Protože první dvě třetiny letošního ledna připomínaly spíše podzim než zimu, nedalo mi to a vyrazil jsem ke své oblíbené řece zkusit štěstí. Teplota přes den dosahovala až k deseti stupňům a v noci se pohybovala okolo nuly. Zkrátka ideální podmínky pro zimní rybolov.
Úkol byl jasný - chytit nějakého místního šupináče. Většina kaprařů zkoušela štěstí spíše v nadjezí, kde je větší hloubka a kapři se zde v průběhu zimy zdržují. Já jsem však chtěl být na rybách sám a tak jsem si vybral na zimu poměrně netypické místo, zhruba v polovině úseku mezi jezy. Vzhledem k teplotě vody, která dosahovala na konci teplého období až k pěti stupňům, jsem doufal, že kapři budou rozjetí po celém toku.
Kvůli svému povolání jsem měl čas za kapry vyjíždět až večer, což v tomto období také nemusí být ideální, ale snažil jsem se u vody vydržet co nejdéle alespoň ráno. Lovné místo jsem si dopředu nijak nepředkrmoval.
Zkrátka jsem si jen připravil pruty, lehce prokrmil podél břehu cca 30 kuličkama Kill krill 18 mm na půlky a šel chytat. Pod háček jsem na jeden prut umístil 18 mm naboosterovaného krilla s ananasovým bonbónkem a na druhý zkusil krillberry. K nástraze jsem vždy přidal tři napůlené kuličky na pva pásce. Montáže jsem umístil asi 15 metrů od břehu. V tomto místě se nachází koryto a i hloubka je tu o něco větší cca 4,5 metru.
První a také jediný záběr mi přišel až k ránu a já tak po chvíli zdolal svého prvního letošního kapříka. Byl to klasický říční šupík kolem osmi kilo a udělal mi velkou radost. Pobalil jsem tedy pruty s tím, že se sem musím ještě co nejdřív vrátit, než přijde opravdová zima. Místo jsem lehce prokrmil cca 50 kuličkama krilla a odjel domů. Na ryby jsem se zpět vrátil až po třech dnech.
V televizi hlásili blížící se studenou frontu a tak jsem chtěl využít posledního teplého dne. Když jsem přijel k vodě nemohl jsem uvěřit vlastním očím, všude se zelenala tráva a teplota v noci neklesla pod sedm stupňů. Nahazuji pruty stejně jako minule, s tím rozdílem, že na oba dva dám krilla s bonbónkem, který byl minule úspěšnější. Místo opět zlehka prokrmuji půlkami kuliček a nakonec přihodím i pár celých.
Záběr opět dostávám až k ránu, avšak tentokrát vyhrává ryba a okamžitě se osvobozuje ve vázce. No nevadí přijde jiný, říkám si, když převazuji prut, ale sám tomu moc nevěřím. Opět nahazuji, lehce přikrmím a zůstávám už radši u prutů. Během chvíle mi přichází další záběr a já zdolávám svého druhého letošního kapra, tentokrát lysce opět kolem osmi kilo. Rychle se vyfotím a rybu pouštím.
To co se stalo v následující hodině do teď moc nechápu, ale musel to být nejspíš zázrak, protože se mi opět rozjíždí tentokrát pravý prut. V mžiku ho beru do ruky a tuším pěknou rybu. Ode dna se jí moc nechce a tak se snažím ji alespoň udržet dál od vázky. Během deseti minut je dobojováno a mně tak končí v podběráku úžasný zimní šupináč s váhou hodně přes patnáct kilo. Akorát začíná svítat. Vyndávám rybu na podložku abych ji zvážil a změřil.
Je to nádherná ryba v kondici bez jediného škrábnutí. Váha ukazuje 18,10 kg a metr 95 cm, tak tohle jsem vážně nečekal. Jsem šťastný jako blecha. Ani nevím jestli ještě nahazovat, ale proč ne, mám ještě chvíli času. Pokládám prut do vidliček a jdu pomalu pobalit ostatní věci, když opět slyším zvuk příposlechu. Beru prut do ruky a říkám si, že tohle je už snad sen. Během chvíle mám v podběráku další nádhernou velkou rybu. Tentokrát je to o něco menší šupináč 88 cm a 14,75 kg. Nevěřícně kroutím hlavou a rybu po pár fotografiích pouštím zpět. Balím všechny věci a odjíždím do práce. Když se na stejné místo vrátím druhý den, teplota je již pod bodem mrazu a sněží. Během této vycházky se mi podaří ulovit ještě jednoho menšího šupináče, který je poslední tečkou za letošní lednovou oblevou. V následujících dnech již teploty padají hluboko pod nulu a tak nezbývá, než si počkat na jaro.
Milda Tkáč