Po prvotním úspěchu v podobě ulovení nového svazového osobáku v podobě šupináče s váhou 19kg by nás s taťkou ani ve snu nenapadlo, co vše na této výpravě ještě zažijeme. Od prvního kapra se strhla doslova lavina záběrů od kaprů mezi 8-12 kilogramy. Díky tomu, že jsme chytali na 4 pruty, se nám občas stávalo, že jsme měli i tři záběry naráz. Bylo to rodeo! Radost z kaprů jsme měli obrovskou, ovšem bylo nám oběma jasné, že se zde určitě budou potulovat i větší jedinci a na ty jsme měli políčeno.
Počasí bylo jako na houpačce. Občas svítilo Slunce, chvílemi pršelo a foukalo, ale kaprům to vůbec nevadilo a naše nástrahy s důvěrou přijímali. Nejlepší dobou byl vždy podvečer, když se na nebi začali honit mráčky před deštěm. I druhý den nám s tátou v tuto dobu přišel záběr a jednalo se opět o velmi solidní kousek. Nenápadný padák napovídal, že se bude jednat o drobného kapříka, nebo bílou rybu, ale opak byl pravdou! Po zhruba půlhodinovém souboji za člunu jsem díky panáčku Devill krillu navedl do podběráku dalšího úžasného šupináče. Tentokrát se jednalo o dlouhána s délkou 102cm a váhou 18kg. Druhý den a druhá ryba s váhou 18+! Vše se zdálo jako splněný sen. Byl jsem neskutečně šťastný a spokojený. Hlavou mi ale stále vrtaly myšlenky o kaprovi přesahujícím magickou hranici. Tušil jsem, že splnění velkého snu je na dosah! Ovšem má přání byla dvěma šupináči 18kg+ absolutně naplněna a tak jsem raději o větších rybách dále nepřemýšlel a užíval si pocitu vítězství. Ovšem přehrada, jako by mě vyslyšela…
Bylo třetí ráno a já opět vyvezl své montáže na úspěšná místa z předchozích dnů. Opět se nám během dne podařilo ulovit pár místních fešáků okolo 10kg. Jen jedno místo, kde jsem montáž pokládal do mělké vody pod větve keře, mlčelo. Až odpoledne se mi zde podařilo udělat dva záběry, ale jednalo se o kapří dorost s váhou 5 a 8kg. Při druhé menší rybě jsem vymáčenou nástrahu trošku znechuceně bez výměny položil opět na stejné místo, ani jsem nedokrmoval a vrátil jsem se zpět na břeh s tím, že prut převezu v podvečer. Ted už moc dobře vím, že jsem v ten okamžik neudělal chybu. Kdybych tenkrát nástrahu vyměnil za čerstvou, kdo ví, zda by to vůbec šlukl…
|
|
|
Vraťme se k příběhu… Po 40 minutách jsem z onoho místa dostal záběr. Swinger pomalu poskakoval nahoru a dolů a citlivý Delkim pípal o sto šest. Byl jsem přesvědčený o tom, že mám na montáži pověšeného velkého cejna, který neutáhne olovo a tak jsem na taťku, který chtěl jet na vodu se mnou, volal, ať nechvátá, že musím ještě připravit krmení a drobnosti na převezení prutu. Po asi dvou minutách jsem konečně, teď už silně znechucený, zvedl prut, čímž jsem ukončil pískot Delkimu. Poté jsme s tátou nasedli do člunu a vyrazili za rybou. Na úvod rovnou… cejn to nebyl!J Už podle směru vlasce nám bylo jasné, že na prutu je opravdu silná ryba, která zatímco jsme se s tátou na sebe na břehu mračili, ujela ohromnou dálku. Když jsme nad ní konečně dojeli se člunem, konala se parádní prohlídková plavba po přehradě. Ještě nikdy jsem nezažil, aby mě kapr táhl na člunu za sebou. Tohle bylo poprvé. Pouze jsem držel ohnutý 10 stopý korkáč a čekal, kam si to kapr namíří. Nebudu to protahovat… po opravdu dlouhém a nervy drásajícím souboji jsem kapra zvedl ke hladině a taťka ho obratně podebral do mého karbonového Deluxe podběráku. Radost byla opravdu obrovská. Už v podběráku byla patrná kaprova šířka a výška. Úžasné stvoření! Když jsem ho přenášel s podběrákem a sakem, tušil jsem, že bychom se tentokrát opravdu mohli dostat za magickou hranici. Rozhodla až váha… Ručička se pomalu otáčela přes 10, 15, 18, 20kg a nakonec se po odečtení saku zastavila na 21,5kg s délkou rovných 100cm!!! Byl jsem štěstím bez sebe! První dvacka a ještě z vody jako je Orlík. Fantazie! Po pár fotkách jsme s tátou fešáka propustili zpět do svého domova, zavezli prut a poté šli oslavovat.
|
|
|
Ovšem ani to nebyl zdaleka konec naší výpravy. Pokračování příště….
Za Nikl tým – Pavel Novák