V létě se mi naskytla skvělá příležitost, rodinka byla na návštěvě u babičky a já měl před sebou dvě volné noci, které jsem mohl být buď doma u TV nebo vyrazit k vodě a ráno rovnou šup do práce. Volba byla jasná, budu doma. Samozřejmě legrace, neváhal jsem a vybral místo, kde bych mohl mít největší šanci na úspěch. To jsem si také řádné dojel překrmit, spoléhat se na náhodu se mi nechtělo. Do vody jsem nakobroval 2kg Gigantiky a těšil se, jak se sem za dva dny přijedu znovu podívat.
V práci už jsem se doslova ukusoval každou hodinu, jen už abych mohl vyrazit na cestu k vodě. Odbyla 16 hodina, ale to už jsem dobrých 5 minut seděl v autě a ujížděl směr – voda. Díky dopravní situace trvala cesta skoro hodinu, ale co už, vidět je dlouho, místo bylo prázdné, tak proč si stěžovat. Počasí mi taktéž hrálo do karet, déšť nehrozil, takže spaní proběhlo pod širákem. Proto jsem nejdříve připravil pruty, aby už byly montáže ve vodě. První letěla do vody montáž s jednou 21 mm kuličkou Gigantiky obalenou v pastě a na druhou jsem dal to samé, jen k tomu přidal popku stejné příchutě. Přikrmil jsem na každou montáž půl kila boilies stejné příchutě a rozkládám lehátko. Moc věcí jsem si sebou totiž nevzal, takže lepší ležet nežli stát. Jedno moudré přísloví také říká, že kapr se musí vysedět, nebo spíš vyležet? 
Během večera přichází první záběry od krásný tříkiláčů. Až na čtvrtý pokus to pípne pořádně a na podložce se ocitnul krásný dvanáctikiláč. Opět nahazuji a čekám..až do samotného rána. Další záběr nepřišel. Příkrmil jsem, zabalil a odjel jsem zpět do práce. Čas se vlekl, ručičky hodiny jako by stály na místě. Kapři se mi určitě krmili na lovném místě a já tu musel sedět. Opět jsem se dočkal, hodiny odbily 16 hodinu a zase jsem seděl v autě a „letím“ zpátky k vodě.
Nastražil jsem úspěšné kombinace z předešlého dne, přikrmil a čekal, jak to bude probíhat. Začalo to stejně, dvě jízdy jak o život a v podběráku dva dorostenci. Tak takhle ne. Už jsem nedal pastu ani neměnil kuličky pod háčkem a nahodil zpět do vody. Dokrmil pár kuliček a věřil, že se opět po soumraku splete větší kapr. Další záběr přišel před jedenáctou a byl z toho krásný třináctikiláč. Měl jsem radost, další krásný kapr. Pustil jsem ho a rozjel se mi druhý, neskutečné. Po 20 minutách jsem měl na podložce patnáctikiláče..měl jsem radost jak malý kluk. Vyfotil jsem pár fotek a kapra opět pustil. Další záběr již nepřišel.
Ráno jsem vše zabalil a odjel jsem směr do práce. V duchu si vše ještě jednou přehrával a jsem rád, že jsem nezůstal v pohodlí domova a vyrazil k vodě i když jen na pár hodin. Na gauči se totiž nic nechytí.
Vítek Černý