Po nekonečném čekání na volný den, jsem se konečně dostal k vodě. Tento rok jsem svoji první výpravu v sezóně uskutečnil opravdu pozdě. Po dlouhém čekání se mi ale přece jen podařilo udělat si alespoň jednodenní vycházku za klidem. Až na dvě ztracené ryby bylo vše perfektní. Neděle 22. dubna začala svěžím jarním ránem a když jsem v 6:52 přijížděl ke krásnému rybníku u Příbrami, který navštěvuji od svého dětství, sluneční paprsky už dopadaly na hladinu vody. Zhruba po deseti minutách vybírání vhodného místa, jsem začal vybalovat věci. Okolo deváté hodiny ráno se mi prvním záběrem potvrdil můj předpoklad, že s oteplující se vodou se budou ryby přesouvat do mělčích partií. Po dvou ztracených rybách jsem usoudil, že chyba bude v návazci a navázal jsem si zcela nový, v který jsem měl stoprocentní důvěru. Poté už jsem všechny ryby dostal bezpečně na břeh. Do brzkého odpoledne přicházely záběry zhruba jednou do hodiny. Jakmile se však voda oteplila natolik, že se ryby začely stahovat do sloupce, a já viděl pod hladinou prvního Amura, hned jsem věděl, co mám dělat. Navázal jsem zig-rig a po nastavení správné hloubky jsem během hodiny zdolal minimálně šest ryb. Ryby nebyly příliš velké, ale za trofejními úlovky jsem sem ani nepřijel. Na zdejší revír jsem zamířil proto, že tato voda je mou srdcovou záležitostí. Každý rok zde začínám i končím sezónu. Byl to krásně strávený den a jsem rád, že sezóna začala takto úspěšně.
Filip Čermák
 |  |  |