Jako kaprař beru některé věci tak, jak jsou prostě dané a neřeším to, ale pokud slyším od všudypřítomných stále dokola tu samou otázku typu ,,proč chodíš na ryby, když je pouštíš´´, tak se mi negativní reakcí naježí chlupy až na zádech. Chápu, že pro nerybářskou populaci jsou rybáři vlastně lovci, kteří svým úlovkem nakrmí svou hladovějící rodinu.
Doba se ale naštěstí hodně změnila a díky tomu je dnes vše naprosto jinak. Nedokážu si odpovědět na otázku, co by ve vodě plavalo, kdyby si každý svůj úlovek pokaždé odnesl domů. Ve své odpovědi bych mohl být buď sprostý, nebo bych mohl doložit tabulky a grafy, kde bylo vidět, jak rybí populace mizí před očima, ale o tom tento příspěvek není. Za těch mnoho let, co rybařím, jsem už na tuto otázku dal mnoho odpovědí. Ale jen jednu jedinou větu opakuji s oblibou stále dokola: Ryby pouštím proto, abych měl v budoucnu co chytat! A právě o tom je tato zpráva od vody.
Léto už je nenávratně pryč a s ním i ty tropické teploty, které mě velmi ničily. Pracovní vytížení konečně ustalo a tak jsem si mohl naplánovat dovolenou, kterou jsem chtěl strávit jak jinak než u vody. Pro následující dny, resp. hodiny mi bylo Labe druhým domovem. Díky již zkrácené povolené denní době jsem vyloučil pobyt u vody v nočních hodinách, a proto jsem zvolil jasnou taktiku – vyrazit k vodě na 3 x 3 dny. Tedy jít k vodě 3 dny za sebou a chytat od rána do večera. Místo jsem měl předem vybrané, výbavu připravenou a radost z nového dobrodružství byla plná očekávání. Pro tyto 3 dny jsem zvolil cíleně boilie na zakrmení vlastní výroby s příchutí švestky, které jsem 3 dny před výpravou pořádně přelil boosterem Kill Krill. Byl to záměr, kterým jsem chtěl vytvořit ve vodě něco nového a neokoukaného. Něco, na co nejsou ryby zvyklé a díky čemu se budou krmit bez jakéhokoliv podezření, že jde o léčku. Pro samotný lov jsem měl připravené hotové boilieDevill Krill velikosti 21mm. Jedna montáž byla doplněna o samotnou kuličku, která byla obalena v pastě Devill Krill a druhá montáž byla vylepšena o malé žluté plovoucí boilies Pineapple Dream 10mm. Díky tomu, že byla voda čistá, chtěl jsem takto vizuálně zaujmout kapry a abych je vyprovokoval ještě více a rychleji, dával jsem na obě montáže olova reflexní červené barvy. Tyto barevná olova jsem ,,testoval´´ již v minulosti a tak moc dobře vím, že s tím kapr nemá problém.
Tak moc jsem se těšil k vodě, že jsem po všechny tři dny nejdříve nahodil a pak teprve zakrmil. Záběry začaly přicházet doslova okamžitě a tak jsem se mohl radovat z prvních kaprů ve velikosti 60-70cm. Vzhledem k tomu, že jsem si chtěl tento lov náležitě užít, bylo potřeba udržet kapry na místě a tak bylo mé lovné místo pravidelně dokrmováno nejenom po každém záběru, ale i pravidelně mimo záběry. Chtěl jsem, aby se kapři pěkně krmili a hlavně aby hledali další a další kuličky boilie, které jsem jim posílal karbonovou kobrou. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl u vody začátkem týdne a byl klid, nebo proto, že jim moje boilie opravdu tolik chutnalo, možná k tomu pomohla i zatažená obloha s občasným deštěm, ale ať už to bylo cokoliv, tak záběrů bylo opravdu hodně a v pravidelných intervalech, díky čemuž jsem měl čas na přehození, zakrmování, focení a občasné potřebné oddechnutí. Ve většině případů šlo o klasické Labské kapry o délce 60 – 70cm, ale občas přišel na návštěvu i lepší, větší nebo i zajímavý jedinec, který tuto úžasnou sérii záběrů jen zpříjemnil. Lov menších jedinců mi vůbec nevadil, protože jejich bojovnost byla až neuvěřitelná a tak jsem měl občas co dělat, abych tohoto bojovníka dostal do podběráku. Někdy šlo o vysoké lysce, jindy o baculaté šupíky, pak zase zabral nízký šupináč s obrovskou ocasní ploutví. Zkrátka o pěkné ryby nebyla nouze, což dokazuje úlovek nádherného Labského řádkáče, kterého si velmi cením! Taková ryba je stejnou chloubou, jakou úlovek, o kterém se zmíním v následujících řádcích. Nahodit, zakrmit, jízda, zdolat, podebrat, vyfotit, pustit… Nahodit, zakrmit, jízda, zdolat, podebrat, vyfotit, pustit… a pořád dokola. Nebyl to ani sen, ani scénář k nějakému nově chystanému videu s kaprařskou tématikou. Byla to realita, kterou jsem si užíval se vším, co k tomu patří… I přes maximální vypětí sil. Když přišla volnější chvíle, doplnil jsem pitný režim, posilnil se trochou jídla a říkal si, že všechny záběry, co jsem udělal, byly divoké jízdy. Žádné pomalé přizvednutí swingeru k prutu, žádná pomalá jízda. Všechny záběry přišly bez varování a tak rychle, že jsem nejdříve zasekával a teprve až pak se divil, co se vlastně děje. Jenomže jako bych to zakřikl. Pozoruji ledňáčka letícího kolem, když v tom slyším PÍP. Kouknu po prutu, vidím, jak se ohýbá jeho špička, swinger se pomalu přilepuje k prutu a stejně tak pomalu se rozjíždí brzda. Ve vteřině jsem u prutu a zasekávám do… Nevím kam, nevím co, ale vzhledem k tomu, že je prut od záseku ohnutý a já cítím pomalý tupý tah, který je občas pocítěn pomalým škubnutím kaprovy hlavy, je mi hned jasné, že nejde o žádného dorostence. Kaprů mám na řece ulovených nespočet a vím, jak se chová po záseku ,,malá´´ ryba a jak velká. A tohle nic malého není. Další metry vlasce, které získávám v můj prospěch mě ujišťují v tom, že je TO velká ryba. Ve chvíli, kdy si to přiznám, mi začínají hrát nervy jako na hlavní scéně úspěšného koncertu. Nechci nic pokazit a tak se na zdolávání maximálně soustředím. Jakýkoliv výpad tlumím povolením cívky. Kapr je stále u dna a já ho nemohu odlepit. Vše trvá moc dlouho a já už nevím, jestli ve vzduchu hvízdá můj vlasec poháněný větrem nebo moje nohy, které se klepou úplně stejně. Ryba je to těžká a mimo jiné extrémně bojovná. První výpad na hladině ukazuje v čisté vodě tělo velikého lysce. Mám sice již jisté podezření, avšak snažím se dotáhnou souboj do konce. Jeden výpad, druhý výpad a lysák je v podběráku. Joooooooooooo! Zakřičel jsem si samou radostí a měl jsem k tomu důvod, protože už v podběráku jsem věděl, že jde o mého starého známého lysce. Když jsem ho chytil na jaře chvíli před třením, váha ukázala rovných 19,5kg (zpráva od vody ,,19,5kg štěstí´´) proto jsem byl zvědavý, kolik bude mít tentokráte. Bylo mi jasné, že navážím o něco méně, protože už při samotném pohledu na kapra bylo znát, že kapr není tak zakulacený, jako byl naposledy, když jsem ho chytil. Váha ukázala rovných 18kg a já byl maximálně šťastný, že jsem mohl znovu vidět tuto úžasnou, zdravou a bojovnou rybu, které zachutnala úplně přesně stejně jako při posledním chycení samotná kulička boilie Devill Krill. Mám opravdu nepopsatelnou radost. Ne kvůli tomu, že jsem chytil velkého kapra, ale proto, že se mi povedlo chytit ,,toho´´ kapra, se kterým jsem měl již tu čest se setkat. Mám velikou radost z toho, že jsem se opět setkal s kaprem, se kterým se již znám, kterému stále chutná mé prezentované boilie, který je stále plný síly a nedá mi nic ze souboje zadarmo a hlavně - a teď se vracím na úplný začátek článku, kdybych tohoto kapra v minulosti nepustil, neměl bych tu čest se s ním znovu setkat. Sice se budu opakovat, ale musím to zmínit. Mám z tohoto úlovku opravdu radost. Já měl tu možnost stejně tak, jako mnoho (ne)známých kaprařů v mém okolí, se s tímto kaprem setkat. Vím, že to není nic neobvyklého chytit stejného kapra, ale na řece je to přeci jenom něco jiného, než na stojaté vodě, kde plave kapr pořád a stále dokola a tak je větší šance na jeho úlovek. Někdo mi možná řekne: ty snad chytáš pořád ty samé ryby dokola, ne?! Ano, odpovím mu hrdě, protože kdybych je nepouštěl, koukal bych tupě celé hodiny či dny na pruty, jestli se náhodou neohnou na znamení záběru…
Má třídenní akce byla u konce stejně rychle tak, jako poslední záběr. Boilie bylo zkrmeno, mnoho kaprů na něj uloveno a vzhledem k tomu, že jsem byl opravdu fyzicky unaven, dal jsem si den volno od ryb, doplnil zásoby a zase vyrazil k vodě… A jak to dopadlo? Nechte se překvapit v dalším reportu pod názvem ,,Dokud není v podběráku, nevím jak je velký´´
Za Nikl team Matěj ,,Niel´´ Šole