Již jsem o tom psával v rybářských časopisech.
S těžkou kaprařinou jsme začali se starším synem Filipem asi před šesti lety na Štítě, přes neskutečné trápení jsme se postupně snad dopracovali k určité kvalitě.
Letos, coby nováčci na Roudnici jsme si nebyli jisti, jak se bude dařit a tak jsme si dali postupné cíle – nejprve kapr 10 kg, poté 12 kg. Tyto cíle se daří synům Filipovi i Lukášovi opakovaně plnit.
Dne 18. 8. 2011 jsme se poprvé odhodlali k rybolovu na staré pískovně. Zabrali jsme místo v rohu u boudy porybného. Místo dosti stísněné, položili jsme pouze pět prutů ze šesti. První noc jsme ulovili dva jesetery, jsou to neskuteční ruští oficíři.
Dopoledne se kluci konečně dočkali zázraku. Na pravý prut u břehu dali asi tři roky staré boilie od Vision Baits – tuna, s netradičním tvarem malé psí kosti. Okolo desáté hodiny dopolední následoval pomalý záběr, osmiletý Lukáš rybu zasekl a mě naštěstí – nevím již ani proč – napadlo, aby šli oba kluci do lodi Albastar a zdolali si kapříka z lodi. Vyjeli.
Zprvu zdolával malý Lukáš, ale asi po deseti minutách to vyčerpaný vzdal. Vystřídal ho zkušenější Filip a po chvíli hlásil, že je to lepší ryba, tak „třináctka“. Postupně se s rybou doplácali až k boudě porybného, kde jsem je ze břehu stabilizoval, aby mohli dokončit zdolávání. Výsledek byl fantastický – kapr, šupináč, 16,5 kg!!
Bohužel při focení jsme byli až moc hektičtí, takže ani nový fotoaparát nám nepomohl k nějak výjimečným fotkám, ale snad jedna dvě se povedly a budou památkou na celý život. Kapr totiž silně krvácel, dle znalců díky šoku a my jsme spěchali s jeho navrácením do lůna matky přírody.
Nyní je před Filipem těžká otázka, jaké další mety si v jeho 12 letech vytýčit. Asi mu doporučím obdobu šachů, kde v případě, že hráč získá nějaký titul, například mistra, tak ho ještě musí v dalších turnajích opakovaně potvrdit, obhájit.
Vladimír Rejmont se syny Filipem a Lukášem
Vladimír Rejmont
 |  |