Čas plyne jak voda a než se člověk otočí, uteče 10 let ani se nenadějete. V roce 2006 jsem poprvé „přičuchnul“ k lovu na boilies. Předtím jsem se věnoval klasické kaprařině, plavačce, vláčce, ale poté když jsem chytil prvního kapra na boilies, už jsem nechtěl chytat jinak. Lov kaprů na boilies se pro mě stal vášní, která ve mě hoří do dnes.
|
|
|
V roce 2008 jsem po druhé vyrazil na mou nejoblíbenější přehradu, kde jsem zažil fantastickou výpravu, která mi kromě mnoha kaprů okolo 10 – 12 kilogramů, přinesla i prvního kapra přes 15 kilo. Byl to pro mě úžasný zážitek, na který vzpomínám do dnes. Od té doby jezdím na tuto přehradu každý rok na jednu až dvě týdenní výpravy, abych si tento zážitek zopakoval. Nikdy by mě však nenapadlo, že podobného kapra chytnu až o deset let později.Výprava, o kterém Vám budu dnes vyprávět, se udála v říjnu roku 2017, termín byl v podstatě shodný jako každý rok, jen místo od mé první výpravy lišilo. Přeci jenom na více než 2000 hektarech vodní plochy je míst více než dost a při mé cestě za kapry, jsem jich již pár vystřídal.Již pár let má vytipované místo, kde věřím, že velcí kapři jsou a úlovky mých parťáků mi to dokázaly. Jen při mně štěstí nikdy nestálo. Věřil jsem, že letos to již musím zlomit. I když jsem člověk přející a týmový úspěch je pro mě vždy na prvním místě, tak 10 let čekání, vaši psychiku prověří až do nejzazšího kouta Vaší mysli.
Odjezd byl naplánován na sobotu, aby vše proběhlo v klidu. No, nemohli jsme se dočkat natolik, že vyrážíme již v pátek po práci. Počasí nic moc, ale už jsme to prostě nemohli vydržet. Roční čekání na tuto výpravu bylo prostě příliš dlouhé. Neodradil nás ani silný vítr, který ohýbal stromy až k zemi a při stavění bivaku jsem si spíše připadal, jako paraglidista než rybář. Ale touha byla silnější a nakonec se nám vše podařilo připravit. Desetidenní výprava mohla začít.Neponechal jsem nic náhodě a lovné místo navštívil o pár dní dříve. Zakrmil a zkontroloval zda je vše jak má. Bylo, kromě pět metrů chybějícího vodního sloupce. Na to jsme zde nebyly moc zvyklí a nevěděli jsem co to udělá s kapry, zda zde budou, či nikoliv. První záběr nepřišel v pátek, ale až v sobotu ráno a další hned o pár minut později. Desetikiláč a kulaté šestikilové sluníčko znamenaly velmi dobrý start. Namlsáni očekáváme další záběry. které přichází až k večeru. Ale jedná se jen o kapří dorost. Stejná situace se opakuje následující den, jen kapři přijeli vždy asi o cca. půl hodiny později. Bylo to víc než jasné. Kapři se zde nedrží, jen projíždí. To byla oproti minulým výpravám velká změna. Připravili jsme tedy kaprům opravdové pouchoutky, abychom je co nejvíce zaujali. Gigantika pokapaná esencí stejné příchutě a obalená v pastě, byla jasná volba.
V pondělí ráno přichází Filipovi krásný záběr. Píplo to a pak přišla pomalá nekončící jízda. Hned jsme věděli, že se jedná o velkou rybu. O 20 minut později nám bylo jasné, že budeme vážit a fotit. Ručička minciře se zastavila na váze 17,50 kg a my měli důvod k oslavě! O to horší pro mě bylo, že ten den jsem musel odjet zpět domů a to na celých 24 hodin. Čekáme v rodině další přírůstek a nemohl jsem nechat svou milovanou ženu doma celých 10 dnů doma samotnou. Domů za rodinou jsem se těšil, ale zároveň jsem vnitřně cítil, že je správný čas být u vody. Díky mé skvělé ženě však výlet do Prahy netrval 24 hodin, ale jen 10, takže ještě týž večer jsem mohl být zpět u vody. O tom však až příště...
Za Nikl Team - Vítek Černý