Začíná srpen a pomalu se blíží další ročník momentálně asi největšího a nejprestižnějšího závodu v ČR – Carp Marathon Praha. Probíhá několik telefonátů s Karlem Niklem: probíráme taktiku a výběr správného krmení.
Těsně před samotným závodem pomáháme s doprovodným programem a připravujeme se na losování, které určí naši stage pro dalších 5 dní.
|
|
|
Ráno přichází rozlosování závodních sektorů a náš tým je odeslán na ostrov. Toto místo v sobě skrývá velké očekávání, nikdy se tu zatím nechytalo, Vltava je tu nejužší, a my tak můžeme lovit prakticky kdekoliv. První den a noc obětujeme průzkumu místa – pruty rozmisťujeme „na kopretinu“. Před setměním už víme o prvních úlovcích, ale v žádném případě nepropadáme panice. Jsme tu už čtvrtým rokem a tak víme, že na lámání chleba dojde nejdříve třetí den závodu.
V noci přichází první záběry a my zdoláváme první ryby – bohužel jen nebodované cejny. Ráno zkoušíme přikrmit. Vyplatilo se! Krásný šupináč o hmotnosti 9,10 kg. Je pro mne zatím největší rybou, jakou jsem kdy na Vltavě chytil. Skvělý start!
Další záběry přichází jen ojediněle. Začínáme se trápit i s úlovky nedosahujícími bodované hranice. Nejvíce asi mrzí nádherný lysec o váze kolem 4 kilogramů, který o pouhé 2 milimetry nesplnil minimální délku 55 centimetrů. Další ráno nás probouzí silný déšť a nový záběr. Během zdolávání bohužel o rybu přicházíme a Karel pronáší památná slova: „Tahle ryba nás bude opravdu mrzet!“
|
|
|
Není čas kvůli ztracené rybě zoufat, musíme se pořádně opřít do krmení, abychom zastavili další projíždějící hejno nenasytných kaprů – snad v něm bude i nějaký bodovaný. Postupně přestávám cítit ruce a nemám sílu se ani sám přikrýt ve spacáku, k záběrům přicházejícím v noci mnohdy lezu po čtyřech.
Blíží se poslední noc závodu a při pohledu na průběžné výsledky je jasné, že ještě není vůbec rozhodnuto. Mezi špicí závodního pole nejsou příliš velké rozdíly a jedna nebo dvě ryby mohou znamenat okamžitý postup na stupně vítězů. Dáváme do toho úplně všechno, až do tmy krmíme a sázíme na jedinou kartu. V noci otáčíme skóre ve svůj prospěch. Rozhodčí se v našem sektoru příliš nevyspí. Ráno jsme průběžně první, ale náš náskok je dosti hubený. Podaří se nám obhájit loňské a předloňské vítězství? Dokážeme dotáhnout do konce pokus o první hatrick v historii kaprařských závodů?
Hodinu před závěrečným hvizdem zdoláváme double – oba kapři mají shodně 54 cm. Tohle je opravdová zátěž na naše nervy. Deset minut před koncem přichází zdrcující zpráva - právě nás o pár gramů předstihli. Další podrobnosti nevíme. Čtyři minuty před závěrečným výstřelem přichází pípnutí, následuje okamžitý zásek! Cejn... Přichází velké zklamání, s touto poslední rybou se rozplývají i naše naděje na vítězství.
Končíme na druhém místě – na místě, které by asi pro naprostou většinu závodníků znamenalo neuvěřitelné nadšení, pro nás tomu tak bohužel není. Chtěli jsme dokázat něco, co se ještě nikdy nikomu nepodařilo. Pouhých 220 gramů stojí mezi námi a vítězstvím. Třetím v pořadí. Dlouho trvá, než se nám daří užít si alespoň trochu skvělý výsledek. Teď už ale můžu říct, že to byl pro nás pro oba krásný závod. Snad i díky hektickému závěru se nám pražský maraton navždy vryje do paměti.
|
|
|
|
|
|
Příští rok se na Vltavu zase vypravíme a o putovní pohár se rozhodně popereme!
Za Nikl Team
Karel Nikl , Petr Šurek