Co je na světě lepší než návrat domů? Během svého dětství jsem trávil hodně času v lesích okolo svého domova, kam jsem utíkal přes problémy všedního života. Jednou jsem takhle objevil malé jezero uprostřed těchto lesů, které se mi ale zdálo nechytatelné kvůli velkému množství řas, kterými byla celá voda zarostlá. Dalším problémem bylo, že byly břehy okolo vody hustě zarostlé a k vodě se nedalo skoro dostat.
A homecoming, what's better? During my long childhood, not for say that I came out unscathed, I have long beaten and re-beaten the paths buried at the bottom of the immense forests that surround my "home". Having once spotted a pond which, for me, seemed unfishable given the over-quantity of seagrass beds and the lack of access to the banks.
Byla zrovna zima, když jsem se vydal prozkoumat toto zapomenuté jezero. Kapsy jsem si naplnil 15mm boilie příchutě Kill Krill a rozhodl jsem se vydat k jezeru, které bylo ukryté uprostřed lesů o rozloze více než 1200 hektarů. Po pár hodinách chůze lesem jsem se ocitl před tímto tmavým jezerem, okolo kterého vyrůstají staré, majestátní stromy. Je možné, že jsou zde stále ryby? Moje zvědavost byla veliká a já jsem chtěl co nejdříve znát odpověď na tuto otázku. Lehký pohyb řas přede mnou rychle upoutal moji pozornost. Hodil jsem tedy pár kuliček boilie do mezery mezi řasami. Pár kuliček doleva, pár kuliček doprava. Dával jsem si hlavně pozor, aby boilie dopadlo na čisté dno a ryba ho tak jednoduše našla. Navíc zde byla velmi čistá voda, takže jsem viděl, kam boilie dopadlo a mohl jsem se příště podívat, jestli tam stále je nebo ne.
On these mild winter days, an exploration of this lost pond is essential. Pockets filled with 15mm Kill-Krill boilies, so I decided to venture out and observe this pond so deeply hidden in the depths of a nature reserve of some 1,200 hectares. After a few hours of walking, here I am in front of this dark water overhung by algae and submerged trees. Can there still be fish? My curiosity will not take long to find an answer! a slight movement of algae immediately attracts my attention. I throw some boilies like a path between the trenches ... Some one here, others there, taking care to scatter them so that they remain visible from the banks.
|
|
|
|
|
|
Další den jsem udělal to samé znova. Pár hodin procházky, tentokrát jsem si s sebou vzal dva 6ft dlouhé pruty, PVA punčošky naplněné peletkami Kill Krill, hrstku boilie, návazce vyrobené z fluorocarbonu Clearwater a háčku Predator ATS. Pod háčkem jsem na obou prutech měl jednu kulička boilie Kill Krill ve verzi Criticals. Jeden prut jsem opatrně položil pod spadlé stromy a druhý jsem pečlivě nahodil do mezery mezi řasami. Čekání je nekonečné. Na vodě není vidět žádná aktivita ryb, i když boilie, co jsem sem včera házel, zde už není. Po nějaké době zalézá slunce za obzor a noční příroda se probouzí. Ptáci, brouci a ostatní noční tvorové se probouzejí k životu. V tom se najednou rozezní můj signalizátor, když si kapr bere další a další vlasec přes brzdu navijáku!
The next day, once more. A few hours of walking, armed with two 6ft rods, two Kill-Krill pellets sticks, a handful of boilies from the same range, two criticals and a custom-made Predator on Clearwater rig. A rod is delicately placed under a tree and the second between two huge herbarium bushes, strangely resembling walls ... The waiting is long, no aquatic movement while my boilies deposited the day before were clearly devoured in view of cleaning the bottom. The sun goes down, the nocturnal nature wakes up. Crunches, birds, beetles and suddenly my detector gets carried away by whistling the brake of my reel!
|
|
|
Dostávám se do kontaktu s rybou, přičemž se snažím zachovat klidnou hlavu, protože vím, že tohle je moje jediná šance tohoto večera. Silné zdolávání končí ve chvíli, kdy ryba přeřízne vlasec o podvodní překážky a zmizí v temnotě tohoto opuštěného divokého jezera.
V tu chvíli ve mně propukává hněv. J8 jsem ale ještě neprohrál a nevzdám se! Příští den se na místo činu vracím zpět, teď už ale s namotaným šokovým vlascem Shockleader o délce alespoň 10 metrů. Stejné místo, stejná nástraha, stejný čas. Věřím, že Matka příroda každý den dává a bere. Během chvilky dostávám opět prudký záběr, který následuje silný souboj. Ryba perfektně prověřuje můj 6ft prut. Zatím jsem neviděl ani stín ryby, takže netuším, jak velká může být. Ryba se zdá čím dál tím těžší, což může být způsobeno velkým množstvím řas na mém vlasci. Když slyším, jak mi prochází uzel od šokového vlasce skrz očka, rozsvěcím čelovku, abych se podíval na tu obrovskou tlamu, ve které je pevně zaseknutý můj Predator. Ze všech sil se snažím kapra dostat se všemi těmi řasami, které se mi zamotaly do vlasce, do podběráku. Po několika pokusech se mi to konečně podařilo…. JE TO TAAAM!
I get in touch, while keeping my cold blood because I know full well that this will be my only chance of the evening. A fight worthy of the future will cut my line which has rubbed, for meters, against many branches and trunks buried in the darkness of this more than wild pond.
A mad rage rises in me, but I haven't lost the war! Once more the next day, but equipped with a Schockleader headline of ten meters and a Predator hook, designed for high-power fights. Same place, same bait, same time ... To believe that Mother Nature puts back its pendulum daily. Without surprise, it is a titanic fight on my 6ft that this fish provides me with which I have not even seen the shadow. The weight is becoming heavier, surely due to the long meters of algae that tows this long-awaited fish. Hearing the knot of my Schockleader tapping against my rings, I light my headlamp and see this huge mouth wide open pricked in the predator. I try as best I can to hoist lady carp, with her trailer of seagrass beds like "Choupacarpe", in the landing net and after many tests, finally... GOOOT HIIIIIIIIIM
Nikl & CRU Team - Steven Albenesius