Je sobota ráno a já přemýšlím, co s volným časem. Rodina je u babičky a já mám před sebou 30 hodin volna, než se mi zase vrátí zpět. Neváhám, balím jen to co nezbytně potřebuji na krátkou výpravu a do hodiny odjíždím z domova.
Cesta utíká velice rychle a za hodinku už jsem u vody. Slunce svítí, nebe bez mráčku, ani lísteček se nepohne, no prostě ideální kaprařské počasí. Je mi jasné, že to bude boj, ale doma bych určitě nic nechytil, takhle šance vždycky existuje. Nepospíchám, zakrmuji vybrané lovné místo kuličkami Devill Krilla, a věnuji se přípravě návazců. Zbytek už mám navázaný z předchozí výpravy, takže tomu už tolik pozornosti nevěnuji. Po hodince už mám konečně vše přichystáno i vidličky jsou již ve správné rovině a v úhledné vzdálenosti mezi sebou, takže už mi nezbývá než nehodit. Na obě montáže nastražuji Devill Krilla. Jednou 2x21mm a na druhé 1x21 mm v kombinaci s plovkou stejné příchutě. I když se nic neděje, tak čas letí neuvěřitelným tempem. Přes den jsem stihl nachytat jen bronz a pochytil pár zajímavých informací z kaprařské beletrie. I to považuji za přínos. S blížícím se soumrakem se začalo objevovat na hladině více života a občas bylo vidět i výskok kapra. To bylo dobré znamení. Přeci jenom odjíždět ráno od vody s prázdnou se mi moc nechtělo.
A také, že jsem s prázdnou neodjel. Těsně před setměním přichází záběr a já mám konečně šanci na úlovek. Tu také po pár minutách proměňuji a s radostí podebírám kapra do podběráku. Není to žádný obr, ale radost mi udělal. Fotím si pár fotek a šup s ním zpět do vody. Opět nahazuji, přikrmuji a čekám co bude dál… Neděje se nic. Celou noc mám možnost se vyspat. Ne, že by to bylo nepříjemné, ale kvůli tomu jsem na ryby nejel. Naštěstí při východu slunce přichází druhá jízda. Kapr si to valí pryč ode mne a mě nezbývá než ho pomalu brzdit a čekat, až ho to přestane bavit a nechá se trochu přitáhnout. Přetahovaná nakonec trvala dobrých 20 minut a nedostal jsem ani metr zadarmo. Odměnou mi však byl nádherný skoro 15kilový šupináč. Díky svatý Petře! Kochám se jeho barvami a ladnými pohyby, když mi pomalu mizí z dohledu. V duchu si říkám, jaké jsem měl dnes ale štěstí, vytáhnout dva tak krásné kapry. Ten pocit se však náhle násobí. Koukám na uzel mezi kmenovým vlascem a šokovým vlascem. Ten je rozvázaný a moc nechybí k tomu, aby povolil úplně. Tak to byla klika, jak vrata od stodoly. Jediná věc, kterou jsem na začátku nezkontroloval a málem jsem za to pykal. Příště musím ty „cancoury“ nechat delší! Nebude to takové hezké, ale určitě to vydrží!
Za Nikl Team - Vítek Černý