Minulý pracovní týden byl pro mě dost frustrující a taky jsem se nemohl dočkat dalšího výjezdu na Roudnici. Pokud se ohlédnu zpátky, tak od počátku března jsme vynechali prakticky jediný víkend, takže jsme již měli menší abstinenční syndromy.
Po příjezdu na revír jsme zjistili, že je zcela volné naše vysněné místo na špici na tzv. „klubové“ vodě. Údajně tomu tak bylo proto, že naši předchůdci tam měli za několik dní pouze jediný záběr. To nás však nijak nerozhodilo, hlavní byla krása místa a syn Filip jistě nějaké kapry „pozve“ k prohlídce břehu.
Tomu se také stalo, noc ze soboty na neděli jsme se skoro vůbec nevyspali, ale hlavní masakr začal v neděli po obědě. To již zpravidla odjíždíme, spěchám na formule apod., kluci chtějí vždy zůstat co nejdéle. Včera jsem jim vyhověl, v uragánu a v dešti měli posléze mnoho záběrů na jeden prut a z jednoho místa. Prut Leon Hoogendijk Basic instinct byl neustále v permanenci na suprovém stojanu od Mack 2.
Takže opravdu vydařená výprava, která byla korunována tím, že jsem měl nečekanou a o to příjemnější návštěvu od místní legendy pana Vohralíka a správce revíru pana Bárty. Proběhl s nimi krásný carp talk při vínečku, kterého se účastnili mí oba synové a zvláště mladší Lukáš byl z „bobrmana“ Vohralíka nadšený, prý jaký je to kamarád atd. A o tom ta rybařina má právě být…
Vladimír Rejmont
Vladimír Rejmont
 |  |  |
 |