Někdy mám pocit, že když si nic neplánuji, tak to mnohdy bývá lepší, než když vše důkladně promýšlím. Přesně tak to dopadlo na této akci. Právě ty neočekávané věci často bývají co do plnosti a obsahu zážitků bohatší než ty, které se snažíme poctivě plánovat a vypiplávat.
Nejinak tomu bylo v mém případě, kdy mě oslovil kolega Honza pro společnou krátkou „dvounočku“ na svazové lokalitě, kterou oba známe. Měl jsem to štěstí, že opravdu i když jsem věděl jen, na kterou vodu pojedeme, tak netušíc, co mě čeká a jak vlastně budeme postupovat v tak krátkém časovém úseku, se mně na místní poměry zadařilo „královsky“. Svou sbírku zážitků jsem mohl obohatit o úžasné okamžiky mlhavých večerů a mrazivých rán ve společnosti skvělých kaprů, kteří se objevili v mém náručí. Bylo to i zadostiučinění všech dosavadních útrap a někdy to přece přijít muselo …
Jsem rád, že to bylo zrovna na této vodě, ke které mám dlouholetý osobní vztah.
Vezmeme to pěkně popořádku. Domluvili jsme se, že budeme mít s sebou co nejméně rybářských věcí, abychom tím odlehčili přepravě na dané místo, které se může pěšky nacházet v rozsahu několika set metrů až kilometrů od zaparkovaného auta. Na co taky mít u vody zbytečnosti na tři dny, že? Snadno se řekne, hůře se koná! Mohl bych vám o tom dlouze vyprávět. Zvláště pro mě to byl nadlidský výkon zredukovat vše tak, abych měl třeba ty důležitější věci vždy jen jednou. Celou hromadu svých rybářských krámů považuji u vody za nezbytnou. Nakonec to dopadlo tak, že jsem měl opravdu jen maximálně napěchovaný velký 100l batoh, obaly s pruty, spacák, lehátko, pár litrů vody, tašku s krmením, náhradní oblečení, věci pro focení a videa a víceméně ty menší drobnosti všelijak nastrkané tam, kde bylo místo. V tomto okamžiku oceňuji vše, co je funkční, skladné a má malé transportní rozměry. Jídlo jsem tentokráte měl přesně rozpočítané na tři dny pobytu u vody, žádné rezervy, žádný luxus navíc.
Rozbláceným polem nás Honza ve stylu jezdce závodnické rallye přepravuje k místu, odkud budeme nosit náš cajk k břehu. Má pro mě překvapení v podobě rybářského vozíku, který nám má ulehčit přenos věcí. Užitečná věc, již v tento moment oceňuji. To se mi ulevilo, i když jsem měl výbavu „ořezanou“, tak váha všech věcí byla poměrně velká. Nakonec z toho vzešly dva vozíky krámů pro Honzu a pro mě obtěžkání věcmi, pro odlehčení vozíku. Už během cesty probíráme možnosti, kde se usadíme u vody. Raději než na mělčí místa bychom si sedli na hloubku, která je naším záměrem. Vybíráme si nakonec dle vzájemného uvážení místo s vysokým břehem, odkud můžeme rozmístit vějířovitě na širší prostor své udice a kde dáme prostor naší taktice. Hloubka se tady pohybuje mezi 4 – 5 m. Je zde spousta nepřístupného břehu a míst, odkud se dá lovit, což může být naší výhodou.
Nejdříve se vrháme na přípravu krmení pro tento lov. To znamená, že máme v plánu použít vysušené boilies Food signal, C4 s krakaticí a 3XL v průměrech 21 a 24 mm. Možná řeknete, na brzký jarní lov docela nestandardní volba. Byl to taky takový menší experiment v porovnání s dipovanými kuličkami, které volí většina rybářů pro lov v chladné vodě. První zmiňované boilies food signal použijeme tak, že si je předmočíme ve vodě aspoň na hodinku, aby byla povrchová struktura měkčí, jakoby už ve vodě leželo delší dobu, a druhé taky předmočíme ve vodě, avšak vylepšíme čistou esencí krakatice, která zintenzivní signál šířící se ve vodě. O foodovi jsem slyšel jen ty nejpozitivnější reference pro lov trofejních kaprů, takže jsem byl v očekávání, jaké chvilky s ním u vody prožiji.
Příprava krmení
Několik dní sušený Food signal. Selektivní záležitost.
S boilies, které nechám chvíli nasáknout vodu, je možné nakrmit o několik metrů dál.
Každý na svá lovná místa rozmisťujeme pomocí vnadícího bumerangu připravené návnady, asi 1 kg boilies široko na plochu ve vzdálenosti 70 – 100 m s tím, že krajními pruty si místa propojíme vnaděním vysušeným 3XL, které nepředmáčíme. Sluníčko je již vysoko, a proto se pouštíme do dalšího vybalování, je před námi víkend pro mě „neplánovaného“ rybaření, tak jsem v očekávání, co nám přinese. Na řadu přichází pruty a koncové sestavy. Mám navinutý nový vlasec Millenium od Leona v průměru 0,30 mm. Je celkem měkčí a průtažný se zajímavou kouřovou barvou a povrchovou úpravou. Jako oděruvzdorný nástavec používám tuhý 20 - 30lb monofil memory free, který mi zajistí větší odolnost sestavy proti oděru v délce 8 metrů. Rád si dělám různé nástavce nad olovo v délkách kolem půl až jednoho metru. Rozhoduji se pro čirý vlasec o průměru 0,50 mm. Do závěsu a převleku od Kordy jsem pověsil 85g olovo typu GB anebo Flat a celé to zakončuji gizmo obratlíkem. Tento obratlík pohodlně slouží k snadným výměnám návazců, a přesně to požaduji. Podobně je na tom i gumový převlek na tento obratlík, který zároveň eliminuje zamotání a chrání uzel na návazci.
Tak často jsem sledoval dění o háčcích Longshank nailer č. 8, že jsem se je rozhodl taky vyzkoušet. Abych poškodil kapry co nejméně a nezapadl jsem do průměru, volím verzi barbless, tedy bez protihrotu. Zajímavý typ háčku s dlouhým ramínkem. Pomocí klouzajícího kroužku na ramínku háčku se rozhoduji pro známou „blowback rig“ udici na oba pruty. Délku vlasového přívěsu dělám o něco delší – jak říkáme na „větší“ rybu, tedy tak 1,5 cm od obloučku háčku. Šňůrky používám různé potahované v černé a zelené barvě a 25lb provedení. Délku návazce nedělám standardně kratší, jak je mým zvykem, ale zvětšuji tuto vzdálenost na 30 – 35 cm. Poslední drobností, kterou jsem si zvykl používat, je broček umístěný nad koncem staženého obalu šňůrky v délce asi 5 cm od háčku, který mi svou vahou zabezpečí snadnější zachycení háčku v kaprově tlamce. Jen si zkuste menší test tím, že uchopíte jednou rukou kuličku nástrahy na připraveném návazci, druhou rukou konec návazce a směrem od sebe a pak k sobě tak, jako by kapr do sebe nasával a vyfukoval tuto nástrahu, zjistíte, jak se to celé bude chovat. Broček nám svou vahou zajistí správné otočení ostří háčku do pozice, ve které drží nejlépe, tedy většinou skončí ve spodní, nejvhodnější části kapří tlamky. Detailem, který může rozhodovat o funkčnosti celého návazce, je kroužek klouzající po ramínku. Tento se snažíme při nahazování fixovat PVA páskou tak, aby nedošlo k jeho špatnému postavení na ramínku háčku.
Koncové sestavy
Malý háček a boilie navlečené alespoň 3cm od jeho obloučku - ideální kombinace na velké opatrné ryby.
Vlas fixuji proti zamotání během náhozu kouskem PVA pásky.
In-line olovo s výměnným obratlíkem a gumovým převlekem
Šokový vlasec je součástí všech mých sestav.
Čas pro přípravu celých sestav bývá většinou zdlouhavý, ale vyplatí se to. Konečně můžeme přesně nahodit montáže do lovných míst, vše seštelovat a očekávat první úlovky. Otřepaná fráze „záběr na sebe nenechal dlouho čekat“ se v našem případě nekoná. Honza dostal do setmění jednoho menšího kapříka, ale to bylo tak všechno. Všímali jsme si neustále se „loupajících“ kaprů v okolí lovných míst, kteří se převalovali na hladině a předváděli různé výskoky a kreace. To nás neustále drželo v napětí, co se stane. V podvečer ještě přehazujeme pruty tak, abychom na vše pěkně viděli a měli to na 100 %. Čas neúprosně letí, a tak probíráme své rybářské zážitky. Večerní tmu spolu se zvuky živé přírody najednou prořízl zvuk a purpurová dioda mého hlásiče. Dlouhá neutichající jízda …
Byl to pravý prut s food signalem. Souboj s rybou byl poměrně klidný, jak znám tah větších ryb. Tíha v prutu byla slušná a dávala tušit, že se bude jednat zcela jistě o nějakého mastodonta. U břehu si ještě párkrát bere z brzdy a modlím se, abych jej neztratil, ať vím, s jakým kaprem mám tu čest. Zanedlouho jej Honza zkušeně podebírá. To, co se však objevilo v síťce, nám docela vyrazilo dech. Obrovský, vysoký, tlustý šupináč bez jediné chybičky! „Panebože, takový kapr a vše šlo na můj vkus poměrně hladce,“ pomyslím si. Maličký Longshank držel ve spodní části kaprovy tlamky velmi přesvědčivě, z čehož jsem měl neskrývanou radost. Je to totiž poprvé, co jsem jej navázal, a jakou rybu mi pomohl zdolat! Čistá váha úžasně tlustého šupináče ukázala 18,3 kg. Máme obrovskou radost, která se podepsala na našich náladách. Ty úžasné pocity jsou nezaměnitelné. Konečně můžu vytáhnout z batohu na počest svého největšího kapra snad 7 let starý doutník, který stále vozím s sebou pro takovouto příležitost, a vychutnat si jej s kolegou. To je ta jedna z mnoha nezbytných věcí … Na řadu přichází taky „panák“ likéru od Božkova. Když se zamýšlím, tak takový okamžik přišel jako blesk z čistého nebe, jaksi neočekávaně, ale čekal jsem na něj několik let, což je paradoxní. Díky bohu, že jsem se rozhodl jet tento víkend na ryby, díky za nabídku, Honzo.
Přihazuji do lovného místa asi dvě hrsti „odmočených“ návnad. Vše se na čas uklidňuje a i ryby jakoby se vytratily. Ale ne na dlouho, do konce vymezeného času zdolávám ještě jednoho asi 7kg lysečka. Nezbývá než se jít zachumlat do spacáku na lehátko a těšit se na další den. Sobota jak vymalovaná, krásná modrá obloha po rozpuštění ranní mlhy a ostré paprsky sluníčka nás nutí postupně shazovat svršky, takže nakonec si užíváme volnosti v krátkých tričkách a sluníme se. Po kaprech ani vidu ani slechu, hladina jako sklo. Připravujeme společný oběd na praktických pomůckách od Primuse, které jsou víceúčelové. Například z víka na hrnec si můžete díky antiadheznímu povrchu udělat i pánev. Odpolední hodiny si krátíme průzkumem břehu a procházkami po okolní přírodě s pořízením jedinečných snímků. Už jsem byl nervózní, kdy přijde záběr a ryby dají vědět svou aktivitou na místech. Stalo se tak až opět po 18. hodině a projevilo se to čtyřmi záběry v rozmezí jedné hodiny. C4 s krakaticí jim taky chutná. Byli to menší kapři a i bílá ryba dostala chuť na mou nástrahu. Přemýšlel jsem, zda ještě ulovíme nějakého lepšího kapra, nebo už máme vybráno. Svazové vody nebývají mnohdy moc štědré na úlovky velkých kaprů, jistě to sami znáte, nehledě na vyvinuté úsilí, které musíte vynakládat. Být ve správný čas na správném místě je tedy vždy dvojnásobně důležité. Jak se zdá, čeká nás chladná noc, a proto se jdu uložit poněkud dříve do mého nového spacáku 365 sleep systém od Trakkeru. Poskytuje výborný tepelný komfort, má dobré rozměry, takže s jeho volbou jsem v tomhle počasí nadmíru spokojen.
Oslava úlovku
Doutník pro vzácnou příležitost
Vychutnání vítězství
Mít výborného parťáka je základ
Ráno nahazuji přesně na čas a znovu přikrmuji food signalem, aby na můj háček oslovil pořádného kapra. Ještě polehávám a příposlech, který mám na provázku na krku a umístěný pod mikinou na hrudníku, vibračně signalizuje. Očkem pokukuji po prutech a už vidím, že jde prut do jízdy, opět ten pravý s foodem. Honza ještě nahlas sní o svých kaprech, takže jej zatím nechávám v klidu a vychutnávám si tah ryby. Užívám si souboj s kaprem, je daleko silnější než ti předešlí a nebere si servítky. Takto často bojují ryby kolem 8, ale i 12 kg, které se velmi srdnatě rvou o svůj život. Na můj vkus souboj trvá už docela dlouho a začínám být trošku nervózní. Když mám kapra asi 30 m od břehu, znovu projevuje zájem bojovat a vymotává další metry vlasce. Namířil si to přes můj levý prut až za oba dva Honzovy po levé straně. Polévá mě vlna horkých emocí a začínám se více potit, nechci o něj přijít. Snažím se Honzu vzbudit, ale nedaří se mi to. Teď jsem ve velmi špatném úhlu zdolávání kvůli břehu, kde stojím. Snažím se z toho vykličkovat pohybem po strmém vysokém břehu na úrovni hladiny a rybu pozvolna přitahuji přímo k sobě. Honzovy pruty pípají, takže je jasné, že se tam kapr někde proplétá. To už však společně s Honzou vše řešíme a vypadá to, že je kapr volný a může ke mně, výborně. Jakmile jsem jej dostal před sebe, pro změnu se mi zamotává do mého levého prutu. Kolegova asistence je nevyhnutelná a společně kapra dostáváme do podběráku. „Páni jo, tohle musí být dvacka,“ pronáším na Honzu. Zíráme do podběráku na obřího kapra. Jelikož ryby vážíme a neodhadujeme pro další spekulace s tím související, tak jak je tomu u některých kaprařů, naše váha ukazuje 15,3 kg - bomba, tentokrát lysec, ale úžasný! Jeden z nejkrásnějších, jakého jsem kdy ulovil. Ohromný kapr, na kterého jsem se nemohl jednoduše vynadívat, bez jediné chybičky.
Dbám na co možná nejpečlivější manipulaci s takovýmto krasavcem, která není kvůli jeho váze a chladnému počasí snadná, ale vše zvládáme na výbornou. Bezpečné zacházení s úlovky je na prvním místě. Nad hladinou se převaluje mlha a vše je pokryté námrazou. Během focení vychází sluníčko, které celkovou atmosféru umocňuje. Poslední okamžiky s tímto skvělým kaprem a částečně promočený a zkřehlý pouštím tohoto jedince. Jsem šťastný, že jsem se mohl setkat s tímto opravdu úžasným kaprem a prožít tyto nezapomenutelné okamžiky. Tohle jsou ty skvělé minuty, pro které to děláme, kdo nezažije, nepochopí …
Péče o úlovek
Šetrné zacházení s ulovenou rybou je nutností!
Vysílenou rybu je nyní možné bezpečně vyfotografovat.
Za pár chvil už zase mizí do svého živlu...
Dopoledne vše opakovaně probíráme a nahříváme se na sluníčku. Jsme už bez kontaktu s kapry. Před polednem musíme pozvolna balit kvůli mé odpolední redakční návštěvě v Maďarsku.
Tak tomu se říká opravdový zásah, dvě „neskutečné“ ryby za víkend. Použil jsem pro mě nové věci, než by tomu bylo běžně, a bohatě se mi to vyplatilo, posunul jsem se zase dále. Konstatujeme tedy, že náš experiment dopadl na výbornou a správně zvolená teorie lovného místa, taktika, použité návnady a nástrahy, montáže fungovaly na výbornou. Odlišili jsme se od klasických hodně dipovaných boilies a slavili jsme úspěch s našimi vymočenými návnadami a nástrahami. Nebojte se změnit své zaběhnuté rituály.
Jak z uvedeného příběhu plyne, změna se opravdu vyplácí a mně se vyplatila maximálně. Zkuste to někdy taky a dejte vědět, jaká změna potkala vás a dopomohla ke krásným úlovkům kaprů.
Budu se těšit na vaše poznatky.
Marek Kvaltín
Tento článek byl publikován v čísle 2 - březen 2011 v časopise Kaprománie