Komplikované jaro pokračovalo do léta, kdy jsem doháněl školu. Léto naštěstí skončilo a těšil sem se na podzim. Mé nadšení trvalo jen do poloviny září. Přihodil jsem si úraz a v tu chvíli mi bylo do breku.
Operace kolene naštěstí proběhla bez komplikací, a tak tři dny před odjezdem odhazuji berle a říkám si, že letos už bylo smůly dost!
Plánovaná výprava směřovala na úsek řeky, který mám ze všech nejraději. I přes velký tlak rybářů se tam rád vracím. Za tu dobu, co tam jezdím, sem pár krásných kaprů chytil a moc si jich cením. Chyběla mi jen pomyslná třešnička na dortu.
Jelikož se mnou jela přítelkyně Týnka, tak jí zajímalo, jaké jsou největší ryby na úseku. Ukazuji fotky a u jednoho kapra se zastaví a říká „jé ten je krásný, kéž bychom měli to štěstí a chytli jsme ho“. Jen jsem kývl a pousmál se.
Zvolil jsem místo, které bylo minimálně chytané. Další „bod“ byl najít to správné místo, kam budu nahazovat montáže. Uvázal jsem olovo a prohazoval části řeky, do té doby než jsem našel to pravé. Našel jsem jenom jedno, ale stálo za to.
Většina záběrů nakonec byla odtamtud! Dno bylo kamenité a nacházela se tam vázka – nejspíše potopený strom. Druhé místo, které by se mi líbilo, sem nenašel. Tak jsem se rozhodl, že budu zkoušet různá místa a tak aktivně hledat projíždějící kapry.
Krmení sem zvolil z mixu Kill Krill, Liquid Aktivátoru s esencí Dead Body. Naroloval jsem si kuličky v průměru 18mm a pod háček většinou nastražoval Noční Můru.
A jak to dopadlo? Kromě pár menších a středních kaprů se mi na podložku podíval i klenot této části řeky. Kapr, o kterém jsem snil a kterého jsme s přítelkyní před výpravou obdivovali. Mohutný temný šupináč přes 17kg!
Štěstí tentokrát stálo při mně a já si splnil jeden z velkých kaprařských snů.
Jakub Belza