Zdravím všechny slušné a zapálené rybáře a rybářky, v tomto článku bych se s Vámi chtěl podělit o pár svým zážitků a úlovků z mé nedávné výpravy na malou svazovou vodu, na kterou jsem vyrazil se svým dobrým kamarádem Peťou. S parťákem Peťou jsme už od jara plánovali na konec prázdnin společnou 5ti denní výpravu. Náš cíl byl jasný – Orlická přehrada. Když však nastaly letní pařáky a Orlík se oděl do zeleného kabátu ze sinic, rozhodli jsme se, že se vydáme jinou cestou a navštívíme menší svazové jezero. Peťa už zde několikrát kapry chytal, ale jeho největší ryba odsud se pohybovala kolem 10 kg. To by se na malou svazovou vodu mohlo zdát je slušný výsledek, ale my měli zprávy o velmi zajímavém šupináči s nařízlou zadní ploutví, který se v době tření pohyboval údajně až kolem 18,5kg. To pro mě byla opravdu veliká motivace! Výprava na pro mě úplně novou vodu mohla začít!
|
|
|
Jemné zklamání
Prázdniny utekly jako voda a najednou tu byla naše pěti denní výprava. Po příjezdu k vodě jsme se s parťákem Peťou rozhodli že, se usídlíme na největší hloubce jezera – přímo před hrází. Domnívali jsme se, že se tu budou velcí kapři přes den skrývat před teplými slunečními paprsky a na noc, že se zde budou krmit. Opak byl pravdou. Já za více než 24h neudělal záběr, ale Peťa takovou smůlu neměl. Na prut, který hodil nejdále od hráze, vytáhl nádherného šupinatého lysce. To byl sice dobrý výsledek, ale bylo jasné, že je potřeba něco změnit.
Změna místa, ryba jistá
Ano, po prvním dnu jsme se přestěhovali o zhruba 150m napravo od našeho původního místa, na přechod mezi hlubší a mělčí část jezera. Pomocí deeperu a prutu se šnůrou a s olovem jsem si prozkoumal dno před sebou. Abych pravdu řekl, nic převratného jsem pod vodní hladinou neobjevil. Jedinou zajímavostí na dně byl přechod z tvrdého písčitého dna na měkké bahnité dno přímo u protějšího břehu. Nebylo nad čím přemýšlet! Tomuto místu jsem věřil na 100% a rovnou jsem na něj položil oba své pruty. Pomocí distančních tyček jsem si na vlasci naměřil přesně 23 otoček prutu, abych stále nahazoval na stejné místo a také abych, především v noci, nepřehodil svou montáž na druhý břeh, který byl silně porostlý různými keři a menšími stromky. Taktika tedy byla jasná – chytat na písčitém dvě těsně před přechodem na bahno, krmit masivněji a většími průměry boiliesu a vytáhnout konečně také nějakého toho tvora šupinatého.
Nástrahy
Když už se zmiňuji o krmení většího množství boiliesu, měl bych také prozradit, jakým nástrahám a návnadám jsem na této vycházce vložil důvěru. Jednalo se o mix, který tvořilo boilie Krill Berry, Devil Krill, Gigantika a taky nové testovací boilies od Karla Nikla s názvem Kalanos. Abych zbytečně nelákal menší kapry, čemuž jsem se stejně nevyhnul, krmil jsem prakticky čistě koulemi o průměru 24mm. Na montáže jsem pak na jeden prut umisťoval 24mm Krill Berry s popkou stejné příchutě a na druhém prutu jsem experimentoval a stále zkoušel různé příchutě a průměry. Nástrahy jsem na krmné místo dopravoval pomocí kobry Sky Sword od značky Carp’r’us, která mi na této výpravě byla velkým pomocníkem.
První záběry
Na novém místě jsme si na první záběr chvilku počkali. Vlastně skoro dalších 12 hodin. To už jsem byl skoro dva dny bez záběru a byl jsem lehce zoufalý. Místo 24mm koule, které byly nastraženy na obou prutech, jsem na jeden nastražil 18mm Devil Krill s malým PVáčkem a po necelé půl hodině konečně přišel první záběr. No, nic velkolepého nečekejte, byl to nasaďák J Stejnou montáž se stejnou nástrahou jsem na místo poslal znovu a za chvilku jsem měl dalšího dorostence. Když mi kolega podebral pátého, bylo jasné, že tudy cesta nevede. Na prut jsem nasadil opět jednu 24mm kouli na dno, jemně dokrmil a rázem byl od záběrů klid.
Večerní adrenalin
Počasí na této výpravě bylo jako na houpačce. Chvíli svítilo sluníčko, pod jehož paprsky bylo nesnesitelně, za pár chvil zas bylo zataženo a bez mikiny se člověk těžko obešel. Bylo jisté, že se blíží silná bouřka - zlom, který toto bláznivé počasí alespoň na pár dní ukončí. S parťákem, že nám pomůže alespoň trochu rozpohybovat kapry, kteří do té doby přijímali potravu pouze sporadicky. V déšť jsme se modlili, oba si přáli, aby trochu zapršelo, ale to co v noci přišlo, z nás ani jeden nečekal. Od západu k nám vstoupila masivní studená fronta, která sebou přinesla silné deště a bouřky. S Petrem jsme seděli v bivaku, všude kolem tekly proudy vody a celá obloha se rozsvěcovala od blesků, které padaly všude kolem nás. Každý dunivý hrom nám zvyšoval tep a oba jsme si přáli, ať je fronta co nejrychleji pryč. Když blesk dopadl do lesa několik desítek metrů za náš bivak, padla ohlušující rána a země se zachvěla, můžu Vám s čistým srdcem říct, že tak, jako v ten moment se mi nohy ještě netřásly! J Naštěstí toto peklo poměrně rychle pominulo a my mohli s klidným srdcem stáhnout pruty a jít si lehnout.
Ráno jako z pohádky
A bylo to tu! Čtvrtá ranní odbila, telefon stejně jako každé předešlé ráno začal hrát mou oblíbenou písničku a my se s Peťou pomalu probouzeli k životu. Ovšem tohle probuzení bylo trošku jiné, než všechna ta předešlá. Po noční bouři byla většina věcí naprosto promočená. To se ještě dalo přehlédnout. Šok přišel teprve, když jsem šel připravit pruty na nahození. Dopadající dešťová voda odrazila velké množství písku, který zajistil to, že mé milované Ultegry vypadaly, jak kdybych je válel v pískovišti. Nedalo se nic dělat. Navijáky jsem co nejrychleji očistil, na návazce napíchl nové nástrahy a oba pruty nahodil na místo určení. Nezbývalo než je položit do stojanu, zapnout hlásiče a jít si ještě na chvilku odpočinut. Jelikož se záběr nedostavil, vzbudil jsem se až za světla kolem půl deváté. Čekala mě standartní ranní rutina – přehození, dokrmení a zajišťovaní snídaně. Vše jsem celkem rychle zvládl a pak už jen relaxoval na židli na sluníčku. V půl jedenácté to konečně přišlo! Pomalá, ale velmi táhlá jízda naznačovala, že by se mohlo jednat o lepší rybu. Neváhal jsem, vyskočil z křesílka a utíkal k prutům nadzvukovou rychlostí. Ryba na druhém konci stále uháněla a Flajzar řval ostošest…
Cíl výpravy splněn
Konečně jsem popadl prut a pustil se do souboje. Od prvního okamžiku mi bylo jasné, že se bude jednat o lepší rybu - žádné kopání hlavou, žádné zbrklé pohyby, pouze nekompromisní tah směrem na nejhlubší část revíru. Když se mi jí po pár chvílích konečně podařilo otočit, a přitáhnout ke břehu, začala ta nejdramatičtější část a to podebírání. Břehy jezera jsou plné velkých kamenů, které jsou i pod vodou a já se velmi bál, že o svůj úlovek přijdu. Parťák Peťa neváhal, blesku rychle se navlékl do prsaček a ozbrojen podběrákem se vydal za kaprem. Ten stále projížděl okolo našeho břehu a ne a ne se ukázat na hladině. Plný vzrušení jsem dotáhl brzdu navijáku a opřel se do prutu. V tom vodní hladinu těsně před Petrovým podběrákem rozrazil brutální šupinatý hřbet. Peťa neváhal, mrštným pohybem rybu podebral a bylo vymalováno! Po vyndání kapra na podložku jsme se nestačili divit. Byl to on! Krátký, za to neskutečně stavěný šupináč s nařízlou ocasní ploutví. „První výprava sem a hned se povede takový chlapák!“ říkal jsem si v duchu radostně. Po zvážení a odečtení saku jsme došli k váze přesně 16kg. Radost byla opravdu obrovská! Kapra jsme na památku zvěčnili několika snímky a pak ho už jen co nejšetrněji pustili zpět do jeho domova.
Co říct na závěr? Na tuto výpravu budu vždy moc rád vzpomínat. Oběma se nám zadařilo a kromě již zmíněného šupinatého lysce a 16kg šupináče se nám do konce výpravy podařilo dostat na podložku ještě několik pěkných kousků. S parťákem Peťou jsme si předposlední prázdninový týden moc užili a už se oba moc těšíme na společnou další výpravu, na kterou bychom se měli vydat začátkem listopadu.
Mějte se krásně
Pavel Novák