Po poměrně dlouhé době zdravím všechny Nikláky u mé další zprávy od vody. V tomto třídílném povídání bych se s Vám chtěl podělit o neobyčejné zážitky z mé nedávné výpravy na Orlickou přehradu na kterou jsem se vydal za doprovodu taťky. Na březích tohoto nádherného svazového obra jsme zažili nejspíš naší životní výpravu, na kterou nikdy nezapomeneme. Pojďme si povědět více detailů…
Letošní tradiční návštěvu Orlické přehrady jsme si oproti minulým rokům s tátou naplánovali o pár týdnů dříve. Doufali jsme, že u vody nebude tolik lidí, teploty budou přívětivější a hlavně, že snad kapry zastihneme, než začnou jejich milostné radovánky. Termín nám krásně vyšel a tak tu najednou byl jeden vlahý úterní večer, kdy jsme vše potřebné naložili do dodávky, dali si rychlou sprchu a pak už konečně vyrazili k vodě. V týmu panovala pohodová nálada. Poslouchali jsme rádio, diskutovali o možných místech a strategiích a oba se už těšili k vodě. Výpravu jsme chtěli pojmout velmi pohodově, až odpočinkově. I já cítil, že tentokrát není důvod nic zbytečně „hrotit“ a dělat si z čehokoliv starosti. Mé jaro bylo po kaprařské stránce velmi neúspěšné a na Orlíku jsem chtěl načerpat novou energii do rybařiny. Nebyl stanoven žádný cíl, kterého bychom chtěli dosáhnout, a jakákoliv honba za rekordy nepřicházela v úvahu. Ale jak se říká: „člověk míní, příroda mění!“
Po příjezdu k vodě jsme se na vytipované místo dopravili pomocí člunu. Po přiražení ke břehu jsme s taťkou rozdělali tábor. Zázemí nám klasicky dělal náš milovaný Trakker Superdome, který nás na našich výpravách doprovází již několik let a jeho komfort a obrovský vnitřní prostor si nemůžeme vynachválit. U vody v nebyl v tu dobu kolem nás vůbec nikdo. Tak to máme s tátou rádi. Klid u vody je k nezaplacení! Šeřilo se, ale nedalo mi to a na místo, které se mi hned na první pohled zalíbilo, jsem zavezl jeden prut s panáčkem Devil krillu. Zbylá vytipovaná místa jsem si detailně prozkoumal echolotem a na každé přihodil pár kusů boilies různých průměrů a příchutí. Do půlnoci jsem si pak připravil koncové montáže s novými návazci, návnadu i nástrahy, které mi v budoucnu měly zajistit úspěch. K těmto bodům se později ještě vrátím. Do půlnoci žádný záběr nepřišel a tak jsem svůj jediný „klacek ve hře“ stáhl a šel si lehnout. Sotva jsem zavřel poslední zip u bivaku, přišel silný vítr doprovázený deštěm. Meluzína nám pak hrála své podivné tóny, dokud jsme s tátou nepropadli spánku.
A byl tu první plnohodnotný den naší výpravy. Budík byl protentokrát nastaven na pozdější hodinu, abychom po náročném předchozím večeru alespoň trošku doplnili energii. Kolem páté ranní jsem konečně vstal, nastražil své zbraně v podobě nově navázaných, dokonale ostrých návazců společně s nástrahou na pruty, a pak už se konečně plný očekávání pustil do zavážení. Déšť společně s větrem odešly stejně rychle, jako přišly a tak mi šla práce poměrně rychle od ruky. Pruty tak za chvilku ležely na svých místech a nám s tátou nezbývalo, než čekat na první záběr. Toho jsme se dočkali za nedlouho. Sotva se na nebi začaly honit mráčky, dostal jsem na prut s jednou 24mm kuličkou Scopex Squidu opatrný padák. S taťkou jsme vyjeli ihned na vodu a následovali šponující se vlasec. Oba jsme dle záběru očekávali menšího kapříka, nebo cejna, ale to co z hlubin Orlíku vyjelo, nám vyrazilo dech! Po pár minutách přetahování s rybou nad korytem na nás náhle vykoukl neskutečný zlatý „balon“. Když jsem rybu viděl poprvé, jak se její tělo zablesklo pod lodí, rozechvěla se mi kolena a zpanikařil jsem. Hned mi bylo jasné, že se jedná o kapra s váhou hodně přes 15kg! Po pár výpadech a zajetí po loď se nám onoho výstavního šupináče podařilo dostat do podběráku. Radost byla v tu chvíli obrovská. Celou cestu po vodě zpět k bivaku jsme se s tátou dohadovali, kolik kilogramů kapr může mít. Rozsoudila nás až váha, která se zastavila jen kousek pod 19 kilogramy! Kapr však měřil pouhých 91cm. Jednalo se o velmi vysokého a širokého šupináče francouzského charakteru.
První výprava v roce na přehradu, první záběr, a hned nový svazový osobák. Byly to skvělé chvíle. Ovšem nebylo to na téhle výpravě naposled, kdy jsem v ruce třímal kapra přes 15kg. Ale o tom až zas příště.
Za nikl tým - Pavel Novák