Už několik let jsem uvažoval o lovu kaprů v zahraničí. Vždy však moje plány zhatila práce nebo nějaká neodkladná událost. Letošní termín připadl na dobu letních prázdnin a já jsem věřil, že tentokrát to prostě musí klapnout.
Na výpravu jsem se důkladně připravoval snad půl roku. Nic se nesmělo opomenout. Vyrazit jsme měli celkem čtyři. Do konce června zbývalo ještě mnoho dní, my jsme však čas nemarnili a sháněli informace od přátel, pročítali zahraniční weby a vybírali nejlepší lokalitu k lovu.
Do poslední chvíle jsme nebyli rozhodnuti, které jezero vybrat. Priority určily, že volba padla na štěrkovnu s krásně čistou vodou a nadprůměrným zarybněním. Naše cesta neměla být honbou za senzací, ale spíše takovou odpočinkovou dovolenou s bonusem v podobě chytání krásných kaprů.
28. června jsem rozdal vysvědčení a mohlo se opravdu vyrazit. Cesta byla dlouhá, ale s partou přátel skvěle utíkala. Po příjezdu k jezeru jsem vyzpovídal dvojici Italů, kteří evidentně nebyli na tomto místě poprvé. Nechtěli jsme trhat partu a rozbili tábor na místě určeném pro dva, maximálně však tři rybáře. Osobně jsem zvolil pravou část poloostrova s nejdelším odhozem. Byla to pro mě vlastně taková výzva. Nikdo nikam nespěchal a pomalu jsme připravovali pruty a krmení. Po dvou hodinách přišel první záběr. Menší šupík neodolal kouzlu vysoce atraktivního ananasového bonbonu.
Další nához jsem poslal - díky tenkému total contactu - přímo ke špici ostrova. Tam se také ukázala první slušná ryba s hmotností kolem 17 kilo. Věděli jsme, že je zde slušná obsádka, neuvěřitelná bojovnost ryb nás ovšem nepřestávala překvapovat. Jako nejlepší krmení se zdál vysušený kill krill v průměrech 24mm, který tak bylo možné servírovat až do kuchyně.
Nejspíš jsem si hned na začátku vytáhl „Černého Petra“, protože jsem každý den přišel o jednoho velikána. Večer všichni popíjeli a oslavovali svoje úlovky, já na svoji chvíli stále čekal. Ne že by třeba 17 kilo bylo málo, ale věřil jsem, že svoji smůlu musím jednou zlomit.
Třetí noc šli všichni spát a já ještě nakobroval 3 kila krillu k montáži. Nechal jsem se inspirovat Víťou a nabil na prut dvě 30 mm koule umístěné 6 cm od háčku. Důvěru dostal háček gladiátor vel. 2 a šňůrka strip line 40 lb. Návazec na gibona!
Ve 2 v noci to přišlo. Nejprve se mi to zdálo neuvěřitelné. Slyšel jsem pomalé cvakání cívky v tiché letní noci. Věděl jsem, že teď se mi možná splní sen. Tvrdý, tři a čtvrt librový prut, ohnutý jako luk. Mohl jsem sice vzbudit někoho, kdo by mi se zdoláváním a podebíráním pomohl. Byl to ale můj osobní boj se smůlou a já byl připraven jej tentokrát vyhrát.
Žádné zbrklé výpady, žádné cukání, jen tupý tah. Po 20 minutách usilovného páčení jsem ho poprvé zahlédl ve světle čelovky. Brada mi spadla až mezi kolena. Ve vodě jsem nyní stál už po pás, vůbec jsem si netroufal tak obrovskou rybu tahat na mělčinu. Dvacet plus, mumlám si pro sebe. Konečně jsem se dočkal! Ještě jeden odjezd pod lekníny. Cívku jsem držel rukou a nechtěl povolit ani centimetr. Podařilo se! Kapr se otočil, udělal ještě dvě tempa a stál přímo přede mnou. Natáhl jsem ruku s podběrákem a navedl do něj tohoto monstrózního lysce.
Ze srdce mi spadl obrovský kámen. Chvilku jsme na sebe jen tak koukali a oba rozdýchávali nelítostný souboj. Kapra jsem nechal ve vodě a šel jsem vzbudit Víťu, aby mi udělal fotku na památku a pomohl mi kapra zvážit. 24,2 kg – prostě pecka!
Znovu už jsem prut nenahazoval. Lehl jsem si na lehátko a užíval si skvělý pocit. Do konce výpravy přišla ještě spousta krásných ryb, žádná se už ovšem do mojí paměti nezapsala tak hluboko. Chytání ryb v zahraničí má trochu jiné kouzlo než chytání u nás. Je to nejspíše umocněno cestou do neznáma, která vzbuzuje pocit napětí a tajemství. Nyní zbývá jen doufat, že naše cesta za hranice České republiky nebyla poslední a brzy podnikneme další neméně napínavou výpravu.
Petr Šurek