Montáže s pva punčoškou letí na rozhraní rákosu a vodní trávy poblíž padlého stromu, kam putovalo i několik raket method mixu. Asi po třech hodinách vytahuji s menšími potížemi lysce, který si dříve tak hlasitě razil cestu rákosím. Zmocňuje se mě radost a zadostiučinění, a i když fotky se moc nepovedly, budu na něj dlouho vzpomínat. Vždyť je to asi úplně panenská ryba, která byla poprvé na vzduchu. A že má jen něco málo přes 10 kg? O ty kila jde přeci až na posledním místě!
Kapr, který si odpoledne tak hlasitě razil cestu rákosím
Asi tak nějak končila má výprava počátkem dubna. Mohla by bývala skončit asi mnohem lépe, vždyť ta voda bývala v době, kdy se tam nesmělo chytat (což není ani dva roky zpět) plná nádherných ryb. Připadla ale rybářskému svazu, přes léto přijeli „rybáři“ s karavany a z rybí populace zbyla směšná hrstka ryb. To jsem ale odbočil, takže honem zpět k vodě.
Potápěčský průzkum
Po dvou měsících se vracím na místo činu, tentokrát ale s jiným vybavením. S tátou jsme se rozhodli tenhle vodní prales prozkoumat přímo z vody za pomoci potápěčských brýlí se šnorchlem. Nebyl to vůbec špatný nápad, z počátku jsem kromě několika okounů nepotkal vůbec nic, už mi začínala být pěkná zima, ale ještě jsem se zajel podívat přímo k místu, kde jsem na počátku dubna chytal. Nebudu popisovat celý příběh, ale byl jsem jako ve snu. Ryby se pravděpodobně až nyní shlukovaly ke tření a téměř se mě nebály, naopak mnohdy zvědavě vykukovaly zpoza překážek, aby si mně prohlédly. To bylo něco pro mě, hned jsem se musel podívat ještě hlouběji do rákosí, a ještě dále. Naprostá třešnička na dortu se konala, když jsem se na chvíli setkal i s mým starým známým lyscem. Ten je pravděpodobně poslední větší rybou této krásné lokality. Z vody jsem pak vylézal s hlavou plnou různého chmýří, vodního moru a myšlenek, jak s úspěchem chytat v takovéto čisté a zarostlé vodě.
Přesné položení montáže
Můj koráb zrovna neoplývá místem, a tak přeprava s ním je většinou docela humorná
Koncem června jsem své pikle jel převést do praxe na podobně zarostlou a neméně čistou pískovnu. Všechny věci jsem vměstnal do svého korábu a tlačíce ho před sebou vyplul vstříc dobrodružství do rybářsky odlehlejší části revíru. Celý zbytek dne mi zabrala příprava krmení, montáží a výběr vhodných míst pro ně . Ještě nikdy jsem tímto způsobem své montáže neumisťoval, ale promýšlel jsem to už tak dlouho, že jsem přesně věděl, co a jak udělám. Dno je zde hustě pokryto trávou, do které zapadne celá montáž, natož samotná kulička boilie. Zakrmení několika koulemi boilie by tedy nemělo velký úspěch. Je potřeba tady použít něco, co bude vydávat silný potravní signál, aby to ryby ve změti trav našly. Method mix s řepkou, peletami a boiliem zalévám boosterem, aby atraktivita celé směsi byla co možná největší.
Krmení i montáže mám připraveny a zbývá už jen vše usadit na nějaké pěkné místo na dně. Odsypu si krmení do menšího kýble, vložím do něj celou montáž, a po „odklopení“ navijáku plavu k nedalekému trsu rdesna. U něj si vytrhám jen několik málo rostlinek, aby v nich nástraha nebyla příliš schovaná, nezamotala se do nich a tím se nesnížila účinnost návazce. Vše si ve vodě poskládám přesně jak chci, přesypu pískem, olovo a návazec jsou naprosto neviditelné a šokovka kopíruje díky zadnímu olovu dno. Okolí do
Na zarostlých vodách rád používám „panáčka“, který kapry dokáže zaujmout i uprostřed trav či nečistot na dně |
Taková místa mám rád |
…a kapři evidentně také |
Pokud je dno pískovny zarostlé, vnadím většinou method mixem, samostatné kusy boilie by zapadly do trávy a kapři by je pravděpodobně nenašli |
Stále nevím, co s druhou montáží. Nakonec ji ale pokládám do úzké prohlubně v travách. Zdálo se mi jako by zde vedla jakási cestička, mohla by to být kapří stezka, kdo ví. Při západu slunce sleduji neskutečný ruch na místě u rdesna. Hodně tomu místu věřím. Nečekaně však ráno přichází záběr z „kapří pěšiny“ a já vytahuji menšího šupináče. Dopoledne se přichází koupat a chytat bronz k místu u rdesna nudistka. Montáž mám vyvezenou
Ale vždyť není vůbec ve vodě. Konečně si uvědomuji, že je to opravdu ryba, která je však po záseku na tvrdo v trávě. Jedu tedy za rybou na mé „prostorné“ lodi. Je to neuvěřitelný adrenalin, když pod sebou vidím to zrcadlo, jak se snaží zajet zpět do trav a já vím, že bych ho tam neměl pustit, ale zase mu nesmím vyřezat háček z tlamky. Za dozoru a dokonce i natáčení koupáčů v okolí zdolávám lysce s nádherně rozhozenými šupinami. Takových ryb v našich zeměpisných šířkách moc není, tak mu přeji ať přečká nástrahy všech masachtivých rybářů. Dále se ustaluje počasí a už je opravdové letní dusno. I tak mám dalšího dne ještě tři záběry a vytahuji dva menší kapry. Zajímavé bylo, že všechny byly z „rýhy“ v trávě, takže jsem možná opravdu kápl na tu pověstnou kapří stezku. Třetí rybu jsem bohužel ztratil pod člunem, protože se mi ucpalo koncové očko prutu trávou. Škoda, vypadalo to opět na pěkné zrcadélko. Balím, musím ještě na pár dní do školy.
Na tuto pískovnu nemá během léta cenu jezdit, tedy pokud nechcete chytat mezi karavany, koupáči a spousty odpadků, což mě ani moc nelákalo. Mé kroky tedy vedly jinam…
Další výzva!
Zavážet se na tomto revíru nesmí, jsem nucen tedy chytat pouze z odhozu. Nemusím si ale dělat takové starosti s čistotou vody, ani bujným rostlinstvem. Zato si musím poradit s délkou náhozu, protože je zde vyvíjen na ryby opravdu velký tlak a ve spoustě situací je nejefektivnější lovit co možná nejdále to jde.
Břehy jsou obsypány rybáři, proto den trávím na provizorním místě kde chytám tři menší kapry. Druhé ráno se uvolnilo místo, které dávalo tušit lepší vyhlídky, a tak se okamžitě stěhuji. Za pomoci kamaráda to trvalo opravu chviličku a já se pomalu chystal realizovat kapří pasti.
Přichází ale pěkně studená sprcha – bezohledný „rybář“ očividně touží po tomto místě více, než je zdrávo a takřka bez mrknutí oka mě z místa vyhazuje. Jeho postoj je opravdu nekompromisní a i když se mi vůbec nechce, bohužel nemám na výběr a musím vyklidit pole.
Mám toho popravdě už plné kecky a přemýšlím o návratu až po změně počasí, kdy by tu mohlo být o poznání méně „lovců“. Nakonec mi trn z paty vytrhl kamarád Honza, který mě převezl na další místo v části revíru, kde se příliš nerybaří.
Vzhledem k reliéfu dna přede mnou bylo jasné, že bude třeba nahazovat opravdu co nejdál. První a patrně největší problém spočívá v zamotání koncového návazce při dlouhém letu montáže. Používám kompletně ztužený návazec v délce okolo do 20ti cm, který nemá takovou tendenci se zamotat jako poddajné materiály. Výborná věc je kónusová, silikonová hadička s příhodným názvem Anti tangle (tedy „proti zamotání“), která velmi snižuje riziko tohoto problému.
Návazce pro daleké náhozy musí být především jednoduché |
Bez kamarádů bych byl ztracen, hned první noc vytahuji tři pěkné kapry |
Už takto velká punčoška dost zbrzdí let montáže, často je proto dělám i poloviční |
Na mnoha vodách o úspěchu rybaření rozhoduje délka náhozu |
Problém s doletem pečlivě sušeného mraženého boilie jsem vyřešil dvou-hodinovou lázní v kýblu s vodou, až byly návnady dostatečně těžké na to, aby doletěly na požadované místo. Při krmení na velkou vzdálenost je velmi obtížné vnadit naprosto přesně, a proto volím opačnou taktiku. Kobrou střílím kuličky na velkou plochu tak, aby nebyly nikdy příliš blízko u sebe.
Snad nejdůležitější zásadou pro úspěšné nahazování do velkých vzdáleností je však pro mne kontrolování návazce během letu a následné „spouštění“ montáže na dno. Pokud jen nahodím a po dopadu montáže na hladinu ji nechám svévolně padat do hlubin, věřte, že v mnoha případech se zamotá. Zkušeným kaprařům je toto asi již delší dobu jasné, ale začátečníkům to může velmi pomoci, tak buďte prosím shovívaví. Tím jak klesá olovo rychle ke dnu, návazec „vlaje“ za ním a velmi snadno se zamotá do vlasce nad olovem. Sám jsem si četnost tohoto problému ověřil právě na jedné z čistých pískoven, kdy jsem po každém nahození zkontroloval montáž ležící na dně. Osm z deseti ledabyle nahozených montáží bylo více, či méně zamotáno! Přitom stačí montáž sledovat a těsně před jejím dopadem na hladinu přidržet cívku či vlasec a nechat celou sestavu „napnutou“ pomalu klesat na dno. Charakteristické ťuknutí ve špice prutu Vám dodá potřebnou důvěru, že montáž leží na dně nezamotaná.
Byl jsem velmi mile překvapen, když jsem po dalších 10ti náhozech vždy nalezl montáž na dně v pořádku!
Ve svém živlu
Přijel jsem s cílem si co nejlépe zachytat a této strategii jsem přizpůsobil i výběr boilie. Když mi Karel Nikl podával sak s jeho novým pokladem, tušil jsem, že si dobře zachytám. Tři kapři přes 10kg plus několik menších ryb za jednu noc však konečně vysvětlili Karlův šibalský výraz a doporučení, abych se snažil vyspat spíše přes den :-).
Kapři nějaký čas dobře spolupracovali, ale postupně byla čím dál více patrná jejich nervozita. Lovil jsem v místech, kde se prakticky vůbec nerybaří a kapři po necelých třech dnech začali z mé oblasti mizet. Chtěl jsem využít zbývající čas co nejefektivněji, a tak jsem rozhodl zariskovat a na necelé dva poslední dny jsem přetahal všechen vercajk do zátoky, kam foukal silný vítr.
Příbřežní partie se tady krásně kalily, neodolal jsem, oba pruty naservíroval do pěti metrů od břehu a přihodil zbytek Noční můry. Díky tomu, že jsem montáže pouze zhoupával na svá místa, nemusel jsem používat pouze několik otoček šokového vlasce a krátké návazce. Právě naopak, návazce i šokový vlasec jsem prodloužil. Večer mám na prutu slušného bojovníka, kterého bohužel vyřezávám. Dopoledne se situace opakuje a já si nadávám, protože je mi jasné, že to nebyly malé ryby. Měním koncovou sestavu na jemnější a zkouším prodloužit vlasový přívěs, na kterém se houpe 24mm kulička. Svatý Petr stál při mně a odměnil mě po dvou nezdarech zajímavým šupináčem vážícím asi 13kg.
Okolí břehu se začíná podkalovat, toho se musí využít! |
Jako v tomto případě, kdy jsem přelstil kapra 5 metrů od břehu |
Pod břehem se nezřídka kdy krmí slušní kapři! |
Pro chycení pěkných ryb je třeba přemýšlet, zapojit fantazii a udělat něco jinak než ostatní rybáři. Zde se nachází hranice mezi úspěchem a neúspěchem, a to nejen na pískovnách |
Věřím, že další akce na sebe nenechají dlouho čekat, avšak každý ví, co přichází po švestkách…
Dále zdolávám pouze několik menších ryb. Ryby přestávají pomalu žrát, ono se také při propadu teploty o
Dan Štrop