Název mé rybářské výpravy je netradiční, ale skutečně se vše seběhlo tak, že jsem se pořádně dostal k vodě až v srpnu a to ještě na své narozeniny. Manželka odjela s dětmi na Moravu k prarodičům a přede mnou se najednou objevilo 5 dnů volno. To by byl přeci hřích nevyužít. Lokalita byla jasná, krmení také, jen pokoupit jídlo a pití a ve středu po práci už jsem byl na cestě na ryby. Jak já se těšil. S „prckama“ teď prostě není tolik času, co bývalo a tak jsem za každou takovou výpravu nesmírně šťastný.
Vytipované místo bylo volné a tak stačilo už jen vybalit, zakrmit, nahodit a čekat na akci. Ta si ale dala řádně na čas. První záběr přišel totiž až druhý den před devátou ranní. Po více jak 20 minutovém boji byl první kapr v podběráku. Váha kapra se zastavila na 12,5 kg a já měl obrovskou radost. Velikost kapra nebyla rekordní, ale byl to první letošní. Ne, že bych byl úplně bez času na ryby, ale když už jsem u vody byl, tak buď kapři nešli, nebrali, třeli se, nebyli tam…no prostě samé ne.., a když už jsem na prutu jednoho kapra měl, tak selhal vlasec. Byl poškozen na předchozí výpravě. Ale kdo by si toho všiml na 100 metrech. Holt se mě smůla držela skoro půl sezony. To jen tak na vysvětlenou. Po nezbytné fotodokumentaci jsem místo opět prokrmil a těšil se na další záběr. Znáte to, těšíte se, sledujete pruty, vodu, přírodu a ono se nic neděje. Tak jsem to měl já. Další záběr přišel až za dalších 24 hodin. Nebyl to žádný velikán, ale radost udělal. No a pak už jsem se v zásadě až do konce výpravy nezastavil. V průměru jsem měl každé 3 hodiny záběr. Někdy bylo čekání delší, někdy kratší. Konečně to byla ta správná rybařina, kterou máme každý rád.
Můj pobyt u vody, mi přijel na jeden den zpříjemnit můj nejlepší kamarád Filip, který se za mnou stavil oslavit mé narozeniny. S sebou přivezl naložené steaky, chlazené pivo, malý dárek a samozřejmě si vzal i pruty, co kdyby náhodou něco chytil. Den utíkal jako voda před námi a my se bavili historkami, které jsme spolu nebo v poslední době prožili. A to až do okamžiku, kdy Filip dostal záběr. Hned bylo jasné, že se jedná o větší rybu, takže jsme automaticky naskákali do lodi a vydali se za kaprem. Ten si to samozřejmě směřoval do toho největšího bordelu, který před ním a na dně byl. Dvakrát nám uvázl v kořenech a dvakrát jsme ho dostali ven. Byl to boj se vším všudy, který se vám vryje do paměti. Po 40ti minutách byl ale náš! Cesta zpět ke břehu byla ve vítězném ryku, neb nám bylo hned jasné, že je to „obluda“. Váha kapra nám dala za pravdu, krásných 18.60 kg. Gratulace, focení, gratulace..
Další den Filip odjel hned brzy ráno a já na svém místě opět osiřel. Vůbec mi to ale nevadilo. Bylo nádherné počasí, pod mrakem, občas sprchlo a kapři, ti brali „jeden za druhým“. Celkem jsem jich ten den zdolal více než 10 a z toho ten největší vážil 15,30 kg! Prostě parádní narozeniny!
Následující den, už probíhalo klasické a tolik „oblíbené“ balení a návrat domů do reality všedních dní. I přesto na tuto výpravu dlouho nezapomenu.
PS: díky Karle a Rudo za 68, byla to paráda!
Za Nikl tým - Vítek Černý