Blíží jaro, a tak je třeba položit si otázku, kam se letos vydat na první rybářskou výpravu. Naše první volba padla na známou italskou vodu, avšak po zjištění aktuálních podmínek pro lov jsme museli hledat náhradní variantu. Při telefonické konverzaci se správcem jezera jsem konečně pochopil rčení ,,bavit se s Tatarem“, v tomto případě spíše s Italem, ale o tom třeba někdy příště.
Nadcházející výpravu jsem plánoval se svým kamarádem Martinem – vášnivým lovcem kapitálních sumců, který se kaprařině věnuje pouze okrajově. Tentokrát se mi podařilo prosadit své, a tak jsme po několika telefonátech směřovali, místo k tradiční lokalitě plné vousáčů, vstříc neznámému revíru.
Místo, které jsme si k lovu nakonec vybrali, splňovalo základní kritérium – lov v blízkosti našeho vozu a tím mít vůz pod dohledem. Po bohatých zkušenostech jsme si mohli být jisti, že se dovolená nepromění v noční můru (nemá spojitost s výrobky Karla NiklaJ).
Co tedy zbývá vymyslet? Maličkost – úspěšnou volbu nástrah. Volba padla na mojí srdeční záležitost, kterou již bohužel v portfóliu Kolínského kuchaře nenajdeme. Jedná se boilies Nahnilý krab ze směsi Red fish Robin red. Martin se rozhodl jít cestou jistoty a vsadil na Kill krill. Dále jsme se při návštěvě Kolínského království bohatě zásobili fermentovaným tygřím ořechem, který kapři milují.
Je neděle ráno a my ukrajujeme první stovky kilometrů z naší cesty. Konečně stojíme na břehu jezera, nezbývá než zakoupit povolenky a zvolit si místo sektoru nočního lovu. Ptáme se hned prvních zahraničních rybářů, kteří nám sdělili, že o pár míst dál loví rybáři z Čech. Další dobrá zpráva. A tak jsme se rozhodli kluky navštívit.
Za sebe mohu říci, že takové pohledy jsem již dlouho neviděl. Kluci byli evidentně v šoku a jejich překvapený pohled říkal: „Kurňa, jak se jen o této vodě dozvěděli? Hned po pozdravu následovalo vyzvídání, jak jsme se k této vodě vlastně dostali?
Na přímou otázku funguje přímá odpověď a hned bylo vše vyřešeno. Celou věc jsme rozebrali a mohu klukům jen a jen poděkovat za informace o které se s námi ochotně podělili.
Konečně se tedy dostávám k samotnému lovu. Po zmapování dna jsme zjistili, že nemá cenu nic vymýšlet. Umístili jsme bójku a místo jsme rozkrmili Kill krilem a „Nahnilákem“. První noc a den jsme chytili několik kaprů do 10 kil.
Po první noci však záběry ustaly a my byli 48 hodin bez záběru. To byl impuls pro Martina, který začal zkoušet, na co by místní kapříci mohli mít chuť. Během přípravy oběda si Martin všímá připraveného „tygřáku“, a tak se rozhoduje ořech vyzkoušet. Chvilinku „tygřák“ povařit a hurá pod háček. Dvacet minut po náhozu se ozývá Martinův hlásič a po chvíli je dobojováno. Šupináče vážíme, po odečtení vážící tašky rovných 21kg živé váhy. Konečně trofejní ryba, která nám kompenzuje veškeré naše úsilí. Rybu jsme se kvůli její bezpečnosti rozhodli fotit ve vodě, bohužel po pár snímcích došlo na Martinova slova a kapr se předčasně vrací pod hladinu. V každém případě nás tento úlovek velmi povzbudil a vlil nové síly do další práce. V noci se nám opět daří zdolat několik kaprů do 10kg.
Jsou tři hodiny ráno, Martina budí hlásič, zvedá prut. Ryba se zdá být slušná, proto vyrážíme na vodu za ní. Po 10 minutách boje nás kapr dovleče před udice sousedních rybářů.. Po 20 ti minutách boje už Martin vyčerpáním jenom opakuje: ,, Aspoň ho chci vidět“. Opírá se ze všech sil do udice a na hladině jezera se v záři světla čelovky objevuje tělo mohutného šupináče. Nemáme slov. Váha ukazuje rovných 24 kilo a 96 cm.. Naše radost nezná mezí. Následuje gratulace, vážení a láhev alkoholu na oslavu úlovku. Do rána samým nadšením ne a ne usnout, a tak pokračujeme v oslavách.
Je před námi poslední noc rybaření. Martin už má splněno, ale co já? Teď už to musí přijít. Všechno své úsilí směřuji k poslední noci. Zavážíme pruty do prokrmených míst a pomalu padá tma. Po setmění následuje série záběrů, která trvá celou noc. Na břeh se podívala řada kaprů ve váhovém rozmezí 8-12 kil. Já jsem konečně podebral pěkného 14-ti kilového lysce. Při vážení se Martinovi ozval opět hlásič z jeho top místa. Na konci souboje se v podběráku ocitl lysec o váze 20,5 kilo, kterým Martin zakončuje svůj hattrick této výpravy.
Je ráno a nastává balení. Nakonec je třeba zmínit, že nás jezero se slušnou obsádkou kaprů okouzlilo svou malebností. Bohužel k těm největším kaprům se mi tentokrát pochytat nepodařilo, přesto jsem si z výpravy odnesl nezapomenutelné zážitky. A věřte mi nebo ne, člověk se může radovat i z úspěchu druhých.
Závěrem bych chtěl ještě poděkovat českým kolegům z Nikl týmu Davidovi a Radkovi, kteří s námi na jezeře rybařili. Kluci nás nechali nahlédnout pod pokličku tajemství Nikl teamu a řadu věcí jsme se od nich přiučili.
Filip Havelka