Jak jsem již psal v minulých reportech, tak jsem si dal jasný cíl, ulovit na Orlíku dvacetikilového kapra. S přicházejícím podzimem jsem opět vyrazil na mojí oblíbenou přehradu. Situace nebyla úplně ideální, protože začali zrovna napouštět vodu před zimou.
|
|
|
Za šest dní voda vystoupala o 1,8 metru na sloupci. Není to zrovna nejlepší, ale pořád lepší, než kdyby klesala. Výprava se uskutečnila opět v době úplňku, který na Orlíku funguje výborně. Voda měla 16 stupňů. Jako nástrahu jsem použil Giganticu, která prostě chytá velké ryby. Chytám převážně z bahna, tak koule předmáčím a následně boostruju. Pod háček dávám silně předipované boilies, klidně dva měsíce. Za pět dní jsem chytil pár krásných kaprů. Největší měli 14,3 15,3 a 16 kilogramů. Je poslední den ráno a já už jsem byl spokojený a těšil se zase na chvíli domů. Píp, píp... Dvakrát to píplo a swingr se lehce přilepil k prutu. Špička se chvěla, ale žádná jízda. Asi cejn, pomyslel jsem si. Prut jsem chtěl stejně ještě naposledy převést a tak lehce přisekávám. Připadalo mi, že visím, ale najednou se to trošku rozjelo do strany. Okamžitě jsem věděl, že to cejn asi nebude a tak sedám do člunu. Po chvíli jsem už nad rybou a ta mě vozí po vodě.
|
|
|
Po dvaceti minutách podebírám krásného pupkatého šupináče. Že bych si letos splnil cíl na Orlíku? Nemůžu se dočkat vážení, tak rychle pádluji zpátky ke břehu. Vynuluji váhu se sakem a jdu na to. Ručička se zastavuje na hodnotě 19,7. I když se mi sen nesplnil, tak mám obrovskou radost. Je to pro mě další výzva a velká motivace. Podzim teprve začal a ryby se budou krmit na zimu.
Za Nikl Team - Vlasta Jakoubek