Co budeme dělat o víkendu? Jo, ty jdeš na ryby. V kolik přijedeš z práce? Aha, zase v noci, protože jdeš na ryby. Nechtěl bys jet… jo chtěl, ale nemůžeš, protože jdeš na ryby…. Přesně takhle to vypadá v domácnosti, kde je kaprař, který kvůli své zálibě tráví čas hlavně u vody, než aby svou drahou polovičku vzal na nějaký výlet, do kina či jen tak na procházku nebo někam na večeři…
Jdou dny (hlavně v zimě), kdy se mi nechce vůbec, ale vůbec nic dělat a jen tak líně ležím na gauči a koukám na televizi. Pak mám ovšem období, kdy chytnu ,,psací náladu´´ a tak píšu zprávy od vody a články jako na běžícím páse. Pokud mě chytne téma, musím to se sebe prostě dostat do písemné podoby, kterou pak čtete. Někdy mám tak zajímavé téma, že ho píšu do noci a ráno jdu nevyspalý do práce. Jindy mě samotné téma napadne přímo u vody, nebo se napíše přímo samo, protože se stalo přesně tak, jak ho popisuji. Když ale přijde chvíle, kdy mě to chytne, nedostane mě od vody, nebo možná spíše domů, vůbec nic. Pokud trefím chvíli, kdy ryby opravdu jdou, jedu maraton, kdy jak sám říkám, nemám čas vůbec na nic. Z práce rovnou k vodě. Od vody v noci domů. Ráno pak zase do práce. Po práci k vodě, atd., atd. O víkendu zase k vodě a najednou je konec týdne a než se rozkoukám, zjistím, že jsem se doma pořádně týden dva neukázal. Když v noci přijedu domů, Bára už spí. Ráno se potkáme pouze při odchodu do práce, kde se jen zmíním o tom, že opět přijedu pozdě domů, protože jdu na ryby.
V tu chvíli si říkám, že bych nechtěl být na jejím místě. Občas si říkám, že nechci být ani sám sebou, protože kvůli rybám měním rozhodnutí z hodiny na hodinu (když tvrdím, že na ryby nepůjdu, tak to pak nakonec změním a jdu), ruším rodinné oslavy a zásadně vynechávám pracovní akce po práci.
Nikterak tomu nebylo ani tentokrát, kdy jsem místo víkendové společné chvíle prostě musel k vodě. Něco mě tam táhlo a já tušil, že bych si mohl připsat na konto další úspěch. Gigantika mi pomáhala z Labe tahat její poklady a tak jsem při zákrmu volil bez jakéhokoliv váhání právě tuto příchuť. Lehce jsem zakrmil, pod háček Centurion 2000 ATS vel. 6, který byl doplněn červem Mouthsnagger Shorty black na šňůrce STRIP-X, jsem dal stejné boilie, kterým jsem krmil. Vše jsem poslal precizně na své místo a čekal, co se bude dít. Ani jsem se nestihl pořádně rozkoukat a přišel záběr od pupkatého šupíka, který mě velice potěšil hned po ránu. Přesně tohle byl ten důvod, který mě táhnul k vodě. Přesně tohle jsou ty okamžiky, proč jsem u vody. Ty nepopsatelné chvíle, bez kterých prostě nemůžu být. Výčitky svědomí, že jsem ,,zase´´ na rybách byly najednou pryč… Vím, že to jsou jen slova, která moji nepřítomnost nevynahradí, ale i tak bych ti chtěl mockrát poděkovat za to, že mě chápeš, toleruješ a podporuješ. MILUJI TĚ, BÁRO!!!
Za Nikl team Matěj ,,Niel´´ Šole