Většina dnešních kaprařů se snaží vyhledávat takové revíry, kde se dá během krátkého časového intervalu ulovit dostatek pěkných kaprů fotkové velikosti. Na tyto revíry je pak vyvíjen obrovský rybářský tlak a je velice těžké v nich ulovit ještě nechycenou a nebo chytáním nepoškozenou rybu.
Já mám rád u vody svůj klid, a proto jsem si pro letošní jaro vytipoval jednu odlehlou pískovnu. Výhodou je, že zde po celý rok prakticky nikdo nerybaří. Nevýhodou je, že na 99 procentech plochy je obrovská hloubka dosahující až k dvaceti metrům a co se týče zarybnění, tak jsem přesvědčen, že je to tak 1-2 kapři na hektar. Takže opravdová výzva.
Když jsem si byl v zimě revír obhlídnout, našel jsem zde pouze jedno mělčí místo. Rozhodl jsem se, že to zkusím právě tam. Jakmile počasí jen trošku dovolilo, začal jsem tuto mělčinu lehce prokrmovat směsí řepky, pelet Kill krill a KrillBerry a postupně jsem do krmení přidával i čím dál více boiliesu stejné příchutě. Na ryby jsem jezdil pouze na nočku, ale i když jsem to zde zkoušel několikrát zůstával jsem bez záběru. To přisuzuji hlavně chladné vodě, která ještě v půlce dubna dosahovala v 5 metrech pouhých 6 stupňů. Až po měsíci snažení jsem se zde dočkal prvního záběru a na podložce mi skončil hezky stavěný 10,5 kg vážící šupináč.
To však byla první a taky poslední ryba z tohoto místa. Většina lidí by to na mém místě už dávno vzdala, ale já nechtě prohrát svůj boj se zdejšími kapry a tak jsem si pořídil vozík X-Trail Pro Barrow od Trakkeru, naložil na něj svoje objemné náči níčko a vydal se hledat ryby do jinak nepřístupných míst této pískovny.
Kdo hledá najde a tak po menší obhlídce bylo nové lovné místo na světě. I zde jsem si dva dny dopředu předkrmil řepkou a cca 3 kg boiliesu Kill krill a novinkou na sezonu 2015. Kvůli velké hloubce jsem se rozhodl, že budu lovit pouze v těsné blízkosti břehu a nástrahy jsem umístil pod špičky prutů. Rozbalil jsem brolíčko a čekal co se bude dít.
Záběr na sebe nenechal dlouho čekat a já si tak teprve po hodině lovu užíval souboj z místním domorodcem. Ještě že jsem s sebou měl i nezbytného pomocníka jménem kolibřík, protože ryba mi okamžitě projela dvě vázky. Sedám do člunu a jedu nad rybu, ta po chvilce z vázky vyjíždí a já tak můžu podebrat krásného zlatého šupináče. Váha ukazuje 13,30 kg. Další záběr přichází až ráno a opět zdolávám nádhernou rybu tentokrát polořádkáče 11,30 kg. Jsem absolutně nadšený, že moje vynaložené úsilí přineslo své ovoce, to však ještě netuším co se stane následující den.
Montáže opět umisťuji na svá místa a doufám v záběr. Ten přichází takřka okamžitě a já rychle vesluji nad rybu která, si nekompromisně bere cca 150 metrů vlasce. Když se vynoří poprvé na hladině nevěřím svým očím, je to krásný lysec z nepravidelně rozprostřenými šupinami. Podebírám rybu a mažu s ní ke břehu. Váha ukazuje 18,10 kg při délce 96 cm, tak to by šlo. Jsem nesmírně šťastný. Ráno přichází ještě 11,5 kg šupinatá jikernačka a během následující výpravy ještě 2 menší mlíčáci.
Co se týče vybavení, tak musím uznat, že bez 20 metrů šokáče z 0,50 mm Millenium Head line a člunu bych asi většinu ryb nechal ve vázkách, kterých je zde bezpočet. Výbornou pomůckou je také vyprošťovací kotvička z dílny Karla Nikla. Montáže jsem volil jednoduché a hlavně nenápadné, protože je zde velice čistá voda. Většinou se skládaly z 25 lb fluorocarbonu Clearwater, 8 longshangu naileru ATS a shorty maskovacího červíka. Většina záběrů přišla na dvě z jedné strany ořízlé a k sobě sesazené kuličky nového boilies. Říkám tomu lov na žaluda. Tato nástraha má nepravidelný tvar a hlavně rychleji uvolňuje do vody atraktory a tím i láká kapry.
Co dodat na závěr? Občas se vyplatí zkusit to i na vodě, o které místní tvrdí že tam nic není, sice to chce více času a trpělivosti, ale odměna v podobě panenských ryb bez jediného škrábnutí vám vše vynahradí.
Milda Tkáč