"A dopr.... a ještě hůře jsem k sobě promlouval na Německé dálnici, když jsem si uvědomil, že jsem během spěchu při přípravě na sólo výpravu do Francie zapomněl bivak, spacák a stativ na foťák.
Ale sám jsem vlastně nejel. Doprovázela mne moje věrná labradorka Sára, které táhne na třináct let. Plánoval jsem, že budu rybařit minimálně týden, ale nakonec jsem mohl u vody zůstat pouhé čtyři noci.
Naštěstí pro mne, ve Francii panovaly vedra, takže jsem bez zapomenutých věcí přežil :)). Vedra a bezvětří však nebyly ideálním počasím pro lov kaprů.
Tři noci jsem rybařil ze zalesněné strany velkého jezera, kde za celý den neproniklo sluníčko. Ideální úkryt před tropickým sluncem, ale na druhou stranu skvělé prostředí pro komáry.
Místo v lese bylo skvělým úkrytem před sluncem...
Přes den se nechalo pár bodanců od komárů vydržet, ale v noci jsme se Sárou zažívali peklo. Když ale věříte, že jste na dobrém místě a žijete v naději, že můžete ulovit pořádného kapra, dá se vydržet hodně. Z nejhoršího nás zachránila stará moskytiéra, pod kterou jsme přežívali ty nejhorší útoky...
Za tři dny a noci se mi podařilo ulovit jednoho kapra, který vážil 16,3kg. Když jsem kapra zdolával, skoro vůbec nebojoval, ale při podebrání jsem byl překvapen jeho váhou. Teprve až při pořádném prohlédnutí na břehu jsme pochopil, proč kapr nemohl pořádně bojovat. Jak vidíte na fotce, kapr byl kdysi nemocný a bakterie, která ho napadla, mu zlikvidovala část ocasní a prsní ploutve...
Tuhle mosktiéru mám asi patnáct let. V noci jsem s ní přikrýval i Sáru...
Kill Krill a KrillBerry...
Hele Sáro, támhle vyskočil kapr!
Jedno místo, které jsem krmil více po třech dnech vykazovalo spoustu aktivity od krmících se ryb. Viděl jsme jak se z bahýnka uvolňuje stéle více bublinek. Jenže po ulovení několikátého cejna mi bylo
jasné, že na dně, kam sem postupně vyházel několik kilo boilies a pelet mají hody stovky cejnů. Na poslední noc jsme se rozhodl, že přejedu do jiné části jezera a zkusím štěstí jinde.
Stěhování bez elektromotoru ,rozdělání prutů včetně jejich vývozu mi zabralo čtrnáct hodin práce. Byl to tak trochu vabank, který by možná vyšel, kdyby se navečer kousek ode mne nenastěhovali dva němečtí kapraři a kousek nade mne další Francouzský kaprař.
Byl pátek, takže na jezero přijelo více rybářů. Okolní kapraři mne dokonale odřízli a já tušil, že poslední noc už žádné focení s kaprem neproběhne. Ale i tohle patří ke kaprařině, když chytáte na státní vodě, kde si nemůžete zaplatit za rezervaci místa...
Takových cejnů jsem měl na krmném místě stovky...
Naloženo, můžeme vyplout...
Stěhování do jiné části jezera
Velmi spokojený jsem byl s touto novou čelovkou.
V noci nás Sára hlídala před divočáky, ale nevím jistě, kdo se bál víc...
Kdybych věděl, že zůstanu na jezeře déle, určitě bych se přestěhoval, ale byl jsem pozván do Rokycan, kde slavil narozeniny Jirka Habakuk Hrdý. Docela vážně jsem uvažoval, že na narozeniny nepojedu a zůstanu ještě pár dní rybařit, ale Jirka měl šedesátiny a je to člověk, kterého mám rád, tak jsem v sobotu ráno v šest začal balit a večer v šest jsem Jirkovi v Rokycanech gratuloval. Takže Jirko, ještě jednou všechno nejlepší, oslava byla parádní!
K.N.