Jednoho dne mě zavedla služební cesta do Kolína a co bych to byl za rybáře abych si neudělal chvilku a nezastavil se v obchodě věhlasného kapraře Karla Nikla podívat se co pávě nabízí a musím říct, že v obchodě je tedy nepřeberné množství všeho na co si kdo vzpomene. Ale v hlavě jsem se mi už dlouho honila myšlenka zkusit si vyrobit vlastní boilis které bude chytat krásné kapry jako boilis od výše zmíněného pána nebo od další konkurence bohužel s tím nemám žádné velké zkušenosti a tak jsem si kupoval všelijaké hotovky. Můj nápad jsem tam předložil ochotnému panu prodavači, který mi poradil co s čím by šlo a kolik bych tam čeho měl nasypal a s čím smíchal atd... Chtěl bych podotknout, že jeho přístup mě přinejmenším příjemně překvapil, jak byl ochotný, protože jsem navštívil už hodně rybářských speciálek a jak to asi zná valná většina z vás, ty když nevidí, že tam chcete utratit alespoň deset tisíc tak se ani nezvednou ze židle. No abych se vrátil k výrobě. Asi to všichni dobře znáte, když vše smícháte a začnete hníst těsto a vyrábíte koule no zkrátka mě moc doma zrovna nechválili, jak jsem krásně provoněl byt a na otázky co v kuchyni koulím za smradlavé bobky na místo vaření večeře jsem ani raději neodpovídal. Po zpracování všeho těsta a uvaření kuliček jsem zjistil, že jsem vyrobil asi tak tři kila smradlavých bobku. Jedna z kuliček mi spadla na zem a když jí sebral náš pes a s chutí ji snědl a pak škemral ještě o další, věděl jsem, že to bude ono. No už jsem se těšil na víkend, až to budu moci jet vyzkoušet, jestli se pokus opravdu povedl a nebude to chutnat jen našemu psovi. Byl pátek ráno a já byl v práci jak na trní aby už mi v práci padla a já vyrazil na své milované Labe. Dočkal jsem se. Takže po příchodu z práce jsem vše rychle naházel do auta a vyrazil. Po příjezdu k řece jsem zjistil, že na mém oblíbeném místě už někdo sedí. Asi to taky všichni znáte, jak vám to hned zkazí náladu. No tak jsem se alespoň došel zeptat, jak jim to jezdí a co už vytáhli. Jejich zprávy bohužel nebyli nějak optimistické a tak jsem jel od nich asi půl kilometru proti proudu, kde jsem také jednou bezútěchu už chytal. No stejnak jsem na výběr už moc neměl, protože v dohledu nade mnou byl už zase další rybář. Další zásek do mé rybářské dušičky byl, když jsem zjistil jaký je ještě v řece proud. Už jsem si říkal jak je vše špatný a že jsem měl raději sedět doma. Jediné co bylo krásný, bylo počasí. Nicméně jsem rozbalil nádobíčko nafoukl člun a vyrazil zakrmit. Místo u druhého břehu pod stromem jsem proházel asi tak kilem „smraďochů“ a trochou partiklu. Nahodil pruty a čekal. Bohužel v pátek to bylo bez pípnutí a za těch cca šest hodin u vody jsem si říkal, že to je v pohodě, že jsem čekal na záběr i déle, tak než jsem šel spát, jsem nakobroval k druhému břehu ještě pár hrstí kulí. Ráno před čtvrtou budíček a koukám ven z bivaku změna počasí o 180° zataženo, fouká silný vítr to tedy mé už tak pošmurné náladě nepřidalo. No nic, zapsat příchod k vodě, připravit udice, nahodit a doufat. Ke každé montáži ještě hrst kuliček kolem ať mají kapříci co hledat. Potom jsem ještě zalezl do vyhřátého spacáku a koukal na pruty a asi tak po hodince od náhozu se mi přilepil swinger k prutu nevěřil jsem vlastním očím, myslel jsem, že se mi to jen zdá. Tak startuji z pelechu a už táhnu kapříka ke břehu. Nebyl to žádný habán měl „jen“ 62cm ale udělal mi velkou radost a já byl neskutečně šťastný. První kapřík na kuličky vlastní výroby. Takže fotka, poděkování, pusa na rozloučenou a kapr už plave zase ve své domovině a já rychle znovu nahazuji a zase dokrmuji dalšíma kuličkama. Za další hodinu se situace opakuje, akorát s tím rozdílem, že tentokrát ryba bera z navijáku více vlasce tak se jí snažím zabrzdit, aby nevjela do vázky, do které to měla jisto jistě namířeno. Bohužel přišlo zklamání něco povolilo a návazec to nevydržel a prasknul v uzlu. Nic, řekl jsem si nevěš hlavu ještě pár hodin tu u vody budu tak snad něco ještě zabere. Nasadil jsem tedy těžší kalibr a z fluorokarbonu jsem přešel na silnější svlíkačku abych nezažil další zklamání. A tah se povedl asi po dalších dvou hodinách další záběr a já táhnu bojovného kapříka a to už byl pěkný macek 87cm a skoro dvanáct kilo byl jsem jak ve snu. Takže zase fotečka a prut znovu rychle do vody. Pak se také přihlásili o slovo tloušti, kterým evidentně taky mí „smraďoši“ chutnali. Po třetí odpolední jsem už pomalu začínal balit, ale říkal jsem si kdyby tak zabral alespoň ještě jeden a za nedlouho tam opravdu byl. Krásný lysec 72cm dlouhý, takže fotečka poděkování a loučení a já mohl v klidu s ukojenou rybářskou dušičkou začít naplno balit a vrátit se zpět domů k rodině. Nevím třeba to byla jen a jen náhoda s kombinací velké dávky rybářského štěstí a velkým přispěním svatého Petra… Kdo ví. Ale co vím já, že za nedlouho se znovu chystám k řece a své „smraďochy“ které si znovu nakoulím z věcí od Karla Nikla doma rozhodně nenechám. Tímto bych chtěl ještě jednou moc poděkovat pánovi z Kolínské prodejny za dobrou radu která se ukázala nad zlato a za rybářské zážitky které mi tím připravil je vidět, že své práci opravdu rozumí. Zdar všem slušným rybářům.
Lukáš Králíček
 |  |  |
 |