Narozeninová tradice - 14. 10. 2016

Vždyť je to přeci hezké vyrazit v den narozenin (či v horším případě hned ráno po narozeninové oslavě) k vodě a pokusit se ulovit nějakého toho kapříka. Každý mě doufám pochopí a bude se mnou souhlasit, že pro kapraře je nejkrásnějším dárkem ulovení kapra!

Letos tomu nemohlo být jinak, zvlášť když se z toho stala tradice, a vyrazil jsem k vodě strávit pár hodin odpočinkem a relaxem. Taktéž načerpáním nové inspirace na články a samozřejmě na zprávy od vody. V této vycházce jsem měl zcela jasno. Ač je voda již dostatečně prohřátá, jako nástrahu jsem zvolil 18mm ready Devill Krill v řadě winter edition, které se rychleji rozpouští. Díky tomu, že se mi v minulých výpravách osvědčilo větší množství krmení, neváhal jsem a na rozjezd zakrmil cca 1kg boilie vlastní výroby. Je to sice stará a otřepaná kombinace, ale když mi funguje, nemám důvod ji měnit! Ač jsem byl u vody poměrně brzy, záběry se začaly dostávat až o nějaké 2 hodiny později. Za to ale pravidelně každých cca 15 – 30 minut. Na kontě jsem měl 5 kaprů ve velikosti 75 – 80cm a vzhledem k tomu, že šlo o klasické nízké Labské kapry, hmotnost se pohybovala do 10ti kg. Pro někoho možná neuspokojivá hmotnost, ale pro mě maximální radost a krásný dárek k narozeninám v podobě 5ti záběrů střední velikosti a hmotnosti. Lépe to snad ani dopadnout nemohlo. Teda ono to dopadlo lépe, ale v té době jsem to ještě nevěděl.

S posledním, šestým a již posledním, záběrem přišla klasická a stejná jízda, jaké jsem měl do této chvíle. Po záseku jsem očekával kapra kolem těch 10ti kg, ale po chvíli přetahování se ten pacholek začal vztekat a rozhodl se, že jako místní domorodec mě seznámí s překážkou, o které jsem ani nevěděl, že ve vodě vůbec je. Poté, co jsem mu opakovaně povoloval vlasec (úplně na volno), očekával jsem, že sám a dobrovolně vyjede z překážky ven. Ale to jsem se pletl. Další variantou jsem se opřel do prutu a čekal, co povolí. Vybavení jsem měl na hranici možností a stále se nic nedělo, proto jsem se rozhodl, že půjdu štěstí naproti. Kapra jsem od sebe měl sice nějakých 50m, ale za to kousek od břehu, proto jsem zabrodil do kopřiv a vysoké trávy, abych se dostal ke kaprovi co nejblíže. Ve chvíli, kdy jsem stál nad kaprem a špičkou prutu hledal pod vodou směr, kterým kapr zajel do větve, ucítil jsem tah a odpor. Přitahovat se mi kapra sice pomalu ke mně dařilo, ale bylo cítit, že mi vlasec drhne přes větev a tak jsem byl opatrný, abych o kapra nepřišel z důvodu přetržení vlasce. Po chvíli jsem ucítil v prutu nepříjemné povolení a nechtěl jsem se smířit s tím, že jsem o kapra přišel. Jenomže já o něj nepřišel! Nevydržela to jedna z větví, ve které byl kapr zamotaný a díky tomu vyjel konečně na volnou vodu. Tam už ale nešlo o zdolávání klasické ,,desítky´´, ale o něco ,,většího´´. Přišlo mi, že mám na druhém konci udice snad uvázaný pytel cementu!? Když už se konečně začaly dělat kola na hladině, netrvalo dlouho a mohl jsem poprvé spatřit, s čím mám tu čest. Nekonečně dlouhé tělo říčního šupináče, který zdaleka nebyl unavený. Ty vole, ten má metr!!! Vypadlo ze mě, když jsem jej poprvé a na dlouhou chvíli i naposledy spatřil. Kapr se totiž rozhodl celé zdolávání opět zpestřit a tak se vydal i přes utaženou brzdu a mojí snahu o zastavení zpět do větví, ze kterých jsem se ho již snažil jednou vysvobodit. Musel jsem být maximálně opatrný, protože jsem věděl, že mám narušený vlasec a o rybu jsem nechtěl přijít. Zvlášť poté, co jsem viděl, o jakého velikána jde.

V zápalu boje při zdolávání jsem neměl představu o délce zdolávání. Kapra jsem z větví tahal 3x a poprvé při zdolání jsem otevřeně přiznal, že už nemůžu a docházejí mi síly. Souboj trval celých 30 minut a musím říct, že jsem byl vyřízený více já, než kapr. Do podběráku jsem ho dostal naštěstí na první pokus a už tady bylo jasné, že je to ,,big fish´´! Na podložce jsem měl neskutečného dlouhána, jehož délka se zastavila až na hranici 102cm!!! Typoval jsem i váhu, ale chtěl jsem v tom mít jasno, proto žádné další typování, ale rovnou vážení. Zde se ručička zastavila na hmotnosti 17,5kg! Paráda!!! Tedy mohl mít při své délce samozřejmě více, ale jak jsem zmiňoval a z fotek je to jasné, jde o říční formu kapra. Spokojenost byla samozřejmě maximální a zároveň šlo o nejkrásnější dárek k narozeninám, o jakém se mi ani nesnilo. Teplota vody byla přijatelná a proto jsem si nechal pořídit pár pěkných fotek na památku i ve vodě, což bylo určitě příjemné nejenom pro mě, ale i pro kapra. 

Pokaždé, když zavřu oči, vidím ten nekonečně dlouhý souboj, ty nervy a napětí při zdolávání a hlavně to nekonečně dlouhé tělo Labského šupináče. Už teď mohl říct, že se velmi těším na příští rok, abych vyrazil k vodě na další narozeninovou tradici a byl plný očekávání, jaký dar mi svatý Petr dá.

 Za Nikl team - Matěj Šole