Od naší pravidelné dopisovatelky Milušky Hájkové se k nám dostal její kratší článeček z výpravy, kterou absolvovala společně se svými rodiči.
„V česku pomalu zima klepe na dveře a moji rodiče se rozhodli si příjezdem za mnou na Floridu prodloužit slunné dny.
Jelikož můj taťka je dlouholetý rybář, nemohla jsem ho nevzít na naši oblíbenou řeku Apalachicolu.
Před odjezdem jsme s Romanem tátu zapojili i do domácí výroby boilie. Taťka sice chytá kapry spoustu let (a ne jen kapry), ale neopouští své zvyky a bohužel ani já jsem ho nepřesvědčila o způsobu nových metod.
Přípravy byly konečně ukončeny, auto naloženo a vyjeli jsme do tmavé noci vstříc novým zážitkům. Ve skrytu duše jsem si hrozně přála, aby se tátovi podařilo chytit alespoň kapra kolem deseti kilo, protože by to byl o dost větší kapr, než které běžně chytá na své pramičce na Ohři.
Za svítání jsme dorazili k řece. Příroda se začala probouzet do krásného slunného dne.
Po zakrmení a nahození někteří z nás dospávali na čerstvém vzduchu probdělou noc za volantem.
Roman půjčil tátovi stojan a pruty. Bylo to pro něj úplně něco jiného, než na co byl zvyklý. Kapříci se sice ukazovali a plácali sebou o hladinu, ale bohužel zatím žádný záběr nepřišel.
Kolem třetí odpoledne se konečně rozezněj pípák a zrovna taťkovi na stojanu. Profesionálně sekl a už začal slušný boj. Jen jsme mu radili kam kaprovi nesmí dovolit zajet, protože břehy kopírují ostré kameny porostlé mušlemi.
Podle tahu a obtížnosti zdolávání bylo patrné, že na konci udice nebude žádný dorostenec… To už jsme zahlédli světlou masitou tlamku „mušláka“, který znovu zajel pod hladinu.
Roman už čekal s podběrákem. Ještě pár pokusů o únik a byl tam. Váha ukázala krásných 15kg. Tátovo oči zářily nevyslovitelnou radostí. Nikdy takového kapra nechytil a ani na vlastní oči neviděl.
Po focení a navrácení kapra řece se živě diskutovalo o různých zážitcích z rybařiny. Před soumrakem přišel najednou takový vítr a prudké ochlazení, že jsme z triček hupsli rovnou do zimních bund a rukavic.
Na noc jsme pruty museli stáhnout, protože se v tak silném větru nedalo chytat. Kdybychom nebyli na Floridě, věřila bych tomu, že ráno bude nachumeleno.
Druhý den bylo jen 5°C a stále dost foukalo. I přes to jsme nahodili a zahřívali se čajem s rumem.
Do hodiny opět taťkův pípák píská jak zběsilý. Výsledek – 12ti kilový krásný šupináč. Opět bodovalo 3XL od Karla.
Vlastně záběry tentokrát výhradně na 3XL. Takže dvojitá radost z krásných úlovků.
Bohužel se blížil čas balení a návratu. Při odjezdu jsem děkovala řece, že vydala dva tak krásné kapry a umožnila prožít krásný kaprařský zážitek jednomu staršímu muži, který kvůli tomu musel urazit tisíce kilometrů.
Taťko, ještě jednou gratulujeme a doufáme, že tě příště Apala znovu takto uvítá :-). Jedna zajímavost… Roman byl celou dobu bez záběru a já měla jen jednoho asi 5ti librového kapříka :-).“
Děkujeme za zprávy a přejme další pěkné úlovky…
|
|
|
|
|
|
|
|
|
