Jako rozcvičku před plánovanou výpravou do zahraničí jsem se rozhodl vyrazit ke své oblíbené pískovně. Bohužel z časových důvodů pouze na jedinou noc...
Pokud má člověk tak málo času k ulovení ryby, je každá maličkost zásadní. Jakákoliv chyba, jako třeba zamotání návazce při náhozu, má v takto krátkém časovém horizontu katastrofální následky.
V průběhu celé sezóny jsem spoléhal na znalost revíru a snažil jsem se lovit cíleně konkrétní ryby. Znalost návyků každého kapra je v tomto případě zásadní, neboť každá z ryb se v určitou část roku krmí jen na některých místech.
Začal jsem tedy s důkladnou přípravou předem vytipovaného místa, což je podle mého názoru 50% úspěchu. Takové počínání je však velmi časově, i finančně náročné a výsledek zůstává bohužel nejistý.
Pro přípravu krmného místa jsem neriskoval, vsadil na jistotu a pravidelně „cukroval“ zvolené místo boilies Food Signal ve velikosti 24mm několik dní dopředu.
Se západem slunce jsem chvátal lesem k vodě, s blížícím se soumrakem putovaly mé montáže do zatopené brázdy na dně. Návazce jsem tentokrát sestavil z ClearWater fluocarbonu 25lb, zakončené „evergreenem“ z dílny C´R´S - Long Shank Nailerem velikosti 8.
Pro kompletní kamufláž jsem sestavil i poslední 4 metry udice z fluocarbonu C´R´S 50lb. Celou udici jsem uvolnil, aby mohl těžký fluocarbon klesnout na dno a tak s ním dokonale splynout. Na cca 5cm vlas jsem navlekl jedinou rozpůlenou kuličku Food Signal, kterou jsem si den předem odložil pod břeh k „vymáčení“. Léčka spočívající v prezentaci den starého boilies byla připravena. Nezbývalo nic jiného, než čekat.
Tentokrát vše šlo jako na drátkách a já neuvěřitelných 15minut po náhozu dostal záběr, na tuto vodu opravdu nevídaně rychlý. Když jsem zvedl prut, hned bylo jasné, že se nejedná o splašeného dorostence. Po několika rozvážných výpadech jsem podebral jednu z největších ryb, které zde žijí. Radost byla o to větší, že jsem se s 15,5kg těžkým lyscem již během sezóny potkal a bylo vidět, že se mu dobře daří.
Po krátkém focení putovala udice zpět na své místo. Do půlnoci se však kromě ztřeštěného 12kg šupináče, pro kterého jsem musel po krk do vody nic nedělo.
Brzy ráno jsem nic převratného nevymýšlel a poslal do akce opět vymočené půlky Food Signalu. Poté jsem tvrdě usnul. Ze spánku mě vytrhl zvuk padáku na jednom z prutů. S povzdechem jsem se vyhrabal ze spacáku a přisekl domnělého mrňouse na konci udice.
Mrňous se však jakoby zamotal někde na dně a ne a ne se hnout. V polospánku jsem jen tiše zaklel a zalomcoval prutem, načež se dal kapr konečně do pohybu a vyrazil pomalým tahem na vodu – do vázek! Zapřel jsem prut a doufal, že vše vydrží. Kapra se mi povedlo pootočit – tedy spíše vázky sám minul, přesto trvalo dalších více než 10 minut, než jsem zahlédl odpal. Ryba se tvrdošíjně držela v hloubce pod břehem a vypouštěla bubliny. Konečně první závar pod hladinou a já na okamžik uviděl svého šupinatého protivníka. Vysoký šupináč, kterého se snažím již několik sezón ulovit a stále mi uniká.
Najednou se mě zmocnila nervozita a ryba jako by to vycítila. Nabrala směr podél dna na volnou vodu. Marně jsem svíral cívku navijáku, kapr zavadil pod vodní hladinou o kmen potopené vrby obrostený slávkami. Jeden náraz, druhý, třetí…jen ocelový drát by vydržel opakované draní o jako skalpel ostré ulity slávek. Vlasec náhle povolil, montáž vyletěla z vody a trefila blízké roští. Z 15lb návazce zbylo jen poškrábané torzo, taktika riskantně tenkého návazce v tvrdých podmínkách podvodních džungle vázek a mušlí nevyšla. Krále revíru jsem nakonec nepokořil. Ale neskládám zbraně! Vím, že přijde znovu mlsat Food Signál...
David Zapletal
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
