Od posledního většího úlovku již uplynulo více jak měsíc. K vodě jsem zavítal od té doby osmkrát. Nedokázal jsem přilákat rybu ke svým návazcům a docílit tedy záběru. S kamarádem jsme se rozhodli vyrazit na úplně jinou svazovou vodu, která je pro nás naprosto neznámá. Jelikož počasí nebylo nejlepší, k vodě jsme se dostali až v průběhu odpoledne. Vše jsem si poctivě připravil a po příjezdu k vodě vybral místo, na kterém jsem se rozhodl strávit krátkou vycházku. Vybaluji věci, navlékám boilies na vlasy návazců a nahazuji. Jen co jsem nahodil a usadil se do křesla, spustil se obrovský déšť, který trval určitě hodinu. Opět záběr nepřichází a já vymýšlím novou taktiku. Rozhodl jsem se pro „panáčka“ z Gigantiky, který se skládal z 14 mm plovky a 18 mm kuličky. Nahazuji, dokrmuji 10 ti kuličkami a dělám si pohodlí ve svém křesle pod deštníkem. Zhruba po hodince a půl, dostávám záběr. Hlásič signalizuje rychlý zvedák a poté pomalou jízdu. Přiběhl jsem k prutu, zvedl jej ze stojanu a začal zdolávat. Nejprve se kapr nejevil jako velký. Cca. po pěti minutách začíná ryba ukazovat, jak velká vlastně je a jakou má sílu. Nikdy nezapomenu na krásné rozjezdy, které kapr v průběhu souboje ukazuje. Nádherný souboj! Po 20. minutách je krásný šupináč v podběráku. Jsem opravdu šťastný! Přenáším rybu na podložku, vyndavám kaprovi háček z tlamky a s kamarádem ji vážíme. Váha ukazuje 13,3 kg. Paráda! Kapříka si dokumentuji a prohlížím. Po nafocení ho v podložce přenáším do vody a pouštím. Nejkrásnější pohled je, když ryba dostává svobodu a odplouvá zpět do svého revíru. Vždy je to nezapomenutelný zážitek.
Luděk Ševčík
 |  |  |
 |