevzdávám a věřím a tak přichází zásadní rozhodnutí. Abych zvýšil šanci na nějakého kapříka, tak na poslední tři dny se přestěhuji jinam. Během hodiny byli sbalené věci a já se stěhuji. Už není moc času, tak narychlo mapuju terén a stavím bivak před deštěm. Na nové místo kobruju tři kila boilies a uvidíme co se bude dít. Teď už nemám co ztratit. Hned po osmi hodinách na novém místě přichází krásná pomalá jízda. Opět lepší ryba kterou po půl minutě vyřezávám. Zklamaně kontroluji boilies a montáž letí opět do vody. Stěhování se mi nakonec vyplatilo. Během posledních dvou dnů jsem vytáhl krásného šupináče 11,10 kilogramů a ještě krásnějšího lysce 15,10 kilogramů. Byla to krásná výprava, na kterou budu dlouho vzpomínat. Během výpravy jsem zažil krásné chvilky a jak se mi potvrdilo důležité je nevzdát se. Znám rybáře, kteří by to už v půlce zabalili a odjeli domů že jim ryby neberou. Takže choďte na kapry a bojujte až do konce.

Vlastimil Jakoubek.