Rozhovor s Karlem Niklem

Tento rozhovor vyšel na novém kaprařském serveru www.Carpfishing.cz.

1. Odkud pochází Karel Nikl a kdy a jak se zrodil jeho vztah k rybařině?

Měl jsem štěstí, že jsem celý život žil v Kolíně, kde jsou krásné rybníky, pískovny a navíc zde protéká naše největší řeka Labe. Ideální kraj pro líheň rybářů a především kaprařů. Jestli existuje rybářská můza, tak ta největší mne políbila ve 12 letech, když jsem byl s rodiči na dovolené. Vdechla do mne obrovskou lásku k rybařině. Každý člověk dostane do vínku osudu něco. Já jsem dostal um rybařit, lásku k rybařině a rybám. Tenkrát jsem na bambusový prut ulovil svoji první plotičku a já věděl, že mé další aktivity půjdou stranou.   

2. Vyšlapal jsi si svoji rybářskou cestu sám nebo jsi měl nějaké vzory? V rodině, v okolí?

Jsem rybář samouk. Nikdo z mých rodičů ani příbuzných mě k rybám nevedl. Naštěstí jsem od rodičů dostával podporu a mohl vyrážet na mé milované ryby. Prošel jsem si rybářským vývojem pěkně od začátku. Dnes vím, že to je velmi správná cesta. Dalo mi to velký všeobecný rozhled. Touha být lepším rybářem mě nutila získávat veškeré informace. Na rybách jsem zvídavě okukoval triky od straších rybářů. Nemohl jsem se dočkat, když jednou za měsíc vyšel jediný časopis Rybářství. Každý díl jsem četl několikrát do posledního detailu, včetně tiráže :o). Samozřejmě všechny dostupné knihy, které na trhu byly jsem znal zpaměti.     

 

3. Jaký jsi byl jako malý a posléze mladý kluk? Jaké jsi měl zájmy kromě rybaření a čím jsi chtěl v dospělosti být?

Jak už jsem psal, rybařit jsem začal v pozdějším věku. Před tím jsem provozoval všechny možné klukovské rošťačiny a hrál fotbal, jako většina kluků. Byl jsem levé křídlo. Nebezpečný útočník :o). Ale vzpomínám, že už od dětských let jsem chodil rád k jednomu kolínskému rybníku Peklo. Zvídavě jsem pozoroval všechen život ve vodě. Samozřejmě jsem i pytlačil. V ruce zelenou cívku s vlascem značky Silon. Na vlasci průběžné olůvko, které se používalo na poště, jako pečetící plomba. Na pořádný hák jsem dal žížalu, chrousta, škvora, kobylku, nebo rohlík, nahodil a čekal, až se mi vlasec začne napínat. Jaj,  to byly pocity, když jsem v rukou cítil, že ryba bere. Jsem rád, že na to nyní vzpomínám. Stejné pocity mám i nyní po třiceti letech rybařiny, když mi začne ječet pípák. Ten adrenalin tam je pořád. A to je dobře :).

Víte, že jsem oproti jiným klukům, kteří měli své klasické představy, jak budou policajtem, kosmonautem, popelářem, automechanikem, prezidentem, atd. neměl jasno. Já jsem žil z přítomnosti a chtěl být co nejvíc na rybách. To mne strašně naplňovalo.  

4. Jakým rybolovným technikám jsi se jako mladý věnoval a jaké jste používali nástrahy?

Začínal jsem na brko a klasicky na tígo. Vlastně úplně první montáže a ryby jsem chytil na policajta, ale ne, jak si nyní myslíte, že jsem měl policajta na prutě mezi očky, nebo před prutem. Klasickýho korkovýho policajta jsem používal jako splávek. Myslel jsem, že je to malinká kačenka :o). Pořád jsem nemohl pochopit, jak se to vlastně váže :o), proč je tam ta pružinka :o). Ale taky jsem nějaký ryby chytil.

V mladém věku jsem si vyráběl různé těsta. Nejraději jsem dělal z mléka, krupice a cukru.  Když jsem nestihl přípravu cmundy, tak přímo u vody jsem lehce namočil rohlík a užmoulal těsto. Klasické kolínka obalené ve vajíčku a strouhance byly také častou nástrahou. Rád jsem používal vařené kroupy. Tajnou zbraní byly kousky masa ze škleble, ale musel jsem dlouho čekat na záběr, tak to víte, že mne to nebavilo. Vrcholem dobré nástrahy byl šrot a těsto s příměsí krmiva pro prasata. Strašně mi to vonělo. Bylo to tím, že tato směs obsahovala rybí moučku a sušené mléko. Už tenkrát jsem tušil, že je to pro ryby něco velmi přitažlivého. Ovšem moje top nástraha po dlouhé léta byl namáčknutá střídka měkkého chleba. Na tuto nástrahu jsem chytil velké množství kaprů. 

V pozdějším věku jsem nějaký čas zkoušel plavanou. To mne docela bavilo. V jednu chvíli jsem se vážně rozhodoval, že se pustím do závodní plavané. Věděl jsem, že nemohu dělat pořádně kaprařinu a plavanou najednou. Nakonec jsem zvolil kaprařinu… Kapři mne učarovali svoji krásou, velikostí, chytrostí, bojovností a vůbec vším, co je s kaprařinou spojeno…   

 5. Co vojna? Postihlo tě to?

Myslíte, jestli jsem chodil na ryby? Spadnul jsem do ročníku, který byl na vojně ještě celé dva roky. Celých 730 dní jsem trpěl, že nemohu pořádně na ryby. Byl jsem vycvičen jako velitel protileteckého děla 30 mm PLDVK (protiletecký dvoukanón). O rybách jsem mluvil aspoň s dalšími spolubojovníky rybáři. Vojna mne postihla jen ve směru tehdejší komunistické doby. Přišel jsem, viděl jsem, nepochopil jsem. Spíše mne rybářskou absencí postihlo předvojenské období, kdy nešly zastavit moje dozrávající mužské hormony. Poznával jsem krásu a tajemství žen. Například jsem zjistil, že prso ženy a koleno hodně tlusté ženy je na omak stejné J

  

 6. Kdy jsi se poprvé doslechl o moderních způsobech lovu kapra?

První zmínky jsem registroval určitě v časopisu Rybářství, ale hmatatelný střet s boiliesem jsem měl až tehdy, když jsem s kamarádem vyrazil na Sázavu na kapry. On si udělal boilies dle nějakého z prvních zveřejněných receptů v Rybářství z krmiva pro akvarijní rybičky. Nastražil je moderním způsobem na vlas. Já jsem na své pruty námačknul kousek chleba a hodil na brko kousek pod břeh. Večer, když jsme jeli domů, já jsem si odvážel dva kapry. Kamarád byl bez záběru. Tenkrát jsem věděl, že boilies je pěkná hovadina a že na něj nikdy chytat nebudu :o)

 7. Kdy se zrodila tvá láska ke kaprařině?

Láska  ke kaprařině se vyvíjela postupně. Ale o to větší jsou nyní její kořeny. Vzpomínám ale na první touhu, kdy jsem chtěl ulovit velké kapry. Na známou kolínskou pískovnu Samberk jsem jezdil od dětství. Občas se tam nějakému rybáři podařilo na bramboru ulovit kapra přes deset kilo. Pro mne to byl tenkrát neuvěřitelný obr. Chtěl jsem je alespoň vidět. Jednoho letního dne se mi to podařilo. V jedné zátoce jsem poprvé viděl vyhřívající se velké kapry. Byl to úchvatný zážitek. Nemohl jsem ani dýchat. Pusu dokořán a oči vytřeštěné. Po chvíli pozorování jsem šlápl do pedálu a ujížděl sprintem domů. Sbalil pruty a s loveckou touhou se vrátil zpět. Sice uběhla hodinka od té neuvěřitelné podívané,  ale kapři už tam nebyli. Samozřejmě jsem nic nechytil, ale touha ulovit nějakého z viděných velikánů byla astronomická.

 8. Kdy jsi ulovil svého prvního velkého kapra? Popiš ten příběh.

Shodou okolností to bylo nedaleko od stejného místa, kde jsem poprvé viděl velké kapry, ale o pár let později. Už jsem chytal na boilies. První boilies jsem kupoval a byly od firmy Cormoran. Oranžové Tutti Frutti. Byl jsem z literatury Andyho Littla poučen, že kapři se musejí předem krmit. Tak dle litéry jsem dva dny předem krmil. Na víkend jsem přijel ještě se svými teleskopy a nahodil do míst, kde bylo předkrmováno.

Signalizátory a swingery jsem neměl. Záběr mi ukazoval policajt udělaný z kroužku na záclony. Netrvalo dlouho po nahození, když jsem slyšel charakteristický cinknutí policajta do teleskopu. Zrovna jsem něco dělal a záběr jsem slyšel. Otočil jsem hlavu a viděl policajta přilepenýho u prutu. Zvedl jsem prut a cítil velkou sílu ryby, kterou jsem předtím nikdy neokusil. Začal fantastický souboj, na který nikdy nezapomenu.

Kapr mi odebíral desítky metrů vlasce. Brzda navijáku vrčela dlouhou dobu, než se utišila a já mohl začít namotávat první metry vlasce. Nejsem si jistý, kdo měl větší kontrolu nad situací. Kapr si jezdil kam chtěl. Dokonce mi zajel za roh, takže jsem byl nucen rychle se svléknout do trenek a mazat vodou za ním, aby mi nepředřel vlasec. Pamatuji se, že jsem měl panický strach, že o kapra nesmím pijít. Byl jsem doslova v tranzu. Nevnímal jsem studenou vodu ani okolí. Jen jsem chtěl kapra dostat do podběráku a vidět jeho velikost. Ukojit pud lovce. Podařilo se. Kapr vážil 11 kg. Byl to pro mne obr.

Chtěl jsem kapra ukázat všem známým a byl jsem neskutečně pyšný. Udělal jsem s ním snad padesát fotek. Chudák kapr. Tenkrát se fotilo na kino film. Po vyvolání jsem byl velmi zklamán, jak na fotkách kapr vypadal malý. Byl jsem z toho velmi zklamán. Neuměl jsem fotit, ale to už je jiná kapitola.

9. Jaké bylo tvé původní zaměstnání a jak a kdy se zrodila myšlenka založit firmu na výrobu rybářských nástrah? Kde jsi bral inspiraci na první receptury a jak jsi své nástrahy testoval?

 

Než jsem začal podnikat v rybářském bussinesu, byl jsem spolumajitelem firmy, která se zabývala prodejem stavební a průmyslové chemie. Musím říct, že se nám v podnikání dařilo a měl jsem slušný finanční příjem. Mohl jsem jezdit na ryby a moje rodina byla zabezpečená.  Podnikat v rybařině jsem měl tendenci odjakživa.  Rybařinu jsem miloval a moje touha živit se rybařinou postupně  dozrávala ve skutečnost. V roce 2002 jsem učinil životní rozhodnutí, které nebylo vůbec jednoduché. Svému bývalému společníkovi jsem přenechal firmu a z ničeho a beze jména vstoupil na rybářský trh. Až jednou budu hodnotit svůj život, nezapomenu na tento moment, který byl v mém životě velmi důležitý a poděkuji osudu, že to bylo správné rozhodnutí.  Vůbec jsem nevěděl, jestli budu mít úspěch. Netušil jsem ani, zda-li vůbec uživím rodinu. Byl to popravdě obrovský risk.

Na druhou stranu jsem také ale věděl, že když mi nepůjde podnikání v rybařině, uživím se něčím jiným. Kdo chce pracovat, práci si vždy najde a mě práce nevadí.

 Vzpomínám jak vypadal můj první katalog nebo spíše ceník. Vlastně to byl obyčejný papír velikosti A4  popsaný  jen z jedné strany a navíc hodně velkými písmeny, aby vůbec stránka byla plná. S tímto kouskem papíru jsem vstoupil na trh :o) 

Měl jsem štěstí, že trh ještě nebyl přesycen spoustou firem jako je tomu dnes. Nově vzniklé firmy to mají dnes mnohem těžší. Nezávidím jim to a taky jim nedám nic zadarmo :o).

Můj vzestup byl dost rychlý. Lidé cítili, že moje produkty jsou dělané s láskou. To mi určitě hodně pomohlo. Vždy jsem razil filosofii, že nabízet maximálně kvalitní věci i přes někdy vyšší cenu je tou jedinou cestou. Lidé to většinou ocení a vrací se zpět. Když se ohlédnu za sebe, vidím deset let velmi tvrdé práce. Práce, které ale rozhodně měla smysl a která mně maximálně naplňuje.  Dnes mohu říci, že naše společnost patří mezi top leadery v kaprařině v České Republice. Jsem za to moc vděčný a hlavně i lidem, kteří mi v tom pomáhají.

Z počátku jsem boilies vyráběl z dostupných článků, knih a informací. Nebyli to však úplně ideální boiliesy. Dnes vím, že spousty receptů a různých rad psaných v mediích nejsou dobré. Spousty informací je převzato z různých krmivářských, nebo potravinářských  knih a tabulek. Je tu ale jeden důležitý fakt, kteří si autoři neuvědomují.  Lidé nebo hospodářské zvířata mají úplně jiné zažívání či než ryby.

Můj velký pokrok a znatelné výsledky v sestrojování boilies byly, když jsem z odborných knih a vysokoškolských skript nastudoval  zažívací ústrojí kaprů. Začal jsem recepty sestrojovat úplně jinak. Nesmím ani zapomenout na dlouhou a trnitou cestu objevování jedinečných kombinací atraktorů. Dlouhá práce však dala vzniknout několika opravdu výjimečným věcem. Na moderní typy návnad jako je například Food Signal, 3XL nebo Kill Krill jsem opravdu maximálně hrdý.

10. Nyní pár slov k vývoji firmy. Začátky, Lučebka, nové značky, které jsi začal zastupovat a následně Niklova kaprařská speciálka? Jaká byla tahle cesta?

Začátky nebyly v Lučebce, ale u mé mamky doma. První mixy pro zákazníky jsem míchal v panelákovém bytě v koupelně ve vaně. Mám hodnou mámu, takže tolerance byla naštěstí veliká. Horší to bylo se sousedy, když jsem vařil například kraba :o).

Následně jsem si pronajal jednu kancelářskou místnost v Lučebce. Hned potom následovala další, za nějaký čas další a nakonec jsem měl skoro celou budovu včetně půdy. K budově jsem musel přibrat garáž na uskladnění surovin. K další garáži přibývaly další garáže, ale s rostoucí firmou prostory nestačily. Nakonec jsem podstoupil velkému rozhodnutí a pronajal si velkou halu 1400m², kde jsem udělali jednu z největších rybářských prodejen v naší republice, ale jak s nadsázkou říkám „ne největší, ale nejhezčí“. V těchto moderních prostorech máme výrobnu, sklady, kanceláře a prodejnu. Zaměstnávám jedenáct lidí na plný úvazek a v sezóně nabíráme brigádníky.

 

11. Jak jsi se seznámil s Ray Dale Smithem, majitelem společnosti Carp´R´Us?

Jednou na výstavě jsem se bavil s Anglickým kaprařem o montážích. Řekl mi, že používá výhradně produkty od firmy Carp´R´Us. Sice jsem tuto značku znal, ale blíže jsem se s jejich výrobky neseznámil. Byla náhoda nebo zase osud, že dotyčný Angličan Raye znal a řekl mi, že ho požádá, aby nám poslal nějaké vzorky. A skutečně se tak stalo. Za týden mi přišel balíček s pár produkty a ceníkem. Po testování jsem viděl, že se jedná o velmi kvalitní a inovatnivní výrobky. Přesně takové produkty, které koncepčně spadají do naší firemní filosofie.

Po začátečním jednání jsem Raye pozval do České republiky na osobní seznámení. To jsem ještě netušil, že Ray bude jezdit do Čech asi tak často, jako někteří lidé na chatu :o). Nyní je situace taková, že Ray má u nás má své rybářské vybavení a jezdí sem i na kapry.

 

12. Jaký je dnes tvůj vztah s touto značkou? 

Jednou jsem se Raye ptal, jestli má v zahraničí další distributory, jako zde v Čechách. Odpověděl, že určitě ne a pokud by někdo takový existoval, nerad by byl jeho přímý konkurent, jelikož bych byl silný protivník i pro jiné špičkové firmy. Bylo to od něj nádherné uznání, kterého si mimořádně vážím.

Ray si chce vzhledem ke svému věku užívat více rybařiny, tak jsme uzavřeli smlouvu o zřízení centrálního skladu v CZ a celoevropské distribuci přímo z našeho skladu.

11. Co ty a kaprařina? Minulý rok jsi si konečně našel zase čas na pár výprav. Co chystáš letos?

Jooooo, tak to bylo bájo. Když jsem začínal podnikat v rybařině a to bylo vlastně kvůli lásce k rybám, netušil jsem, že mne práce bude natolik vytěžovat, že nebudu mít pořádně čas na ryby. Všechny, kdo chtějí v rybařině nějakým způsobem podnikat na tento fakt upozorňuji. Zvažte své rozhodnutí. Jestli nechcete jezdit na kapry nebo jen málo, tak začněte podnikat v tomto bussinesu. Od začátku podnikání jsem si říkal „tak ještě tento rok pořádně zaberu a příští začnu jezdit více na kapry“.

Po devíti letech, kdy mám kolem sebe opravdu schopné lidi, můžu konečně více vyrážet na svoje milované ryby a úžasně si zachytat, jako se nám to dvakrát podařilo loni se synem Kájou.

Letos určitě vyrazím na několik výprav do zahraničí, ale taky pojedu na ryby i u nás. V tomto ohledu jsem hodně spontánní. Musím být na sebe víc přísný a vyhnat se :o) Zase se přistihuji, že mne práce drží při zdi. Miluji svoji práci a nevadí mi v ní trávit hodně času. Víte co je úžasné? Když jsem na rybách, tak jsem taky v práci. Prostě to miluji.

12. Jaké jsou novinky ve firmě a co se chystá?

Kill Krill ovládne letošní sezónu. Novinka ,na kterou jsem se moc těšil. Loni tento boilies vykazoval opravdu zcela nadprůměrné výsledky, čehož si jistě nešlo nevšimnout. Těším se na zprávy a SMSky od zákazníků a jsem zvědavý, co vše Kill Krill tento rok pomůže přelstít.

Už na startu letošní sezony má tento zcela nový druh boilies na své pažbě několik parádních zářezů.

Z Anglické dílny CRU jsou novinkou nové háčky Gladiátory, které jsou vyráběné exkluzivně u nové Japonské společnosti. Komplet celá produkce háčků byla přesunuta k tomuto výrobci, který používá pouze velmi kvalitní ocel se speciální povrchovou úpravou, která je mnohonásobně lepší než teflon či jakákoliv jiná povrchová úprava háčků. Určitě se máte na co těšit…  

Určitě stojí za zmínku i nové úžasné zkrácené a víc vyhnuté rovnátka mouthsnagger shorty. Jedná se o produkt, který si vyžádali sami zákazníci a také široký testerský team.

 

13. Byl jsi první, který začal v Čechách pojmenovávat kapry. Někteří kapři se stali v kaprařině legendami. Napiš nám o některých.

Možná, že někteří začínající kapraři nevědí, že existuje nepsané pravidlo, že když na určitém revíru uloví jako první velkého kapra, mohou mu přidělit jméno.

Nemyslím si, že jsem byl první, ale možná jsem byl jeden z prvních, který začal dávat kaprům jména na Kolínsku. Taky se mi v mé domovině dařilo opakovaně chytat největší kapry. Kapři se postupně dorůstali větších rozměrů a já jim dával jména a dále dokumentoval jejich život.

Asi nejznámější a legendární byl Jarňák. Taky se mu říká Jarák. Jméno Jarňák jsem mu dal proto, že jsem ho chytil na jaře :). Žádný jiný důvod v tom nebyl. Jarňák udělal radost spoustě dalších kaprařů. Dorostl se úžasné váhy 24kg.

Další krásný a bojvný kapr byl Pampeliška. Píšu záměrně v mužském rodě, protože se jednalo o mlíčňáka.  Jméno bylo dáno spontánně, protože jsem ho vyfotil na krásné rozkvetlé louce plné pampelišek. Fotku poznáte.

Pak jsem ho chytil ještě několikrát. Byl to úžasný bojovník. 

Kaprů, kterým jsem dal jméno je víc, ale doposud žijící legendě se stále daří. Jedná se o Pitbulla. Podívejte se na fotku, jací jsme byli mladíci. Já, syn Kája a Pitbull. (pozn. – z více pořízených fotek je jasně patrné, že se s největší pravděpodobností jedná o stejnou rybu s nezaměnitelnými charakteristickými rysy).

K ulovení tohoto kapra se váže krásný příběh. Vidíte, že jsem kapra ulovil v době, kdy jsem o podušce, desinfekci, i pouštění neměl ještě jasno. Pittbull byl můj první velký kapr ulovený ještě na teleskop a brko. Nástrahu jsem použil kukuřici. V době, kdy jsem masařil kapříky kolem 40 byl pro mne Pitbull obří kapr. Měl 65 cm a ještě dávno nebyl pojmenován. Chytil jsem ho na Labi. Byl to pro mne tenkrát obří kapr. Jelikož jsem bydlel pět minut od Labe, musel jsem se s úlovkem jít pochlubit domů. Byl to i jeden z prvních kaprů, které ho jsem po pár fotkách pustil.

K Pitbullovi jsem se nechoval vůbec pěkně. Vláčel jsem ho ve vezíru domů, jen abych ukojil svoji pýchu. Dnes bych to samozřejmě neudělal, ale osvěta o pouštění a správné chování ke kaprům teprve začínala. Jméno Pitbull jsem tomuto kaprovi taky nedal. O mnoho let později se začal chytat na větší váze a jménu mu dal někdo jiný. Díky své charakteristické tlamě je tento kapr nezaměnitelný.  Mně se podařilo Pitbulla ulovit asi o 17 let později na váze 19 kg. Krásná příhoda, nesmyslíte? :)

Mějte se prima a jako vždy přeji „Ohlý klacky a na nich dvacky“.

Karel Nikl