V rádiu hrajou mou oblíbenou rockovou písničku…přehoupla se půlnoc a já ukrajuji míli po míli směrem k řece Apalachicola.
Únava po náročném týdenním pracovním martýriu na mě začíná doléhat…zesiluji rádio, abych zahnala spánek….Kolem jedné v noci jsem na místě. Do žil se mi vlévá nová energie,která zabíjí únavu z pětihodinové cesty, i já můj pes Arny u řeky ožíváme.
V první řadě kontroluji břeh,jestli tam není zaparkovaný nějaký aligátor. Vydatně zakrmuji boiliesem a začínám stavět udice. Rozhodla jsem se, že nechám lovné místo po zbytek noci v klidu a nahodím až ráno… Ve 3 hodiny je vše hotovo a já si vychutnávám magický pohled na oblohu plnou hvězd a měsícem zalitou čerící se řeku….Cítím se spokojeně a bezpečně,I když jsem u řeky zcela sama…jen já a spící příroda….
Po 3 hodinách spánku mi drnčí budík na telefonu.Svítá…začíná den akce!Dokrmuji místo, kde se chystám lovit. Volím oblíbenou a osvědčenou nástrahu 3xl a krillbery z kaprařské kuchyně Karla Nikla.Kapříci maji nachystáno,je čas si udělat pořádného turka i pro svůj start do nového dne.Po 2 h přichází první jízda a ve vážící tašce se plácá první vlaštovka- kapr přes 10 kg.Zrovna se kousek opodál usadila mladá černoška,která přišla chytat ryby.
Požádala jsem ji,jestli by mě s kaprem nevyfotila.Souhlasila i když můj počin focení a vrácení kapra zpět do řeky evidentneně nechápala,protože domorodci co uloví, tak to šoupnou hned do kýble a mají večeři J.Nijak jsem se tím netrápila.Následně se aktivita kaprů rozjela v plném proudu a já lovila jednoho za druhým…bohužel jen samí kapři mezi 7-9 kg.Během té doby se všechna místa vedle mě zaplnila rybaři –domorodci.Byla jsem mezi mimi raryta…jak barvou pleti,rybařským vybavením, tak i pouštěním ryb. Pokukovali a nechápali :))
Začínal mě těžce zmáhat spánkový deficit… Arnyho jsem zavřela do auta ,kde jsem mu pustila klimatizaci a ja ve stínu korun stromu usnula.” Mám sen,nebo je to realita”….pípák řve jak zběsilý.Vybíhám k udicím a za hlasitého povzbuzení okolních rybářů “YES” sekám poskakující udici..Posléze chápu, proč mě mí spolurybařící tak hlasitě povzbuzovali….
Pípák musel drnčet hodně dlouho,protože mi kapr vymotal asi třičtvrtě cívky šnůry!!!Pěkně jsm si mákla ,než jsem ho opatrně dopumpovala až ke břehu….
Nebyl to žádný velikán ,ale pro mě dost vzácný ,přesto že měl 12kg+. Na Apalachicole asi ani extra velcí kapři nejsou, ale zato jsou to velcí bojovníci a vy máte o to větší požitek ze zdoláváni. Znovu jsem jednoho z místních požádala o foto…. A opět na me hleděli jak na zjevení ,když kapr dostal hubana a šupajdil zpět do řeky… :) Náramě jsem si užívala další sérii záběrů.Háčky z firm.CarpRus seděli v tlamkách jak přikované…žádné ztráty!!
Ppřicházel soumrak,záběry na chvíli ustaly,domorodci odešli domů.Zůstala jsem u řeky sama.Jen tak jsem seděla a pozorovala jarní pulz toku řeky…. Bylo krásně. Najednou jsem pocítila to souznění a splynutí s přírodou...A myslim si, že o tom to je.Není zas až tak důležité mít na fotáku nafoceno řadu kapřích velikánů ,ale splynout ,být součástí a užít si to !!!
Do 3 do noci jsem zdolala ještě pár kaprů. Dva z nich stáli za to je vyfotit,tak jsem je bohužel musela na pár hodin zasakovat, protože samofocení v noci jsem fakt nedávala. Brzy ráno jsem se s kapry hned nafotila. Nemám samofoceni moc ráda a kdyby mě někdo pozoroval,jak s nimi zápasím,asi by se dost nasmál…. říční divoká forma kapra má neuvěřitelnou energii a sílu….pocítila jsem to i na vlastní tváři :))
Je čas balení a návratu.Odjíždím unavená ,nevyspalá,ale spokojená z perfektní rybačky..Stojí to za to se kvůli těmto pocitům a zážitkům k řece vracet. Z Floridy přeji všem rybářům krásné léto a spoustu pěkných úlovků. Carpsfreedom team