Naše Slovinská spojka Matej Robič s parťákem vyrazili letošní jaro na známé Italské Pusiano. A že to byla opět vydařená akce se můžete přesvědčit níže...
Konečně nadešel den, na který jsem dlouho čekal. Přede mnou byl týden rybaření v sousední Itálii. Vybrali jsme asi 700ha jezero, které je známé v celé Evropě. Po 12ti hodinové cestě konečně stojíme na břehu nádherného jezera, které je obklopeno charismatickými Italskými kopci.
Jezero nás ale nepřivítalo úplně vlídně. Po několikadenních deštích se hladina každou hodinu zvedala a silný vítr znemožňoval začít s přípravou tábora. Voda byla úplně všude a najít místo pro stavbu bivaku na našem vytipovaném lovišti bylo skoro nemožné.
Předpověď počasí na následující dny nebyla dobrá a nám nezbylo než ještě chvíli pozorovat sílu přírody. V tuhle chvíli si člověk vždy uvědomí, jak je oproti přírodě absolutně bezbranný. Noc jsme tedy přečkali v autě a doufali, že ráno už bude možné všechno připravit a začít lovit.
V noci vítr nepolevil a ani nepřestalo pršet, ale už jsme nemohli vydržet ani další minutu v nečinnosti a rozhodli se, že ráno se pustíme do rybaření i kdyby padaly trakaře.
První noc byla ještě opravdu krutá. Padající stromy mi absolutně znemožnily rybaření a silný vítr během pár chvil zničil mou několikahodinnovou snahu o přesné položení montáží.
Další ráno už jsme se konečně probudili do přívětivějších podmínek a KONEČNĚ jsme mohli začít plnohodnotně rybařit. Vybral jsem si protilehlou stranu zátoky, kde se nad hladinu tyčily zaplavené stromy.
Od přátel jsem věděl, že jezero je plné bílých ryb, které jsou jako piraně, a tak jsme měli připraveno dostatečné množství pořádně vysušeného Food Signalu a mojí oblíbenou zbraň z loňska KrillBerry.
Už po dvou hodinách rybaření jsem měl úsměv na rtech. Uprostřed dne jsem zdolal prvního skoro 10kg těžkého kapříka, který si sebral panáčka Food Signalu v poctivém zákrmu. Byl jsem opravdu šťastný, protože bylo vidět, že ryby jsou aktivní a budou se krmit...
Když se za další hodinu přišel podívat další menší kapr, byl jsem si už 100%tně jist, že volba místa i krmení byla správná. Užíval jsem si ten pocit, že mám před sebou několik dní rybaření a ryby máme na dosah...
V noci jsem měl silný záběr ze zhruba 400m vzdálenosti, ale než jsem k rybě dojel, zbavila se celé sestavy v potopených větvích. Rychle jsem připravil novou montáž a položil ji do místa, odkud přišel záběr. Za hodinu jsem měl možnost reparátu a po dalším silném záběru zažil asi nejtvrdší souboj mé rybářské kariéry. Neskutečně silný šupináč mi dával co proto víc než hodinu a když se položil nad podběrák, věděl jsem, že je to ryba, pro kterou jsem sem přijel. 112cm a 20,8kg na 30mm kuličku KrillBerry, prostě paráda!
Čtvrtý den jsem začal s pekelnou bolestí hlavy. Ale co si budeme povídat, taková ryba chtěla trochu oslavit. Pokračoval jsem se stále stejnou taktikou a během dne dostal na podložku dalšího fešáka 15,7kg.
Taktiku nebylo třeba měnit, a tak jsem jenom před soumrakem zajel dokrmit po 1kg návnad nad každý prut. Záběr ba sebe nenechal dlouho čekat a po dalším super-tvrdém boji jsem zdolal šupíka 13,7kg. Myslel jsem, že to bude mnohem větší ryba, jeho bojovnost byla skoro neuvěřitelná.
Před poslední nocí jsem připravil nové návazce z oblíbených Centurionů a Continental Snag Hooků s Mouthsnaggery, které doporučuji opravdu každému, kdo je pedant na maximálně funkční návazce. Pak jsem připravil dva kyblíky krmení a všechno maximálně vyladil. Měl jsem tušení, že i tahle noc bude úspěšná. A byla! Dva kapři skončili v síti podběráku, konkrétně 1,9 a 16,7kg Italské krásy, tentokrát na dvě kuličky 21mm Food Signalu.
Když jsem se poslední ráno ohlédl za uplynulou výpravou, musím uznat, že jsme si ji perfektně užili. I přes těžký start výprava dopadla perfektně a v mé paměti navždy zůstanou zážitky z krásné Itálie.
Příští rok se vrátíme! Matej Robič, Nikl Team Slovenia