Je listopad a já si říkám, jestli ještě stihnu nahodit a pokusit se tak chytit nějakého kapra, ať už malého či velkého z mé milované řeky, která mi letos vydala mnoho krásných ůlovků. Letošní podzim, co se počasí týká, opravdu přeje a tak by byla škoda nevyrazit k vodě na pár hodin. Alespoň zažít ten pocit držet v ruce prut, nahodit si a v lepším případě dočkat se záběru. Letos mám hodně dobře rozjetou sezonu, respektivě zažínám sezonu snů a úžívám si to naplno.
Svazovku, kterou jsem letos navštěvoval, mi vydala hezké, pěkné, velké, bojovné i trofejní ryby. V první polovině sezony se štěstí přiklánělo k mé straně, ale čím více jsem vodu navštěvoval, tím více jsem ryby ztrácel. Velmi brzy jsem zjistil, že se ryby rychle učí. Záběry byly opatrné, ryby jsem vyříznul nebo ztratil ve vázce v průběhu zdolávání.
Když jsem se rozhodl vyrazit v sobotu 8. listopadu k vodě, nenechal jsem nic náhodě a do příprav jsem dal maximum, i když šlo tradičně pouze o pár hodin lovu. Jak už jsem zmínil v předešlých řádcích, voda mi vydala mnoho krásných úlovků, a tak jsem mohl doufat nejen v další záběr, ale i v další nezapomenutelný zážitek. A vzhledem k tomu, že je podzim, a kapři by se dle všeho měli krmit na zimu, mohl jsem očekávat další záběr v pořadí... Tušil jsem ale, že mi řeka v průběhu sezony nevydala vše a stále jsem doufal, že na mě stále čeká nějaká ta třešnička na dortu. Dost ale slovíčkaření a hurá k vodě. Stojím na břehu řeky, která se stala mojí srdeční záležitostí, a na nic nečekám. Přijel jsem k vodě těsně po rozednění.
Vše tradičně rychle připravuji (přeci jen to mám letos dobře natrénované) a rychle nahazuji. První montáž na TOP místo letí v kombinaci panáček, tedy potápivé bolie 18mm vlastní výroby ze směsy Enzym fish, zalité boostrem Kill Krill s plovoucím boiliem fluo barvy zalité boostrem KrillBerry. Druhá montáž letí ,,těsně´´ vedle TOP místa, ale pouze s jednou kuličkou potápivého bolie 18mm vlastní výroby ze směsy Enzym fish, zalité boostrem Kill Krill. Obě montáže byly ,,vytuněné´´ díky Mouthsnagger Shorty od firmy Carp ´R´ Us. Vše je na svém místě a tak mám v plánu rychle zakrmit, aby moji šupinatí kamarádi měli co baštit a nechat se tak vyprovokovat k záběru, ale ve chvíli, kdy jsem držel v ruce kobru s boilie, všiml jsem si levého prutu, kterému se ohýbala špička prutu. Ze zkušenosti vím, že ryby jsou na správném místě a ochutnávají nástrahu, proto jsem ve vteřině u prutu a čekám, co se bude dít...
Bohužel pouze výstraha a reakce na mou pozornost, proto kobruji dvě hrsti boilie a hrst pelet. Usedám do křesílka a čekám, co se bude dít. Kaprařina je pro mě nejen honbou za kaprem, ale zárověň odpočinkem a relaxem u vody, proto si užívám každou chvíli u vody a raduji se z aktivity ryb na hladině, letajícího ptactva, proplouvajících lodí. Slunce se začíná protrhávat skrz husté šedé mraky. Hlavou se mi stále honí myšlenka, že by bylo fajn udělat záběr - a to od jakékoliv ryby. Pohyb na hladině sice je, ale u mé montáže s nic nedějě. Jsem na řece a tak přemýšlím, zda-li mám přehodit, či nikoliv. Přeci jen s řekou přichází hodně bordelu, ale pevně se držím a nechávám vše na svém místě, abych na lovném místě nedělal zbytečně hluk.
Po hodině lovu přihazuji ještě hrst boilie a dále doufám v záběr. Po dvou hodinách lovu přichází rána do pravého prutu. Pípnutí od hlásiče mě upozorňuje na nějaký pohyb a tak zpozorňuji. Přichází dva rázné kopance do špičky prutu, přizvednutí swingeru k prutu a hodně slabá a opatrná jízda. V tu chvíli jsem u prutu a zasekávám. Odpor na druhé straně cítím a raduji se ze záběru, kterého jsem se dočkal. Je ale brzy na to, abych se radoval a proto se plně soustředím na zdolávání. Necítím nic divokého... Kapr bojuje váhou, nikoliv silou... Prut je silně ohnutý a...... a.... nic! Myslel jsem, že je kapr ve vázce, ale po chvíli jsem zjistil, že táhnu pouze kapra a zřejmě nebude malý! První polovinu zdolávání mám sice za sebou ač s nervama během zdolávání, ale to nejhorší mě teprve čeká. Kapr je totiž stále u dna a lehce se mi motá do druhého (tedy prvního levého prutu - resp. vlasce). Zkušeně se z toho dostávám a začánám si přiznávát, že jde o opravdu těžkou rybu. Když jsem totiž metr přitáhnul, ten pacholek si 5 metrů vzal. A takhle to bylo hodně dlouho.
Někdy se prostě rozjel a začal teprve pořádně bojovat a využívat síly proudu. Nohy mi brnkaly jako struny kytary a v rukou pomalu docházely síly. Tady už totiž nešlo o nic malého. Nervy začaly hrát hlavní roly v této zdolávací akci a ač jsem si říkal asi tak tisíckrát, že to neuspěchám, zatnul jsem zuby, zavřel oči a opřel se do prutu, abych kapra otočil a zvedl ode dna. Konečně bojuje ve sloupci... ale ještě dlouho. Je to nekonečné, ale konečně se ukazují první bubliny a vír na hladině. Pár otoček a je na hladině. Beru do ruky podběrák a hned na poprvé podebírám hodně dlohého šupináče. A nejen dlouhého, ale hrozně širokého. Nedokážu v sobě udržet emoce a samou radostí se klepu jako malý kluk. Chci kapra s podběrákové sítce zvednout z vody ven, ale mám obouma rukama co dělat. Je mi jasné, že tady nejde o žádnou ,,patnácktu nebo šestnácktu´´, neboť takovéto ryby jsem letos několikrát z vody tahal a takhle těžké rozhodně nebyly.
Pokládám svůj úlovek na podložku a pouze se mi potvrzuje, že nejde o kapra, ale o pořádné tele, jehož první dojem jsem ohodnotil větou: To je kapr jako kráva!!! Jdu měřit a vážit... 102cm a 19,5kg!!! Cože? Nemohu tomu věřit, proto měřím a vážím ještě jednou. No jo, je to tak. JE TO TAM! Nejenom že krásná třešnička na dortu na závěr sezony, ale zároveň osobák všech osobáků!!! Probíhá focení, video, pouštění a snaha ovládnout své emoce. Rybařím 16 let, kaprařině se věnuju cca 10 let, ale aktivně a prioritně se jí věnuju nehledě na roční období, počasí, volný čas a peníze včetně tvorby boilie vlastní výroby poslední cca 3 až 4 roky.
Obětoval jsem toho pro lov kaprů poslední dobou opravdu hodně a ač nejsem věřící, věřil jsem tomu, že se jednou dočkám vytouženého kapra ze svazové vody, který pokoří hranici 20ti kilogramů. Byla to pro mě dlouhá cesta, při které jsem se toho mnoho naučil, zažil a chytil. Je to nejenom cesta, ale životní styl, který mě chytil naplno. Ač jsem doháhl pravděpodobně na maximum svých možností, jdu dál a těším se na další úlovky... Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří tu dlouhou cestu šli se mnou a podporovali mě.
Matěj Šole
 |  |  |
 |  |  |