3. 8. 2011, autor: David Zapletal
Před několika lety vlétl na kaprařskou scénu návazcový materiál zvaný fluorocarbon. Většina z nás se nechala zlákat a vyzkoušela tento“zázračný“ a ve vodě těžko zjistitelný materiál. Tento fenomén se dotkl jak mě, tak i mých přátel vyznávajících moderní metody lovu kaprů.
Postupem času jsme s těmito materiály vyzkoušeli všechno možné i nemožné. Někdy se kýžené výsledky dostavily rychleji, jindy se naše snahy dostaly do slepé uličky. Obliba návazců z tohoto materiálu mezi kapraři vzrostla natolik, že začal být při lovu preferován a klasické pletené návazcové šňůrky se dostaly u mnoha kaprařů na okraj zájmu. Mezitím začaly být fluorocarbonové materiály nabízeny řadou firem. O zdařilosti některých výrobků by se dalo polemizovat. Renomované firmy si však přece jen udržely jistý náskok, jak se mohla řada z nás přesvědčit u vody, takříkajíc na vlastní kůži.
Po nějakém čase jsem si uvědomil, že pokud se alespoň část mé koncové udice neskládá z fluocarbonu, jsem v podstatě "out".
Částečně jsem se nechal strhnout touto vlnou a jako velká většina kaprařů si velmi oblíbil používání fluorocarbonových, či kombinovaných návazců. Fluorocarbon je materiál, který se svými vlastnostmi od klasické návazcové šňůrky diametrálně liší. Díky své nepoddajnosti se stal pro mnoho zkušených ryb dokonalou pastí. Kvůli vysoké hustotě materiálu se perfektně pokládá na dno, v kombinaci s jeho schopností „zmizet“ se pro kapra stává prakticky nezjistitelným. Navíc jeho nepoddajnost brání zamotání montáže při nahazování udice a to i na dlouhé vzdálenosti. Neopomenutelnou vlastností nynějších fluorocarbonů je jejich odolnost vůči oděrů a to zejména u materiálů anglické firmy Carp´r´us. S fluocarbony této kvality se můžeme směle pustit do lovu ve spleti vodních překážek posetými slávkami ostrými jako břitva. Ještě před pár lety bylo takové počínání nemyslitelné.
Kapři v českých vodách byli snad až na vyjímky loveni důvěryhodnými udicemi zakončenými měkkou a poddajnou šňůrkou, která byla pro rybu v ústech těžko zjistitelná. Při otočení háčku pomáhala před nástupem rovnátek zejména vlastní váha nástrahy, umístěné na vlasu pod obloučkem. Léčku si kapr uvědomil až ve chvíli, kdy se dostatečně pohnul směrem od zátěže. Jeho vahou se pak háček méně, či více zapíchnul do kaprovi tlamky. Postupem času jsem se však u vody začal setkávat s podivnými záběry. Místo razantních jízd, na které jsme byli zvyklí se záběr náhle projevil nenápadným pohupováním a přihnutím špičky prutu, popadáváním či přizvednutím signalizátoru záběru zavěšeném na vlasci, zjistitelné zejména na menší vzdálenosti vzhledem k průtažnosti monofilních vlasců. Mnozí z vás si nyní živě vzpomenou na momenty překvapení, kdy se po přiseknutí prut sympaticky ohnul a tvar jeho paraboly dával tušit pěkný úlovek.
Tak se tedy projevovaly záběry větších, zkušenějších ryb. Mazanější kapři pravděpodobně dokázali rozpoznat moment zachycení háčku za okraj tlamky. Instinktivně však nezpanikařily a nedaly se na zběsilý útěk. Místo toho se snažili z nepříjemné situace dostat masivním nasáváním a vyfukováním vody přes tlamku. Tak je totiž možné nezaseklý háček z tlamky po čase vypudit. Na vlastní oči jsem však kapra v této situaci pozoroval pouze jedenkrát. Ve svých úvahách se však mohu opřít i o zkušenosti přátel, kteří se s podobným chováním u kaprů také setkali.
S nástupem fluorocarbonu se celá montáž zatížila, narovnala, takže je ryba po nasátí nástražené kuličky prakticky okamžitě v kontaktu s olověnou zátěží. Proto je pro kapra mnohem náročnější zachovat „chladnou hlavu“ a háček z tlamky vypudit. Kapři se pravděpodobně také daleko hůře dokáží vypořádat s bezprostředním zapíchnutí hrotu háčku. Tento moment překvapení je při záběru velmi důležitý. Kapři jsou od přírody plachá stvoření. Domnívám se, že v takové chvíli instinkt vítězí a ryba prchá. Nejenže si tím zapíchne háček mnohem hlouběji, ale prozradí nám tak svou přítomnost na udici.
Větší kusy se dodatečně dokáží zklidnit a třeba i úplně zastavit, takže tah na udici úplně ustane. Často se tak děje v přítomnosti různých překážek ve vodě, u kterých se ryba snaží skrýt. Pokud by se kapr snažil za každou cenu zbavit montáže, zřejmě bychom rybu z podvodních džunglí rostlin a vázek zdolali jen vyjímečně. Při správné strategii zdolávání a kombinaci použitých materiálů se však může pravděpodobnost úspěšného ukončení souboje podebráním kapra rapidně zvýšit.
Z odstavců výše vám zřejmě vyplyne na mysl kontrast mezi názvem článku a směrem, kam jsme se až doposud ubírali. Proč tedy vůbec používat pro mnohé zastaralé poddajné šnůrky? Odpověď je spojena právě s úspěchem a rozšířením fluorocarbonových materiálů. Nyní se totiž kapr setkává s nepoddajnou montáží mnohem častěji. Jak se při lovu kaprů již mnohokrát prokázalo, věc která velmi dobře nějakou dobu funguje začíná být okoukaná a ryby si najdou cestu, jak vaše montáže prověřit. V této chvíli ztratí kapři k tomuto způsobu předkládání udic důvěru a my přicházíme o záběry. Nyní se stává vysoká hustota fluorocarbonových materiálů jejich slabinou. Kapr nemůže dobře sestavenou fluocarbonovou montáž ležící na dně zahlédnout. Velmi jednoduše si však může ověřit, zda není chutné sousto, které se právě chystá pozřít podivně přetížené. Volná návnada v bezprostřední blízkosti montáže může celou situaci ještě zhoršit. Kapr velmi často sbírá potravu ze dna tak, že vyfoukne proud vody z tlamky. Volně klesající částice potom nasává přímo z vodního sloupce.
Udice z těžkého fluorocarbonu padá proti volné návnadě rychle zpět na dno. Tento problém je umocněn zejména tehdy, když je pod vodní hladinou dobrá viditelnost, například za denního světla. Pokud požíváme menší průměry boilies, rozdíl je mezi volnou návnadou a nástrahou je ještě markantnější i za předpokladu použití malých, lehkých háčků.
Zde na první pohled znevýhodněná lehká plovoucí šňůrka může celou situaci elegantně vyřešit. Samotná nástraha se bude chovat mnohem přirozeněji. Nyní můžete namítnou, že celý problém lze jednoduše vyřešit neutrálním vyvážením celé nástrahy, či použitím pop – up. Přirozený pohyb nástraze však tímto nikdy nevrátíme. Při použití fluorocarbonu bude návazec dopadat na dno vždy velmi „prkně“. Ohebná šňůrka naopak umožní neomezený pohyb nástrahy do mnoha směrů a pomůže tak lépe ošálit nedůvěřivou rybu.
Teoretizovat na stránkách kaprařských časopisů je věc jedna. Co je pro nás ale podstatné jsou výsledky u vody. Na celou úvahu mne přivedl lov na jednom z mnoha francouzských jezer. Díky čisté vodě jsem se automaticky snažil vyrobit své návazce co nejvíce transparentní. Bláhově jsem doufal, že tak přelstím místní kapry. Záběry přišly, ovšem od ryb do 10kilogramů. Přesto jsem na lovném místě viděl pohyb kaprů mnohem větších. Z nějakého důvodu mé montáže míjeli bez povšimnutí. Poté jsem zkusil použít mou oblíbenou šňůrku – kterou jsem prvně zavrhl kvůli horší možnosti skrýt celý návazec, výsledkem byl jeden z nezapomenutelných dnů u vody.
Zahraniční vody mohou být poněkud specifické a lov kaprů na tuzemských vodách se může lišit revír od revíru. Není možné jednoznačně říci, který návazcový materiál bude fungovat v konkrétní situaci. V tom ale spočívá kouzlo lovu kaprů.
Není nic jednoduššího, než své závěry ověřit přímo u vody. Taktika použití poddajných návazcových materiálů mi velmi dobře fungovala na zahraničních vodách, kde je vzhledem k vyššímu počtu udic možné mnohem více zkoušet a srovnávat. Na českých svazových vodách je tedy pro objektivnost a dosažení uspokojivých statistických výsledků nutné strávit u vody mnohem více času.
Pro celý průběh testu jsem si zvolil vodu, kde jsou ryby pod velkým tlakem. Během několika měsíců jsem vyrážel k vodě na krátké vycházky. Jednu udici jsem opatřil návazcem z fluocarbonu, či kombinovaným. Na druhou udici potom návazec z mé oblíbené návazcové šňůrky. Lovil jsem vždy na stejné nástrahy. Udice jsem nahazoval jen několik metrů od sebe, po záběru vždy prohodil jejich umístění. Výsledky dopadly až neuvěřitelně jednoznačně ve prospěch klasického poddajného materiálu.
Úspěšný bude vždy ten, kdo přemýšlí o tom, jak kapra přelstít a proč určité věci fungují lépe, nežli jiné. I když budu napříště zklamaný dosaženými výsledky, už to je první signál, že příští pokus může dopadnou mnohem lépe. V neposlední řadě je důležité zvolit vhodný materiál a háček pro výrobu návazců v závislosti na podmínkách lovu.
David Zapletal