Od roku 2007, kdy v internetovém časopise Carpweb vyšel článek Fotografujeme své úlovky uběhlo již pár let. Je potěšující skutečností, že fotoaparát se stal i v našich končinách nedílnou součástí mnoha vyznavačů sportovního rybolovu a metodu chyť a pusť (zejména u trofejních ryb) vyznává stále více rybářů. Stále však mnoho z nás s fotoaparátem tak trochu zápasí, mnoho z nás se dopouští stále stejných chyb a znovu a znovu se objevují dotazy na téma „Jak správně vyfotit svůj úlovek“. Proto jsme se rozhodli původní článek oprášit. Požádali jsme autora o jeho aktualizaci a přinášíme vám tedy jeho druhé, upravené vydání.
Pro nás všechny, kteří ctíme pravidlo chyť a pusť je vrcholným zážitkem souboj s vysněnou rybou. Pro tyto okamžiky jsme schopni obětovat čas, peníze i veškeré nepohodlí, které nás u vody často potkává. Po často dlouhodobé přípravě dovedeme čekat na vytoužený záběr s tvrdošíjnou vytrvalostí. A pak to přijde. Pípnutí signalizátoru ohlašuje záběr, cívka se začíná pomalu rozjíždět a vy zdoláváte svého dlouho očekávaného kapra. Ať sám nebo s parťákem překonáváte všechny úskoky vychytralého kapra a navádíte ho do podběráku. Pokládáte jej na podložku, měříte, vážíte. Vše pokud možno rychle, abyste kamarádovi z vodní říše umožnili rychlý a šetrný návrat do jeho živlu.
Zbývá jediné – pořídit vzpomínkovou fotografii. A k tomu aby tyto fotografie byly co nejlepší, by vám měl pomoci tento článek.
Kdo čeká, že bude následovat odborná přednáška o nastavení clony a času nebo teoretizování o hloubce ostrosti či vlastnostech objektivů, bude zklamán. Nebudu vás nabádat ani ke koupi toho či onoho fotoaparátu. Pokusím se vám ukázat, že ke zdařilé fotografii šťastného lovce s kapitálním kaprem v náručí, vám postačí právě ten fotoaparát, který právě vlastníte. Potřebovat budete jen osvojit si pár jednoduchých pravidel, trochu pozornosti, všímavosti a špetku citu. Nepopírám, že s kvalitním fotoaparátem to může být o něco snadnější, ale o tom tento článek nebude.
Především je nutno z důvodu ohleduplnosti vůči našemu kaprovi snížit čas focení na minimum. Proto jednoznačně doporučuji spolehnout se na automatiku daného fotoaparátu. K tomu přidám pár jednoduchých tipů a rad v dalších kapitolách. Je samozřejmě dobré svůj foťák znát a přiměřeně využít jeho schopností.
Držení fotoaparátu
U držení fotoaparátu vše začíná. Rozhodně doporučuji zvyknout si na jeho správné držení, neboť jen tak zajistíte jeho stabilitu a výsledkem pak mohou být ostré fotografie. Příchodem digitálních fotoaparátů se velmi rozšířil jejich nevhodný způsob držení. Je to dáno tím, že fotograf sleduje obraz na displeji a to ho svádí fotit často s rukama nataženýma před sebe. Ještě horší způsob je držet fotoaparát jen v jedné předpažené ruce. Pak nemá fotoaparát jakoukoliv oporu a jeho stabilita je mizerná. Nelze jednoznačně doporučit univerzální způsob držení jednoduše proto, že existuje mnoho druhů a velikostí fotoaparátů a také možnosti a schopnosti každého fotografa pohodlně a stabilně držet fotoaparát jsou individuální. Obecně lze doporučit držení oběma rukama, s lokty opřenými pevně o tělo. Na obrázcích vidíte některé nevhodné a naopak osvědčené způsoby držení. Na vás bude je vyzkoušet, popřípadě si tyto polohy upravit dle svých potřeb.
Doporučené způsoby držení,
některé nevhodné způsoby držení fotoaparátu.
Jestli se dívat při focení do hledáčku nebo budoucí fotku kontrolovat na displeji záleží nejen na použitém fotoaparátu, ale i na momentální situaci. Při focení hledáčkem, je fotoaparát jednoznačně ve stabilnější poloze, než když jej máte před sebou a koukáte na displej. Potíž je ovšem v tom, že kompaktní digitály s průhledovým hledáčkem často ukazují v hledáčku o dost jiný výřez, než ten, který je pak exponován. V těchto případech lze doporučit spolehnout se raději na displej. Vše doporučuji nejprve vyzkoušet a najít si svůj způsob držení, který vám bude vyhovovat.
Důležitým okamžikem je expozice, čili zmáčknutí spouště. Pro úplné začátečníky se sluší připomenout, že drtivá většina fotoaparátů má dvě polohy spouště. V první poloze (tzv. namáčknutí) dojde ke změření expozice a zaostření a teprve ve druhé (úplné stisknutí) dochází k vlastní expozici. V tuto chvíli byste měli být ve stabilní poloze a plynulým tlakem ukazováčku lehce stisknout spoušť. Před stisknutím spouště se nadechněte a na chvíli zadržte dech – v tuto chvíli je vaše stabilita největší a riziko pohybu nejmenší. Důležité je naučit se soustředit se jen na pohyb ukazováku a nedávat do toho tolik energie, že stiskem spouště přenesete pohyb i na fotoaparát. Je důležité mít na paměti, že citlivost fotoaparátu na pohyb se zvyšuje použitím zoomu (obzvláště ultrazoomy) a také focením ve zhoršených světelných podmínkách. Při focení držte fotoaparát rovně. Pokud máte možnost se o něco stabilního opřít, využijte ji. Pokud máte stativ, použijte jej. Řemínek dodávaný k fotoaparátu vám může také dobře posloužit. Stabilita fotoaparátu v okamžiku expozice je totiž prvním předpokladem zdařilé fotografie.
Kompozice
Jednoznačně největší procento chyb na fotografiích rybáře s kaprem v náručí jsou chyby kompoziční. Určitě se to stalo každému z nás. Chytíme krásného kapra a při prohlížení fotografií se nemůžeme ubránit pocitu, že snímkům něco chybí (nebo naopak trestuhodně přebývá).
Kompozicí v našem případě rozumíme aranžování výsledného obrázku – tedy to, co na fotografii bude vidět, co už ne, kde bude fotografovaný objekt umístěn, kolik prostoru z fotografie zabere a jak to bude vlastně celkově vypadat.
Je trochu smutné dívat se na šťastný výraz lovce s krásným kaprem, kterému chybí na fotce kus ocasu, nebo kterému na pozadí fotky vévodí nevzhledné odpadky. Také není příliš povedené, když rybáři z hlavy „vyrůstá“ strom v pozadí nebo když horizontální linie protějšího břehu „utíká“ z kopce.
Všem těmto nedostatkům je možné se vyhnout. Chce to jen se na focení více soustředit, všímat si i okolí a nedělat stále stejné chyby. Jako u všeho platí, že čím více budete fotit a pak své fotografie kriticky hodnotit, tím lepší budou vaše fotky.
Zkuste si své místo prohlédnout hledáčkem fotoaparátu ještě dlouho před ulovením kapra! V klidu si najděte místo s vhodným pozadím. Vytvořte si zkrátka takový malý plán focení již předem. Vyberte si místo, kde nejsou rušivé prvky. Těmi může být na fotografii celá řada věcí. Harmonicky rozhodně nepůsobí přítomnost cizorodých předmětů, obzvláště pak pokud jsou výrazně barevné a na první pohled svádějí k pozornosti. Jedná se například o plastové láhve, kyblíky, židle nebo jiné součásti vaší výbavy či dokonce odpadky v popředí či automobily a jiné lidské výtvory v pozadí. Podle mého názoru nic kromě lovce s kaprem a podložky na portrétní fotografii kapra nepatří.
Nevhodná kompozice - stín na těle kapra a rušivé prvky v pozadí (vidličky.)
Stačilo udělat pár kroků a fotka nemá chybu.
Příklady fotografií, kde nevhodné a rušivé pozadí fotografii zcela degraduje.
Krásné ryby, ale oko diváka ruší silně ubíhající horizont.
Rušivě však mohou působit i zcela přirozené prvky, které se v našem lovišti vyskytují. Například kontrastní tmavý nebo naopak světlý skalnatý břeh rozdělující fotografii vertikálně na polovinu, vzdálená skupinka rybářů apod.
Také umístění horizontu na vaší fotografii je velmi důležité. Dejte si pozor na to, aby horizont nedělil fotografii na dvě stejné poloviny. Obecně je ideální dodržovat tzv. „třetinové pravidlo“ nebo také „zlatý řez“. Ovšem naše portrétní fotografie je v tomto směru poněkud specifická a dodržení těchto pravidel je mnohdy obtížné. V našem případě dochází totiž ke konfliktu základních pravidel kompozice a požadavku na detailní portrét. A kromě toho – pravidla jsou tu přece proto, aby se porušovala :-).
Která fotografie na vás působí lépe? (pomůcka: na první dělí horizont fotku na dvě poloviny, na druhé je horizont umístěný v jedné třetině).
Předpokládejme, že máte svou fotoscénu rozmyšlenou a připravenou. A nyní přichází ostré focení. Soustřeďte se, přemýšlejte, buďte všímaví! Jednejte rychle, ale ne zbrkle.
V první řadě fotografujte z vhodné vzdálenosti. Přikročte či poodstupte od lovce tak daleko, abyste měli v záběru požadovanou scénu. Pokud má váš fotoaparát optický zoom, je možné na mírnou korekci kompozice využít i jej. Využívejte celý formát fotografie. Snažte se, aby hlavní motiv snímku byl vždy dostatečně velký. Zkontrolujte, zda je tam opravdu vše, co tam chcete mít. Uříznutá hlava (ať kaprova či rybářova) či ocas je v dnešní době digitálních fotoaparátů opravdu chyba fatální, svědčící pouze o nepozornosti fotografa. Já většinou volím vzdálenost 1 až 2 metry, ale jsou případy, kdy je vhodné udělat o krok míň nebo víc. Nechoďte ale moc blízko, protože pak může dojít k vlivem perspektivy k nepřirozenému poměru mezi velikostí foceného úlovku a samotným lovcem. K tomuto jevu dochází zejména při použití širokoúhlých ohnisek, které focení z extrémně malých vzdáleností umožňují.
Na druhé fotografii sice kapr vypadá větší, ale velikost hlavy a rukou rybáře prozrazuje, že se jedná pouze o optický klam.
S tím souvisí i často vídaný jev, kdy lovec ve snaze „zvětšit“ svůj úlovek ruce s kaprem nepřirozeně natahuje před sebe. Nebudu to komentovat, je to otázka svědomí každého z nás. Je to snaha zbytečná a zkušené oko tuto snahu rychle odhalí. Z hlediska fotografie, však může mít takovéto konání několik nepříjemných důsledků. Pokud je totiž kapr více vzdálen od lovce, můžou vzniknout problémy při ostření – buď bude ostrý kapr nebo lovec – málokdy obojí. To platí zejména při použití digitálních zrcadlovek, které si již našly místo ve výbavě mnoha rybářů.
Fotografujte z perspektivy foceného, nebojte se při focení pokleknout, či si téměř lehnout podle pozice, v jaké se nachází focený. Vyzkoušejte i focení z mírného podhledu. Perspektiva v tomto případě může dodat snímku větší dynamiku. Důležitá je i pozice lovce s úlovkem. Osobně zastávám názor, že focení má být pro kapra především bezpečné, proto jednoznačně preferuji pozici lovce v kleče nebo v sedě (turecký sed) s použitím dostatečně velké podložky. Bezpečné (pro kapra, pro rybáře někdy již méně :-) je též focení ve vodě. Focení s rybou ve stoje bych z výše uvedených důvodů nedoporučoval.
Bezpečné focení, kvalitní technika, zkušený fotograf – předpoklady k povedené fotografii.
A ještě jedna důležitá rada. Uvědomte si, že vy jste režisér záběru! Lovec, který má často sám dost práce s nezbedným kaprem vám v tom pravděpodobně moc nepomůže. Vy vidíte jak scéna vypadá, vy si musíte lovce postavit do dobré pozice, vy musíte doladit jeho postoj vzhledem k pozadí, vy musíte najít lepší úhel dopadajícího světla, vy mu musíte říci zda má kapra dát výš nebo níž. Vyzkoušejte různé úhly záběru. A to vše by navíc mělo proběhnout rychle, aby kapr zbytečně dlouho netrpěl, a přitom s rozvahou a citem, aby byly snímky povedené.
Je toho na první pohled hodně, ale praxí se to dá docela brzo zvládnout. Nic si nedělejte z toho, že to někdy nevyjde, i zkušenému fotografovi se vždy nepovedou fotografie podle jeho představ. Mějte na paměti, že na prvním místě by mělo zůstat bezpečí kapra a jeho rychlý návrat do rodného živlu.
Ale ani po vyfocení nemusí být (a většinou není) fotografie hotová. Kompozici můžete doladit ořezem, někdy je potřeba srovnat linearitu horizontu, poopravit expozici, atd. Ale o tom až v dalších kapitolách.
Fotíme ve dne
Jak jsem se již zmínil v úvodu, vzhledem k tomu, že většina z nás jsme fotoamatéry, a kapra je třeba vrátit rychle zpět vodě, není čas na nějaké experimentování s manuálním nastavováním fotoaparátu a proto doporučuji spolehnout se spíše na jeho automatiku (režim AUTO, popř. režim P s možností rychlého doladění expozice). Oproti jiným fotografům jsme navíc v další nevýhodě. My si nemůžeme počkat na dobré světlo. Musíme fotit tehdy, když kapra chytíme. Na tomto místě podotýkám, že v zájmu šetrného zacházení s kaprem, nejsem ani zastáncem sakování, které by v jistém smyslu výhodu lepšího světla mohlo přinést. Považuji to za nefér vůči kaprovi. Naučte se pracovat se světlem, které máte právě k dispozici. Chce to opět jen pamatovat na několik málo pravidel.
Světlo v zádech – pokud je to možné, postavte se jako fotograf ke slunci zády. Ono to (ostatně jako vše) neplatí až tak docela, protože boční světlo přidá na plastičnosti a hloubce záběru a s protisvětlem se dají provádět přímo kouzla, ale pro začátek vám doporučím začít se světlem v zádech.
Ostré světlo je váš nepřítel – ačkoliv to tak nevypadá, ostré (zejména polední) světlo není na focení dobré. Pokud můžete, vyberte místo ve stínu. Ale pozor, stín listí stromů, kdy mezi nimi proniká ostré světlo, je na portrét velmi zrádný. Tomu se pokud možno vyhněte. A protisvětlo? To může být pro naše účely přímo vražedné. Udělá vám z portrétu efektní siluetu.
Problém může přinést i na první pohled nerušivá hladina vodní plochy v pozadí. Při určitém úhlu dopadu světla se může změnit v odraznou desku, oklamat expoziční automatiku a způsobit stejný efekt jako protisvětlo.
Expozice za ostrého poledního slunce,
- totéž s použitím blesku.
Lékem na tyto situace je použití blesku. I když si nebudete jistí, zkuste pár fotografií za přímého denního světla s bleskem. Zkuste to, uvidíte sami. Pokud přinutíte fotoaparát použít blesk i za denního světla, expoziční automatika zvolí v naprosté většině případů správnou sílu záblesku (režim fill in). Blesk dodá na portrét potřebné množství světla, které ho lépe prokreslí a současně sníží kontrast k pozadí.
Expozice za ostrého poledního slunce,
- totéž s použitím blesku.
Použití blesku v protisvětle.
Blesk dodá na portrét potřebné množství světla, které ho lépe prokreslí a současně sníží kontrast k pozadí.
Fotíme v noci
Noční fotografování přináší mnoho záludností. V bezměsíčné noci může být naše orientace skutečně obtížná, proto je dobré si za světla své místo dobře prohlédnout a zapamatovat. Kvůli bezpečnosti kapra i té vaší.
Z hlediska kompozice je spíše vhodnější postavit foceného těsně před přírodní pozadí (stromy, keře, rákosí) .
Je to z toho důvodu, že vestavěný blesk nemá dostatečný dosah a neosvítí scénu dále než 1-2 m za fotografovaného rybáře. A pokud se v této vzdálenosti nenachází žádné pozadí, zbude pak na fotce pouze lovec s kaprem poněkud nepřirozeně vystupující z úplné tmy.
Někdy však takový efekt může být naopak záměrem, a posoudit co je přirozenější či hezčí je vždy subjektivní. V tomto případě jde spíše o to, aby si fotograf uvědomil rozdílnost obou situací.
V noci, ale i večer či časně ráno nezapomínejte na pevné držení fotoaparátu. Jak již bylo řečeno v předchozích kapitolách, je důležité mít na paměti, že citlivost fotoaparátu na pohyb se zvyšuje ve zhoršených světelných podmínkách. V noci je neocenitelným pomocníkem stativ. Pokud jej s sebou nosíte, použijte jej samozřejmě i ve dne, ale v noci vám tento pomocník umožní to, co bez něj prostě není možné (pravá kouzla vám sice umožní ve spojení s experimentováním s manuálním nastavením expozičních hodnot, ale slíbil jsem, že zůstaneme u automatiky, takže snad někdy příště). V každém případě se stativem máte jistotu ostré fotografie – a to není málo. Při focení ze stativu lze využít i funkce samospouště. Eliminujete tak zcela riziko pohybu fotoaparátu v okamžiku expozice.
Pro kontrolu snímané scény je vhodné nasvítit foceného lovce s kaprem čelovkou nebo využít přisvětlovací diodu (pokud jí váš fotoaparát má). Máte pak alespoň orientační kontrolu nad kompozicí snímku. Další možností je, že si lovec nasadí rozsvícenou čelovku. Odpadne tak slepé focení do tmy a s tím spojené problémy s ostřením.
U nočního focení a focení za zhoršených světelných podmínek se přece jen nelze vyhnout několika doporučením, které se týká přímo fotoaparátu. Nejprve ale k těm zhoršeným světelným podmínkám. Je nutné si uvědomit že snímač fotoaparátu „vidí“ světlo trochu jinak než my. Našima očima je ještě světla dost a fotoaparát už vidí šero. Nejlépe to poznáme tak, že si vynucuje použití blesku nebo blesk k našemu překvapení rovnou odpálí. To by mělo být pro nás varování, abychom zpozorněli a začali uplatňovat „noční“ pravidla. O zvýšené citlivosti fotoaparátu na pohyb, jsem se už zmiňoval, takže teď přeci jen trochu toho nastavování.
U nočních fotografií je naším největším nepřítelem šum. Ten přímo souvisí se dvěma parametry, kterými jsou čas a ekvivalent citlivosti ISO. Pokud máte (jak jsem v úvodu doporučoval) zapnutou plnou automatiku, tak čas neovlivníte. Potíž je ovšem s tím, že když máte zapnuto i ISO na auto, může se stát, že fotoaparát může svévolně nastavit citlivost na vyšší hodnoty, než je nezbytně nutné a tím dramaticky dojde ke zvýšení šumu ve výsledném snímku. Tento jev se týká ve větší míře kompaktních fotoaparátů, jejichž velikost čipu je v porovnání se zrcadlovkami velmi malá. Zkraťme to do pokud možno do jednoduchých zásad.
Pokud fotoaparát teprve vybíráte, vyberte raději s větším snímacím prvkem než s větším počtem megapixelů.
Nevolte moc dlouhou expozici, výrazné zvýšení šumu nastává u delších expozic.
Nezvyšujte nastavení ekvivalentu citlivosti ISO (respektive manuálním nastavením nižších hodnot ISO nedovolte automatice svévolné nastavení vysokých hodnot). Vyšší hodnoty podstatně zvyšují šum. Pokud fotíte s bleskem, vystačíte s nastavením hodnot ISO na 100, maximálně 200 (toto doporučení se týká především kompaktních fotoaparátů).
Pokud má váš fotoaparát možnost redukce šumu, použijte jí. Tato funkce matematicky eliminuje šum.
Nepoužívejte zvýšené doostření ve fotoaparátu. Šum tím zvýrazníte.
Vypněte funkci redukce červených očí. Tato funkce sice nemá s šumem nic společného, dovede ale napáchat víc škody než užitku. Využívá totiž tzv. předblesku ve snaze o zúžení zornic fotografovaného objektu. Výsledkem ale bohužel bývají pouze „spící“ lovci. Oko totiž reflexivně zareaguje na předblesk přivřením či úplným zavřením. A co s červenýma očima? Od toho tu máme počítač a o tom až v příštím dílu.
Fotíme samospouští
Tuto disciplínu nemám vůbec rád, protože je velmi náročná a riskantní. Kapr při tomto způsobu focení není v bezpečí, protože se určitou dobu musíte věnovat fotoaparátu. Takže si raději dobře rozmyslete, jestli si vezmete na svědomí nechat kapra chvíli bez dozoru. Hodně to záleží na konkrétním místě, vaší předvídavosti, zodpovědnosti a šikovnosti. Takže pokud jste si jisti, že jste pro kaprovo bezpečí udělali maximum, jdeme na to. Nezbytnou pomůckou je zde stativ. Teoreticky lze použít i jiná pevná opora (židle apod.), ale doporučit to rozhodně nelze. Na místo, kde se s kaprem budeme fotit je dobré jako pomůcku pro zaostření umístit nějaký větší předmět, který budete schopni jednoduše (třeba i s kaprem v náručí) odstranit. Zaostříme na tento předmět. Tento moment je důležitý! Pokud totiž „zaostříte“ pouze do prostoru kam se hodláte s kaprem postavit, fotoaparát pravděpodobně zaostří na vzdálenější pozadí, a vy budete v záběru rozmazaní. Kompozici volte tak, aby jste měli jistotu, že se do záběru i s kaprem s jistotou vejdete. Raději víc prostoru okolo, než fotka bez hlavy. Takže vše je připraveno a zbývá odpálit samospoušť a rychle se přemístit ke kaprovi, vzít ho do náručí, odstranit naší ostřící pomůcku a počkat na expozici.
Při focení samospouští mohou dobře pomoci některé vymoženosti dnešních fotoaparátů. Pokud tedy často lovíte sami a používáte tento způsob focení, určitě při koupi fotoaparátu zvažte jeho funkce. Výborným pomocníkem je výklopný displej, který jde vyklopit a otočit tak, že z pozice foceného máte možnost kontrolovat scénu. Užitečná je též doba na kterou lze samospoušť nastavit – pro tyto účely se hodí dlouhé časy zpoždění (10 až 30 s). A v neposlední řadě je velmi dobrá možnost sekvenčního focení v režimu samospouště (např. 5 fotografií po 1 sekundě).
Po dobré přípravě se povedou i fotky samospouští.
Ale znovu připomínám, že pokud máte sebemenší možnost požádat někoho o spolupráci, využijte ji a focení samospouští provádějte jen v opravdu krajní nouzi.
Pokračování příště…
Přeji dobré světlo a ostré fotky!
Martin Štěřík