Společně s rostoucím zájmem o lov kaprů se rozšiřuje také množství zemí, ve kterých se rybářští dobrodruzi pokoušejí velké kapry lovit. Jednou z nejnovějších lokalit je také kouzelné jezero Bin El Ouindane v Maroku. Specifiky lovu kaprů na tomto jezeře v severní Africe Vás v tomto článku provede fenomenální Leon Hoogendijk.
Skalnatý pahorek změněný dočasně na ostrov.
Od konce ledna 2009 se však situace rapidně změnila. Kvůli nebývale deštivému zimnímu období jezero naprosto změnilo svoji podobu. Když jsem k jezeru dorazil na konci března 2009, hladina vody se zvýšila o 20 m oproti stejnému období předcházejícího roku, a to mění naprosto vše!
Absolutně jsem nemohl přijít na to, kde jsem v březnu 2008 rybařil. Místa, kde jsme tehdy bivakovali, se nacházela stovky metrů od břehu pod více než 19 m vody. Celková plocha jezera se zvětšila, mnoho ostrůvků zmizelo pod vodní hladinou, ale objevily se nové. Zvýšením hladiny došlo k zaplavení úrodné půdy, která byla na suchu po mnoho let. Tyto nové příbřežní oblasti přilákaly mnoho kaprů kvůli teplé vodě, kyslíku a spoustě potravy.
Aktuální rekord jezera: 31,5 kg
Dlouhou dobu jsme si kladli otázku, proč je při nízkém stavu vody rybolov na tomto jezeře tak neproduktivní. Od místních rybářů jsme se dozvěděli, že se tento jev spojený s úbytkem vody periodicky opakuje. Nyní jsme díky tomu nalezli alespoň částečnou odpověď na naši otázku. Za vyššího stavu vody jsou hluboké partie velmi chudé na kyslík a kvůli bakteriálnímu rozkladu se ze dna uvolňuje velké množství metanu. To nejsou podmínky kaprům příliš blízké. Při úbytku vody se tyto kapry neoblíbené hluboké oblasti stávají mělčinami, a to je odpovědí na otázku, proč se v tomto období zdržují ryby u dna jen velmi zřídka. Tento fakt ve výsledku velice snižuje naše šance na dobré úlovky.
Mezi mladými rybami přesto najdeme několik „koulí“.
Většina ryb o váze mezi 10 a 13 kg má protáhlé tělo.
Od začátku roku 2009, kdy se jezero opět naplnilo, se začaly ryby krmit v mělčinách z nově zaplaveného úživného dna, kde měly naprosto ideální podmínky. Od začátku ledna bylo na jezeře uloveno několik tisíc kaprů, mnoho z nich mělo váhu přesahující magickou hranici 20 kg a byl také uloven nový rekord jezera, lysec o váze 31,5 kg. Tito kapří velikáni budou vždy tím největším lákadlem pro všechny rybáře. Ve skutečnosti se zde však setkáme se všemi váhovými kategoriemi kaprů. Nejčastěji lovenými jsou ti mezi 7 – 13 kg, kterých je v jezeře většina. To je dáno tím, že je zde kapří populace udržována samoreprodukcí. Z toho také pramení pyramidové upořádání váhových kategorií od těch nejmenších na samotném dně pyramidy až po její vrchol, který tvoří ti největší. To je také důvodem, proč nemůže být BEO nikdy řazeno mezi trofejní jezera jako Orient, Cassien či Suralesti. BEO bude přesto vždy unikátním jezerem schopným čas od času vyprodukovat opravdové kapří velikány. Pro většinu kaprařů je mnohem zábavnější dostávat mnoho záběrů, než čekat dlouhou dobu na jeden záběr od opravdového velikána. Zde však většina rybářů nyní loví velké množství průměrných ryb, a když mají štěstí, tak mezi nimi uloví i ty opravdu velké. A to je asi ta nejlepší situace, nemyslíte?
Šupináči tvoří přes 90% populace.
Krásná tělesná konstituce tohoto šupináče chyceného kousek od břehu, který mi hned po záběru vymotal přes 70 m vlasce z navijáku.
Další návštěva BEO
Když jsme se s Didierem znovu ocitli u jezera BEO, byli jsme ve stavu vrcholného vzrušení. Díky tomu, že jsme věděli, že se zde situace radikálně změnila, věřili jsme si jako nikdy předtím. Jelikož jsme měli před sebou pouze jeden týden rybaření, nemohli jsme se zmýlit při výběru správného místa. První den jsme tak „obhlédli situaci“, diskuzí s místními rybáři u jezera již zabydlených. Poté jsme strávili večer se skupinou 6 francouzských rybářů, mezi nimiž byli i Hubert Lachize a Fred Lardon. Tato skupina přijela ukončit 10denní rybaření s pěknými výsledky. Při rozhovoru s ostatními kapraři jsme rychle pochopili, že abychom kapry ulovili, musíme chytat buď u břehu, nebo své montáže vyvážet na velké vzdálenosti. Co se týče výběru místa, s ohledem na to, že v listopadu 2007 jsme chytali u hráze jezera a v březnu 2008 v centrální části, tentokrát jsme se usadili na malém ostrůvku ve „Francouzské zátoce“ na druhém konci vodní nádrže.
Každodenní rituál na břehu BEO: vaření kukuřice.
Na některých místech se vyskytuje i velké množství okounů, které je zábavné lovit.
Na náš ostrov jsme dorazili 1. dubna kolem 9.30 hodin. Výhodou malého ostrova je, že jsme schopni pokrýt pole 360 stupňů, ale než jsme se rozhodli, kam umístíme své udice, předcházela tomu detailní sondáž dna. Kolem celého ostrova klesalo dno velmi strmě, výjimkou byla jedna strana, kde se nacházela pěkná lavice, bohužel příliš nebezpečná kvůli ruině staré budovy a velkým kamenným blokům rozesetým v okolí. Je tomu už dlouho, co jsme se rozhodli nerybařit v takovém terénu, kde musí člověk čekat na zázrak, aby odtud kapra zdolal. Je to otázka principu! Na severovýchodní straně ostrova jsme objevili ve vzdálenosti 300 m od břehu gigantickou lavici, byla však opět až příliš členitá. Na jihovýchodně jsme ve vzdálenosti 200 m nalezli krásnou lavici. Byla o to víc zajímavá, že se nacházela u vstupu do malé zátoky. Hloubka zde kolísala mezi 2,5 a 2,8 m a dno zde tvořil kámen spolu s nánosem, ze kterého vyrůstaly vodní rostliny. Oblast byla dostatečně velká pro umístění dvou prutů, zbývalo nám už pouze rozmístit ostatní čtyři. Nejlepší variantou se nám zdálo umístit je nedaleko břehu našeho ostrova na strmé dno, do 4 rozdílných hloubek. Pro začátek jsme se rozhodli vyzkoušet hloubky 5, 6, 7 a 8 metrů. Vnadit jsme museli opatrně, protože jeden týden lovu může být krátká doba pro masivní krmné kampaně. Dále jsme také vůbec netušili, v jaké hloubce kapry objevíme. Nakonec jsme se rozhodli pro rybolov „en spot“: pouze dva nebo tři kousky kukuřice na jedné montáži. Na konci odpoledne již byly všechny montáže ve vodě. No a my jsme se již nemohli dočkat prvního záběru.
A tady je! Krásně plná jikrnačka.
Mlíčák šupináč s již zajímavějšími rozměry.
Počasí nám opravdu přálo. Teplé dny střídaly chladnější noci s trochou větru. Během týdne se teplota vody postupně snižovala. Ne však tak rychle, aby nějak negativně ovlivnila kapry v příjmu potravy. Dva dny před koncem našeho pobytu nebe zčernalo a my jsme se obávali nejhoršího. Naštěstí nespadla ani kapka a druhý den už bylo zase krásně.
První dva dny byly poněkud hektické s několika materiálními nedostatky: píchnutý člun, elektromotor (při větru nepostradatelný), který správně nefungoval, držadlo našeho vařiče velmi ochotně hořelo a část kukuřice začala klíčit. Po vyřešení těchto několika nepříjemností jsme se dostali do naučené rutiny, přesně jako pravé stroje na rybolov. Kapři byli také na svém místě, každý den jsme jich vytáhli několik. Přibližně polovinu z nich jsme ulovili na dva pruty umístěné na lavici, druhou polovinu zase na dva pruty umístěné na strmém svahu kolem ostrova. Na začátku našeho pobytu jsme na strmém svahu kapry lovili v hloubce mezi 5 až 6 metry. Každým dnem však sestupovali stále níž a níž. Na konci týdne se nacházeli až v hloubkách kolem 13 - 14 metrů. Díky tomu, že jsme nahazovali udice do různých hloubek, neměli jsme problém je sledovat. Kapři chyceni na lavici byli plní jiker, naopak ti z hloubek byli již prázdní.
Jediný zamračený den našeho pobytu. Didier právě zasekl krásného lysce, který zabral ze skalnaté lavice.
Během tohoto dubnového týdne jsme ulovili celkem 34 kaprů a dva vypnuli, z toho jednoho velkého. Mezi těmi vytaženými byli 3 malí kapři o váze 1,5 kg, 22 ryb mezi 7 a 14 kg, 8 kaprů vážících mezi 15,5 a 19 kg a jeden kapr s váhou přes 20 kg, konkrétně 21 kg. Není to nic neobvyklého ani na množství, ani na váhu. Pro BEO se však jedná o pěkný výsledek, dosti reprezentativní pro zdejší kapří populaci a bohatě dostačující, aby nás naplnil štěstím, obzvláště na tak magickém místě, sami na malém ostrůvku. Ve skutečnosti jsme úplně sami nebyli. Na našem ostrově žil pár pouštních kachen a několik ropuch, z nichž jedna se zabydlela v našem stanu, kde jsme ji každou noc slyšeli, ale nikdy nenašli. Na vrcholku ostrova jsme našli velikou ještěrku a několik obrovských stonožek podobných těm, které žijí v Karibiku. Popravdě řečeno jsem si vždy důkladně prohlédl ponožky, než jsem si je nasadil…!
Ropuchy jsou všudypřítomné.
Není moc uklidňující najít toto zvířátko 25 cm od stanu…
Vývoj jezera
Didier s rybou, která s ním svedla souboj titánů.
Kapři o váze 1,5 kg se proměnili ve zloděje kukuřice.
Ryba se čtyřmi čerstvými vpichy v tlamě.
Co se týče vývoje kapří populace v jezeře BEO, zaznamenali jsme několik trendů, které dávají tušit, co můžeme od jezera v příštích letech čekat. Ponořili jsme se do archívních fotografií a zjistili jsme, že zdvojnásobení až ztrojnásobení množství kaprů, ke kterému došlo, je úplně normální. Mezi námi ulovenými kapry bylo velké množství těch, kteří nesli známky různě starých zranění od háčků. Jeden z nich měl extrémně poraněnou tlamu se čtyřmi vpichy na různých místech. Většina námi ulovených kaprů měla tlamu úplně neporušenou, viditelně píchnutou úplně poprvé, což nám zaručovalo, že nás jezero může pořád překvapit, a to po dalších několik let. Uvnitř dvojnásobně až trojnásobně zvětšené populace kaprů nepozorujeme systematické přibývání na váze. Máme několik příkladů kaprů, kteří se po zjištění výjimečné váhy opět vrátili na svoji váhu původní. Tělesná stavba (zavalité a vysoké tělo) kaprů žijících v BEO dovoluje jikrnačkám produkovat velké množství jiker, což dočasně způsobí, že z kaprů o váze 16 až 19 kg se stanou ryby přes 20 kg. Pro většinu těchto kaprů je velmi nepravděpodobné, že by dostatečně vyrostli, aby se stali pravými trofejními kapry přes 25 kg nebo více (bez jiker). Teoreticky by se to však několika jedincům podařit mělo. Tedy ano. BEO bude v příštích letech produkovat velké kapry, i když jen ve velmi malém procentu. Tím spíše, že při přirozeném rozmnožování klesá s každou generací genetický potenciál, což je obecně známý fenomén. Tento jev můžeme dobře pozorovat i na BEO, kde vidíme mnoho šupináčů s protáhlým tělem, mnohem více podobných divoce žijícím rybám.
Nejtěžší ze všech: krátká jikrnačka se zavalitým tělem a navíc plná jiker.
Máme zde také kapry z první(ch) generace(í), jak šupináče, tak lysce, dosahující v dnešní době úctyhodné váhy (25 – 35 kg), kteří však jsou v porovnání z většinou zdejších ryb ve velké minoritě.
Všichni rybáři přijíždějící na BEO sní o obřích kaprech, těch však zde není až takové množství, jak jsme si původně mysleli. K ulovení těchto kusů je třeba notná dávka štěstí. Když je montáž ve vodě, může se to ovšem přihodit kdykoliv. Je to přece rybaření. Ve skutečnosti na BEO není žádný sen nereálný a vše se může stát. Navíc pro ty, kdo milují divokou přírodu, je BEO ideálním místem pro strávení několika dní na jeho magických březích. Pobyt u jezera BEO je zážitek, který doporučuji úplně každému!
