Závod na Vltavě je největší výzva, jakou může závodník v České republice přijmout. Každý ví, že chytání na řece je asi stejně nevyzpytatelné jako počasí v posledních dnech.
|
|
|
|
|
|
Nikdy nevíte, jestli ryby daný den do krmného místa připlavou či nikoliv, o vrtkavosti průtoku ani nemluvím. Někdy si říkám, že při takovém lovu máme v rukou více neznámých než známých. Přesto všechno jsme se s Karlem vydali na maraton i pátým rokem. Na jedné straně stál dluh z loňska, kdy jsme skončili druzí jen o pár dekagramů, na straně druhé tu byla obrovská zodpovědnost, která nás svazovala. Zatím jsme vždy byli na bedně a víte, jak je to s tím džbánem, se kterým se chodí pro vodu.
Letos poprvé jsem musel úplně změnit naše zvyky a do Prahy jsem přijel až na poslední chvíli. Losování bylo doprovázeno silnou diskusí závodníků, kteří lamentovali nad nově otevřeným sektorem u soutoku s Berounkou – každý si chtěl tento sektor vylosovat! Jen Karlovi by se líbilo na Císařské louce J Patrně se těšil na noční kouzlo diskoparníků. Los nás však poslal na úplný střed ostrova. Výchozí pozice byla vice než špatná – každému je jasné, že forhont je prostě vždy lepší. Poprvé za pět let se nám podařil doslova raketový start – Karel ulovil první bodovanou rybu závodu, já jsem následně velmi brzy kontroval kaprem přes 11 kg, který se stal nejtěžší a zároveň i nejdelší rybou závodu, navíc se také jednalo o první ulovenou rybu přes 10 kg. Mohlo by se v tu chvíli zdát, že Nikl team má cestu za vítěstvím úplně jasnou.
Třetí den závodu nám však na paty začala šlapat konkurence sedící u Baranďáku. Kluci nejsou v Praze žádní zelenáči a evidentně za těch pár ročníků okoukali spoustu triků. Ryba jim najela a tím nám připravili velmi hořké chvíle. Nic jsme nevzdali, každý den jsme dvakrát krmili methodmixem red spice a po záběru jsme vždy dokrmovali boiliesem iSecret (novinka na rok 2016). Já jsem průběžně odchytával jednotlivé ryby z příbřežních partií, kde jsem chytal spíše větší kapry. Karel vsadil oba pruty na místo při protějším břehu. Často jsme čekali i několik hodin bez záběru, než nám ryba do krmného místa najela. V pátek se nám podařilo ztrátu dotáhnout a věděli jsme, že poslední noc rozhodne. Odpoledne jsme ještě rozmíchali posledních 20 kg methodmixu s boostrem a lososákem a nasázeli vše košíkem do jednoho jediného místa. Buď a nebo!
Před spaním jsme si dali ještě kapku hennessy a zkusili si lehnout. Ještě jsem ani nezahřál spacák a už na mě Karel pískal, abych mu šel pomoci. Od té chvíle jsem si nelehl. Každou chvíli Karel pískal a bylo jasné, že právě rozjel asi tu největší vltavskou noc. Po břehu jsme lítali jako dvě motorové světlušky. Ráno už jsme se spíše plazili po kolenou. Saky praskaly ve švech a za svítání jsem musel jít půjčit pytel ke kolegům ze sousedního týmu. Neuvěřitelné – Vltava vydala za noc 14 bodovaných ryb. Kdyby nám tohle někdo na začátku řekl, asi bychom ho poslali na léčení. Vždyť jindy by 14 ryb stačilo i na první místo! Dvě hodiny před koncem jsme ještě přidali poslední dva vltavské mohykány a zpečetili tak své válečné tažení za třetím pražským vítězstvím!
Závod na Vltavě byl vždycky neuvěřitelně náročný, letos jsme si však sáhli až na dno svých sil a při životě nás držely jen smsky a zprávy od fanoušků, kteří nám prostě nedovolili povolit a putovní pohár pustit ze svých spárů! Děkujeme všem za podporu!
Za Nikl Team
Karel Nikl a Petr Šurek