Konečně je to tady...začíná mi tolik očekávaná dovolená, kterou jsem se rozhodl strávit u své oblíbené řeky.
Předpověd počasí byla doslova aprílová, jednou slunečno s letními teplotami, po druhé zas déšť a rapidní ochlazení,které by mělo klesnout i k bodu mrazu. No upřímně jsem byl zvědavý jak to všechno dopadne.
Na tuto výpravu jsem si dopředu nasušil boilí o průměru 24 a 21mm v příchuti Špek. jednalo se o posledních 7kilo z mých zásob. Na rozjetí míst jsem měl dále připraveno 30kg jemného partiklu. V podobě 10kil pšenice a 20kil řepky. Po příjezdu k vodě jsem si všiml velké aktivity ryb v oblasti břehu. Byli to cejni co se právě třeli.
To rozhodlo i o volbě místa pro jeden z prutů. Našel jsem si jámu pět metrů od břehu, kde se dno svažovalo z 0,9 do 2,5m. V této jámě jsem se chtěl zaměřit na větší kapry a tak jsem ji prohodil jen hrstkou 24mm koulí. Jako montáž jsem použil metr olověné šňůrky s 90g olovem na závěsce. Návazec jsem zhotovil ze šńurky Snake-bite kde jsem stáhl 2cm potahu nad háčkem, kam jsem umístil broček pro zatížení. Háček jsem použil Cranked hook velikosti 4, pod který jsem dal jednu kouli 24mm Špeku dipovanýho v all amino potravě.
Problém nastal s vedením vlasce, jelikož se toto místo nacházelo tak trochu "za rohem". Tento problém vyřešila vodící vidlička, zapíchnutá ve břehu přes kterou vedl vlasec. Pro druhý prut jsem vybral místo zhruba 20m od břehu, kde se lámala tišina s proudem. Zde jsem silněji zakrmil a to 30kily partiklu a jedním kilogramem boilí Špeku. Návazec jsem použil uplně stejný jako na prvním prutu, jelikož jsem sním spokojený a nebyl důvod ho měnit. Jediná změna byla v silnějším olovu. A to in-line olovo 120g težké, spolu s předšpičkovým olovem a boilím o průměru 21mm.
Za první dva dny lovu jsem chytal kapří dorostence do váhy 6kilogramů a to na prut umístěný v proudu, kde jsem používal menší nástrahu. Druhý prut v jáme u břehu stále mlčel. Přemýšlel jsem, že ho přemístím také do proudu, jelikož výprava se pomalu blížila ke konci a já si chtěl alespoň zachytat. Něco mi však řikalo abych vydržel, že jeho čas teprve příjde. A tak jsem přihodil další hrstku boilí a čekal... Vše se změnilo v předposlední večer výpravy. Právě jsem si chystal večeři, když se příposlech zničeho nic rozječel. Jednalo se o brutální jízdu.
Takovou bříbřežní kapři dokáží. Kapr byl doslova k nezastavění a já si po dlouhé zimě užíval pořádný souboj. Na konci souboje se v síti podběráku ocitla šupinatá kráska s váhou 11kil. A já si tak zapozoval s prvním letošním kapříkem vážicím přes 10kilo. Za poslední dva dny výpravy jsem z tohoto místa zdolal ještě tři šupináče s váhou od 8 do 13kilo. Mezi kterými byl i můj starý znýmý z června minulého roku, kterého jsem pojmenoval Zdeněk.
Tento kapr má na levém boku jizvu, podle které ho bezpečně poznám. Radost mi udělal i tím že za méně jak rok přibral tři kila a vyrost o 2cm. Tak tohle byl krásný závěr mého jarního snažení. Jen je mi líto, že Špek se už nevyrábí. Kapři ho totiž mají pořád rádi
Václav Jícha
 |  |  |
 |  |  |
 |  |  |
 |