V listopadu opět vyrážím na týden na Orlík. Počasí bylo jako na houpačce. Na začátku výpravy bylo krásné slunné počasí s teplotami okolo dvaceti stupňů. V půlce týdne se prudce ochladilo a teplota klesla v noci na mínus čtyři stupně a na konci týdne teplota opět vystoupala k patnácti stupňům. Během týdne ještě k tomu spadla hladina vody o více jak dva metry na sloupec, což je hodně a já se strachoval co to udělá s rybami.
Měl jsem i strach jestli vůbec někde vytáhnu loď zpátky na vlek kvůli bahnu v zátokách. I přes tohle všechno to byla moje nejlepší výprava na Orlík, kterou jsem zažil. Podařilo se mi ulovit spoustu kaprů. Chytal jsem jak jinak než na Giganticu, která právě na podzim ukazuje svoji největší sílu. Třetí den se mi daří vytáhnout kapra s váhou 17 kilogramů. Je to paráda, ale v hlavě si říkám že to není ryba pro kterou jsem sem přijel... Zprávu píšu jako obvykle přímo u vody, takže ještě netuším co mě čeká. Je chladné ráno, prut jednou pípnul a já přisekávám. Po chvíli souboje ze břehu musím do člunu. Kapr končí ve starých potopených pařezech, na kterých je za ty roky namotáno plno vlasců. Musím kotvičkovat. Vytrhávám staré vlasce. Trvá to už moc dlouho a vypadá to, že souboj je u konce. Nepomáhá ani kotvička. Souboj vzdávám, je to na tvrdo. Šokáč namotávám na ruku a plnou silou zkouším utrhnout. Něco povolilo. Kapr je pořád na prutu, neuvěřitelné. Po chvíli podebírám brutálního lysce. Váha ukazuje skoro 21 kilogramů.
Jsem štěstím bez sebe! O pár hodin později v ten samý den se odehraje něco neuvěřitelného na co nikdy nezapomenu. Druhý prut, úplně jiné místo, opět jedno pípnutí a lehoučký padák. Ta pomalá hrubá síla která se opřela do prutu se těžko popisuje. Byl jsem až překvapený. Na nic nečekám a skáču okamžitě do člunu. Souboj, na který se dá těžko zapomenout. Tyhle velké ryby tady moc nebojují. Většinou se nechají jen tak přitáhnout. Ale tenhle souboj trval už dvacet minut a já myslel, že to bude velký sumec. Když se na hladině objevilo to obří tělo šupináče, úplně se mi rozklepaly kolena. Za chvíli byl v podběráku a já seděl ve člunu a rozdýchával to. Ten pohled do podběráku byl neuvěřitelný. Vůbec jsem nechápal a chvíli přemýšlel jestli je to vůbec pravda. Čistá váha ukazuje 23 kilogramů!!! V jeden den během pár hodin taková nadílka. K tomu není co dodat. Letos mi Orlík ukázal pár opravdových pokladů, za což jsem vděčný a beru to jako velkou odměnu za ty roky co sem jezdím.
Úspěch není žádná náhoda. Úspěch je tvrdá práce, vytrvalost, a především láska k tomu co děláte. Neustálé hledání nových míst, stěhování věcí a starost s lodí. Každý kaprař ví, jak je to všechno náročné. Letos tři ryby přeskočily magickou hranici. Na tak těžké vodě je to fantastické.
Všem přeji takové chvíle u vody a já se už těším na jaro na nové zážitky!
Za Nikl tým - Vlasta Jakoubek