„Musíme bojovat…“

Dlouho očekávaná výprava

Je začátek dubna a já po dlouhém zimním půstu plánuji první letošní výpravu na mé oblíbené jezero.
21.4. je datum, kdy budu moct konečně všechno hodit za hlavu a vydat se za mými milovanými kapříky.
Už v zimě jsme se na tuto poměrně dlouhou výpravu s parťákem Radkem domluvili a oba jsme se už nemohli dočkat.
I když plánovaný výjezd byl stanoven na pondělí, již o tři dny dříve se mi podařilo udělat volno, a tak na nic nečekám a vyrážím prozatím sám.
Vše začalo perfektně. Po dvou dnech mám dva 11kg kapry a čtyři ryby těsně pod deset kg.
Voda má kolem 10 ˚C a já jsem velmi rád, že jsou kapři aktivní.

V pondělí pozdě odpoledne konečně přijíždí Radek. Po krátké poradě jsme se rozhodli, že toto slibně vypadající místo na čas opustíme a vyzkoušíme to, na kterém jsme se dohodli již v zimě. Kapříci jsou při chuti, a tak si po pár panáčcích jdeme s vidinou dobrého lovu lehnout.

Jdeme na věc, ale…

Ráno nás však probouzí silný vítr a my začínáme tušit, že chytání v následujících dnech nebude až tak snadné. Vítr stále sílí a už téměř nemáme šanci rozumně vyjet na vodu.
Rychle ještě volám kamarádovi a prosím ho, aby zjistil na internetu, jak to bude s větrem v následujících dnech.
Předpověď nás moc neuspokojila. Tenhle fičák má být až do středy.
Brzy ráno, kdy je vítr nejslabší, si jedeme alespoň udělat bójky a pořádně prozkoumat profil dna.
Hloubka kolem potopených stromů, u kterých chceme lovit, je všude stejná. Žádná nerovnost a navíc je zde dno poměrně silně zaneseno bahnem.
Jezdíme pořád dokola a nakonec se nám přeci jen daří najít uzoučkou vyvýšeninu, kde je dno trochu tvrdší.
Na hrany této cestičky usazujeme dvě tyčovky a jednu zkoušíme dát i do bahna.

I když zde partikl většinou nepoužívám, nyní ho použiji velice rád. Rozkrmujeme zhruba 40ti kilogramy předem připravené řepky a 6kg boilie a to vše na velkou plochu.
Po několika hodinách tvrdé práce ve velkých vlnách a protivném ledovém větru se konečně vracíme na břeh. Vítr po poledni fouká dokonce tak silně, že máme docela obavy o naše skromné zázemí.
„Co se dá dělat, musíme bojovat…“. Tohle je Radkova oblíbená věta, kterou se chlácholí ve chvílích, kdy se zrovna nedaří.

Vaříme kafe a čas, který jsme nuceni strávit čekáním na lepší počasí, věnujeme přípravě našich montáží. Letošní rok jsem se dobře vybavil nejrůznějšími návazcovými komponenty od firmy Carp ´R´ Us, které mne opravdu nadchly a jsem zvědavý, jak se osvědčí v praxi.
Ve středu ráno sice fouká stále hodně silně, ale i tak se nám konečně daří umístit nástrahy na své místo. Při pokládání montáže vždy cítím to parádní klepnutí o dno, a tak mám z celé prezentace výborný pocit, což mi značně zvedá náladu.
Zjevně zafungovalo použití partiklu, který zaujal drobnější ryby a ty poté blátem zanesené dno „vytloukly“.
Dokrmuji a již se těším na pořádný záběr.
Ten se však nekoná a kromě toho, že se otočil vítr, se vlastně neděje vůbec nic. Celou noc jsme bez záběru. Ráno se opět vítr točí a teď pro změnu fouká výchoďák. V poledne ho vystřídal severák, a aby toho nebylo málo, večer to do nás pere vichr od západu.
Aby se za den třikrát změnil takhle silný vítr, to jsem snad na rybách ještě nikdy nezažil.
Navíc jsme již třetí den bez záběru a je čas něco změnit.

Shodujeme se na návratu na původní mělčí místo, kde opět zkusíme dva dny chytat. Ještě než opustíme místo stávající, vracím se na vodu a dokrmuji asi čtyřmi kilogramy boilie s tím, že když tu teď bude minimálně dva dny klid, mohli by kapři získat v místo větší důvěru a třeba se zde začnou pořádně krmit.
Za dva dny na mělčinách se toho opět moc neudálo. Dokázal jsem přemluvit jednoho 10kg šupíka a jednoho jsem bohužel nechal ve vázce. Radek je však stále bez záběru.
„Co se dá dělat, musíme bojovat…“. Naše oblíbená věta na vzmužení a už se opět vracíme na hlubší místo.
Povětrnostní podmínky jsou trochu lepší. Vítr se sice stále bláznivě točí, ale už není tak silný a hlavně se rapidně otepluje.
Večer je už hladina jako olej, a tak jsme zvědaví, co to s kapry udělá.
Zase nic! Celá noc bez jediného kontaktu. Navíc nás čeká nemilé překvapení. Naše výbava je kompletně celá obalena pakomáry, kteří se začali ve velkém líhnout. Převážíme pruty a snažíme se zbavit toho hmyzu. Je všude. V hrnkách na kafe, v boilie, v bižuterii, ve spacácích, no prostě všude. Kam sáhnu, tam pakomár…

První pořádný záběr a pakomáří apokalypsa

Den probíhá opět naprosto v klidu. Je azurově modré nebe, sluníčko hřeje skoro jako v létě a my jsme stále bez záběru.
Kapři zkrátka nejsou aktivní a naše veškerá snaha nepřináší výsledky.
Do mariáše nám chybí třetí, a tak si dlouhou chvíli krátíme hraním šnopse.
Opět se zvedá silný vítr a já pevně věřím, že by to s kapry mohlo konečně hýbnout. Prohřátý vrchní sloupec vody se díky vlnám promíchá se spodním studeným a kapři snad začnou vyhledávat potravu. Přichází večer a my čekáme, že uragán zeslábne, jak to většinou bývá.
Opak je pravdou. Milý vítr místo toho, aby se s přicházející tmou odporoučel, naopak ještě zesiluje. Rezignovaně zalézám do bivaku a okamžitě usínám.
V podvědomí neustále slyším signalizátory a zřejmě i proto nereaguji na několik po sobě následujících pípnutí. Radek mě budí s tím, že jsem měl pravděpodobně záběr.
Chvíli váhám, ale nakonec vstávám a jdu k udici. Ve světle čelovky kontroluji vlasec, který podle všeho míří do místa, kam jsem jej umístil.
Pro jistotu zkouším prstem vyšponovat vlasec a zjišťuji, jestli neucítím odpor, ale nic se neděje.
Opět ulehám a vůbec si neuvědomuji, jakou jsem právě udělal chybu. Ve tři hodiny se však budím.
Nedá mi to. Jdu k udici, svítím na vlasec, který v tuhle chvíli vede přes můj druhý prut někam k bóji, která je usazena ve velkém potopeném stromě.
Beru prut do ruky a lehce přisekávám. Visím a natvrdo. V duchu si nadávám, jaký jsem idiot!
Konečně přijde tak očekávaný záběr a já ho promarním. Na vodě se marně pokouším rybu vyrvat z vázky. Skláním prut a přemýšlím, jestli může být ještě někdo blbější, než já. Těžko.
Ve vzteku se opět tvrdě opírám do svého nového Millenia a obdivuji jeho parádní akci. Ještě poslední pokus a ejhle! Kapr vyjel z vázky. Snažím se ho co nejrychleji dostat z nebezpečných míst a zdolat někde opodál na volnější vodě. Opírám se vší silou do prutu, jenže kapr je plný sil a i přes utaženou brzdu si bere z navijáku několik metrů vlasce a je v pr…..

První záběr po tak dlouhé době a já ho zadupal se vším všudy. Ruce se mi třepou tak, že mám problém znovu položit montáž.
Nakonec se mi to podařilo a v očekávání věcí příštích si jdu znovu lehnout.
Mé očekávání se nenaplnilo a další tři dny jsme bez záběru. Přes den je již vedro k nevydržení a večer navíc pozorujeme miliardy rojících se pakomárů a ryby, které je s velkou chutí sbírají z klidné hladiny.

Vracím se zpět na mělké místo

Radek musí z pracovních důvodů odjed od vody, a tak na břehu zůstávám sám. Pruty zavážím na první a druhou hranu koryta do hloubky 1,7 a 1,9m. Na zadní hranu moje oblíbené LT94 od Vision Baits a na přední Tuna (Tuňák), obojí v průměru 24mm. Ke každé montáži pak skromně přikrmuji asi 20 koulí a dvě hrsti pelet ve stejné příchuti, tedy také LT94 a Tuna.
Vše je nachystané a jdu na kutě. Snažím se usnout, ale nedaří se. Stále se mi před očima vybavuje noční záběr a naplno ohnuté Millenium.

Může být tak kolem třiadvacáté hodiny, když mi příposlech hlásí záběr. Ve vteřině jsem v botách a peláším k prutům. Po 50ti metrovém sprintu jsem u prutu, zvedám ho a je tam.
Kapr příliš nebojuje, a tak je za chvilku na podložce. Šupík 12,5kg se nechal přelstít na tuňáka.
Znovu zavážím, ale do rána je už klid.

Dopoledne se vrací Radek a zvažujeme, jestli opět zkusíme jiné místo, nebo jestli setrváme. Rozhodl za nás však silný západní vítr. Radek zaváží pruty a otvírá láhev dobrého vínka. A pak další a další a…..však to znáte.
Noc opět bez kontaktu. Teplota nadále stoupá a v rákosí se už třou cejni.
No, jestli to takhle bude pokračovat dál, brzy je budou následovat kapři a máme už úplně po šancích. V koutku duše však stále věřím, že ještě není vše ztraceno a budeme se moci pokochat nějakým krásným mohutným kaprem.
Kolega je devátý den bez záběru, což na náladě jistě nepřidá. „Ach jo, musíme bojovat“. Radek zavelel. Vracíme se na hlubší místo. Opět se snažíme vyždímat ze sebe zbytky elánu a něco vymyslet.

Konečně jsem se dočkal…

Kolem 19.hodiny je vše ve vodě, dokrmujeme a diskutujeme, proč se nám tolik nedaří.
Neuběhla snad ani hodina a já dostávám brutální jízdu z bójky, která je umístněna v blátě. Okamžitě zasekávám, kapr si bere přes brzdu a míří na otevřenou vodu. Paráda, jede od vázek, a tak si boj náležitě vychutnávám. Po několika minutách se otáčí a jako raketa letí do potopených stromů. To mu nemůžu dovolit, brzdu dotahuji na krev a začínám se modlit, aby vše vydrželo. Tentokrát to konečně vyšlo a z podběráku na mě kouká obrovská hlava mohutného šupináče.
20,6kg a 95cm. Zalévá mě nevýslovná radost. Po tolika dnech trápení se na mne konečně usmálo štěstí. Jsme s Radkem oba šťastní a nemůžeme se vynadívat na majestátně odplouvajícího kapra, který nám před návratem na svobodu ochotně zapózoval. Šupináč neodolal boilie vyrobenému ze směsi Crushed Red seed s příchutí Ananas (Pineapple) a Ocean Protein + N-butiric acid, které bylo nastraženo na panáčka s pop upem Ananas také od Vision baits.

---

Naléváme si kaporkovičku a začínáme věřit, že je naše smůla konečně prolomena. Bohužel nebyla a jsme další dny bez záběru.
Voda se během pár dní vyšplhala na neuvěřitelných 18Cº ve tří metrové hloubce a milí kapři se začali třít.
Radek za 14dní nedostal jediný záběr, ale odjížděl s tím, že dá kaprům chvíli pauzu a poté jim to vše vrátí. Pevně věřím tomu, že si svého velikána taky chytne. „Musí bojovat“ a já mu držím palce…

Dalších deset dní jsem se ještě na břehu snažil sám. V pekelných vedrech a pro změnu bez jakéhokoliv náznaku vánku, jsem zkoušel různá místa a taktiky. Kapři se vesele třeli a až na pár dorostenců jsem už nechytil žádného.
Poté nastal čas odjezdu a loučení, ale i tak jsem odjížděl spokojený. Již brzy se na pár kratších výprav vrátím a poté mě čeká podzim, od kterého si hodně slibuji.

Hodně štěstí,
Pavel Šíma (Shimanski)