Moc jsem si přál, abych ještě na Silvestra vyrazil s taťkou na ryby. Pořád jsem věřil, že ještě můžu ulovit velkého kapra.
Silvestrem naložil s tátou auto. Nemohl jsem se dočkat. Ráno vyrážíme v šest hodin od baráku. Radši vstávám už v pět a hlídám u našich postele, aby táta nezaspal. Jsem pořádně nabalený, aby mi nebyla zima. Pěkně mrzne. Už tam chci být, moc se mi na Labi líbí.
Máme nahozeno co nevidět, pěkně jsme si to s tátou vychytali. Při vaření zázvorového čaje si potichounku pouštíme naši oblíbenou pohádku od pana Wericha Rozum a štěstí. Při této pohádce jsem totiž dostal už čtyři záběry a mám ji moc rád i před spaním. Hezky posloucháme a najednou se nám rozjíždí prut úplně nalevo. Rychle k němu běžím a snažím se vůbec nedupat, abych nevyplašil naše lovné místo. Táhnu brutálně silnou rybu. Přetahuji se s ní asi dvacet minut a jdu jí naproti po břehu. Když taťka podebírá krásného ohromného lysce, skáču na břehu radostí. Moc se mi kapr líbí, hezčího jsem nikdy nechytil. Při vážení koukám na mincíř a vidím, že je to můj osobák. U focení jsem se pěkně zapotil.
Jsem strašně šťastný a na tátovi vidím, že má taky velkou radost. Při pouštění si moc přeji, abych se s tímhle kaprem ještě jednou potkal.
Mikuláš „Miky“ Houdek