Psalo se několik posledních dubnových dní a Petr ani tentokrát nezaváhal. Vyrazil trápit šupináče a aby jim po zimě pořádně přilepšil, přichystal jim opravdu gurmánský zážitek! Jaké menu tentokrát u vody podával, už nám řekne samotný kuchař.
Od poslední výpravy uplynulo asi 14 dnů a voda se začela konečně pěkně prohřívat. Z tohoto důvodu jsem vybíral mělké partie nádrže. Sázel jsem na to, že kapři budou vyjíždět do metrové hloubky, aby si mohli prohřát po zimě promrzlé šupiny a možná se i trošku opálit. Na první opalovačku jsem se ostatně těšil i já!
Slunečné počasí je na jaře opravdu zrádné a ať se jedná o opalování nebo krmení, člověk musí dodržovat jistá nepsaná pravidla. Proto jsem byl při přípravě krmné dávky velice opatrný, aby obsahovala dobře stravitelné a ve studené vodě rozpustné částice.
Mojí nejoblíbenější zbraní v takových situacích bývá řepka zalítá sladkým boosterem. Řepku jsem na 10h namočil do vody a ještě jsem ji pro zatraktivnění prolil boosterem krillberry. Abych na dně rozpoutal opravdové peklo, vzal jsem asi kilo pelet a kilo boiliesu, které jsem zalil zálivkou z asafoetidy se selkou. Pachová stopa byla opravdu intenzivní - po otevření kbelíku vylízali kolegové i ze 40m vzdáleného bivaku.
Tato taktika byla natolik úspěšná, že si žádný rybář nebyl ochoten sednout do mojí blízkosti a já si tak mohl užívat naprostého soukromí při rybaření.
První záběr od větší ryby přišel na dvě kuličky Krillberry za sebou. Cívka se pomalu roztáčela a pípák do nekonečného ticha pokvákával. Margin se ohnul u navijáku a já věděl, že teď se budou teprve dít věci. Kapr kormidloval vpravo – já utíkal vlevo. Kapr kormidloval vlevo - já sprintoval vpravo. Ano, i tak se dá popsat lov mezi dvěma keři. Výsledek lítého boje byl však nad všechna očekávání. Krásný zlatý kapr. Byl úžasný! Nebyla ani tak důležitá jeho délka či hmotnost, barva mluvila za vše. Když odplouvalo 11 kg zlata od břehu, jen jsem si v duchu řekl: „splní mi přání?“.
Další záběry na sebe nenechaly dlouho čekat a já zdolal spoustu kaprů okolo 4-5kg. Všechny ryby zajímal kill krill atrakt, obalený ve stejnojmenné pastě. Já však čekal na pípnutí dvou bobulí krillberry.
Než jsem se dočkal onoho vytouženého pípnutí, dal jsem několik kuliček krillberry klukům, co chytali asi 100m ode mě. Za tento dobrý skutek jsem byl následně odměněn jízdou na dvě bobule, která mi rozřízla prst a ani přes maximální nasazení jsem rybu nedobrzdil. Moje nadšení ze zdolávání bylo však rychle ukončeno uříznutím montáže, patrně o mušlové pole.
Dvě hodiny jsem smutně seděl a přemýtal jaké monstrum to asi bylo. V tom vidím jak kluci stojí na břehu a drží prut ohnutý jako luk. Že by krillberry? Ano, kluci se dočkali – paráda. Když jsem se chystal jít kouknout na úlovek, byl jsem poctěn jízdou, která nadzvihla i prut z vidličky.
Po zvednutí prutu mám pocit, že táhnu kbelík betonu. Ryba se jen líně převalovala. Po několika minutách jsem ke břehu doslova dosmýkal kapra i s velkou větví. Krásný šupík, který polknul dvě bobule, vypadal jako by před malou chvílí spolknul i kopačák – nádherně stavěná ryba!
A co kluci? Kluci dostali ke břehu krásného, 12 kg těžkého lysce. Obě ryby zabraly téměř současně a navíc na stejnou nástrahu, proto si zasloužily společnou fotku a následně putovaly zpět do vodního živlu. Parádní double!
Podle konstituce posledního šupíka je jasné, že Petr jako kuchař obstál na výbornou a kapři se za ním snad budou znovu a znovu s radostí vracet na hostinu!