Díky velké přízni pana Karla Nikla jsem se v červenci letošního roku se syny Filipem a Lukášem dočkal návštěvy exkluzivního rozlehlého písníku poblíž Budapešti. Původně jsme měli jet dvě auta plus jeden karavan, parťák však na poslední chvíli okusil tvrdost kapitalismu, obdrževši výpověď z pracovního poměru, takže jsem celou anabázi absolvoval pouze s malými syny. Cesta byla dlouhá cca 600 kilometrů, vše po dálnici, za Brnem holé utrpení, neb jsem musel snížit rychlost až na cca 30 km/hod., jinak hrozilo totální rozklížení celé jízdní soupravy na proslavených českých dálnicích. V Maďarsku jsem ocenil karavan, u Budapešti jsme byli již někdy ve dvě hodiny ráno a příjezd na pískovnu měl být až někdy okolo osmé hodiny ranní. Dali jsme tedy pěkně nožičky od karavanu a šli se krásně natáhnout. Pohoda však vydržela sotva 10 minut, měl jsem takový zvláštní pocit, a když jsem vyhlédl za záclonky karavanu, uviděl jsem tlupu zdivočelých Romů a Romek. Měl jsem sice připraven elektrický paralyzér, ale bylo po spánku a tak jsme raději pokračovali k pískovně.
Ujal se nás místní slavný kaprař Tamás S. a zavezl nás celkem klikatou cestou na vlastní revír. Ten byl vskutku luxusní, pro VIP, byli jsme tam jediní rybáři na celé vodě, což je v Evropě asi unikum. Měli jsme k dispozici čtyři elektrické zásuvky na dobíjení baterií, teplou přírodní sprchu a dokonce i teplé buchty od hodného Tamásova tatínka. Tamás nám lámanou němčinou sdělil, že je potřeba vyvážet co nejdál a do co největších hloubek. První den byl olej, moc jsme ho neposlechli a vytvořili tři krmná místa asi na 150 metrech. V ostatních dnech byl trvalý uragán, metrové vlny, což nám způsobovalo obrovské problémy, neb autor článku je téměř neplavec, mladší syn na člunu téměř brečel strachy a starší syn to sám těžko zvládal i se zpětným chodem při pokládání nástrah.
Člun se nám navíc postupně zcela rozlepil, a to se nejedná o člun v ceně pod 15 tis. Kč… Na tomto místě vyslovuji velké poděkování klukům ze Sportcarpu, kteří nás vybavili kvalitním elektromotorem a backleady. Záběrů měli synové hodně, ovšem možná 90 % šlo do vázky, totéž platilo i pro stahování udic, kdy prakticky pokaždé jsme byli ve vázce a po večerním vyvezení jsme měli ráno „živé“ třeba jen dva pruty. Jak nám na dálku vysvětlil pan Karel Nikl, příčinou je neskutečně členité dno, kdy při každém záběru je nutno jet nad rybu, což platí i pro stahování udic. To nám ale vlny znemožnili a na 300 metrů jsem vyvezl pouze jednou a bohužel jsem se dočkal na jeden prut záběru od plotice!! a na druhý od cejna! Podotýkám, že jsme pod háček dávali dva 20 mm boilies Kill Krill.Fungoval dobře též Ocean Secret. Fotografie přikládám – s rybami pouze tři, ostatní kapři se jim velikostně nepřiblížili, a dále dvě fotografie doprovodné.
Závěrem velice děkujeme panu Karlu Niklovi – skutečně jsme si připadali jako VIP hosté v Alcronu. Stejné poděkování patří Tamásovi a jeho otci, jen jsme litovali ugrofinského charakteru jejich jazyka. Jezero pro nás představuje výzvu do budoucna, máme ověřeno, že je zde dostatek kaprů + 20 kg.
Vladimír, Filip a Lukáš Rejmontovi, těžcí kapraři od Hradce Králové
V. Rejmont
 |  |  |
 |  |