Noc je ještě mladá…

Malé zapomenuté jezírko

Je ráno a silná mlha halí okolní krajinu. Už ani nepočítám, kolikátá noc bez záběru byla ta právě uplynulá. Hold jsem si vzal příliš velké sousto. Velké? To těžko. Revír kde již několik dní neúspěšně čekám na záběr od vysněné ryby má sotva 1,5 ha. Potíž je v tom, že v podstatě ani nevím, jestli tu nějací kapři jsou. Malé jezírko vzniklo vytěžením písku, ale při těžbě narazili na silný podzemní pramen a ten během několika dní zatopil vytěženou jámu. Lokalita není v katastru vyznačena jako vodní plocha a tak si zde každý může rybařit bez povolenky a podle jakých pravidel chce. Moc rybářů sem ale nechodí. Maximálně si sem chodí pro nástražní rybičky, kterých je zde požehnaně. Já mám ale od kamaráda zprávy i o několika kusech velkých kaprů, kteří jsou pravidelně spatřovány pod vodní hladinou. Ale to jsou asi tak všechny informace, co o kaprech na této vodě máme. O důvěryhodnosti zdroje raději ani nemluvím.

Zkouším možné i nemožné

Chytám na 4 pruty různě rozmístěné po celém revíru a tak jsem přesvědčen, že kdyby tu nějaký kapr byl, už musel na moji montáž narazit. Jenže při pohledu do čisté vody pískovny je mi jasné, že při tomto množství přirozené potravy v podobě patentek, šnečků a zooplanktonu by bylo ulovení kapra malým zázrakem. Nicméně vnitřní instinkt mi velí zůstat a bojovat byť o jediný záběr. Převážím pruty na nová místa, zkouším nové montáže, nástrahy a jejich prezentace.

---

Ke dvoum prutům zkouším použít method mixové koule z mixu Shell Shock a jako nástrahu pouze syrové těsto ze směsi 3Xl se stejnojmenným komplexem. Věc, která mi funguje téměř vždy a všude. Ale vše se dělá obtížně, když nevíte, jestli to má nějaký smysl. Kdybych aspoň slyšel vyskočit rybu. Jeden prut umisťuji do husté spleti vodních rostlin. Montáž maximálně zjemňuji. 18lbs šňůrka Super natural od Kordy, 8ka Longshank nailer a 16mm kulička sladké Scopex/oliheň. Prezentace je pro mě velmi důležitá a tak mi zavezení prutu trvá dlouhou dobu. Vše je hotovo a opět nezbývá, než čekat. Jsem tu dlouhé dny sám a tak se nudím. Další dny plynou jako voda.

Nezbedný lysec

Jedno ráno přichází záběr od potopených stromů. Pomalá táhlá jízda. Nic by mě v tu chvíli nepřekvapilo více. Bohužel je ihned po záběru jasné, že to nebude ryba, pro kterou jsem ochotný čekat dlouhé dny bez záběru. Malého lysečka okamžitě pouštím a i když to byl opravdu prcek, nálada je lepší. Večer přichází ze stejného místa, na stejnou nástrahu a montáž další záběr. Teď to bude ON! Když ale vytahuji lysce, se kterým jsem se již dnes jednou viděl, je mi do breku. Opět ho pouštím a prut již raději zavážím na jiné místo, nebudu ho již více trápit. Přemýšlím, zda-li mi to za to stojí. Dlouhé dny sám. Jsou revíry, kde již bych jistě měl chyceno několik pěkných kaprů. Ale ne, nevzdám to. Jdu spát. Zanedlouho se ale budím. Kontroluji pruty, vše samozřejmě beze změn.

Změna počasí, teď to musí přijít!

Nevím proč, ale nemohu již usnout. Je ideální počasí. Začal foukat vítr a vlny kalí příbřežní partie, kde mám umístěny dva z prutů. Mám zvláštní pocit. Jestli ne tuhle noc, tak už nikdy. Ale hlásiče pořád mlčí. „Noc je ještě mladá“, říkám si a dodávám si tím sebedůvěru. No, moc to ale nepomáhá. Rozhoduji se – ráno to sbalím a pojedu domů, nemám na to. Pozdě v noci usínám. Ráno mě budí zima, protože jsem si nezavřel bivak a je poměrně chladno. Zapínám dveře a chci znovu usnout. V tu chvíli ale přichází záběr na prut umístěný v husté spleti vodních rostlin. Konečně. Srdce až v krku, adrenalin na maximu. Myslím na toho nezbedného lysce. Bude to znovu on? Zvedám prut. Cítím velkou tíhu a pomalé pohyby těžké ryby. Okamžitě mi dochází, že to je důvod, proč tu jsem. Chci jít na člun, ale ten je na druhé straně poloostrova, ze kterého chytám, a odděluje nás řada stromů. Oblečený skáču do vody a jdu aspoň za nejhustší pás rostlin. Naštěstí mám namotaný svůj oblíbený průměr vlasce 0,50mm a tak si můžu dovolit se do ryby opírat naplno. V tu chvíli si neuvědomuji, že v tlamce kapra je háček velikosti 8, který rozhodně není na silové zdolávání. Podobný boj jsem již dlouho nezažil. Přetahujeme se o každý centimetr vlasce. Modlím se, ať vše vydrží a rybu zdolám. Výpady kapra k potopenému keři mě děsí. Po nekonečných minutách konečně slábne a mám tu čest ho poprvé spatřit. Fantastický mohutný šupináč. Pokládá se na hladinu. To je moje chvíle a daří se mi ho podebrat. Vítězné „JOOOOOOO!!!!“ se muselo nést snad po celé republice.

Nádherný kapr – obrovská radost

Pokládám rybu na podložku a prohlížím si její majestátnou panenskou krásu. Kdoví, jestli už někdy viděl lidskou tvář. Těžko mohl být v tu chvíli někdo šťastnější než já. Volám kamarádovi, který mi o této vodě řekl, a společně na sebe do telefonu křičíme štěstím. Super, přijede mě vyfotit. Kapra na chvilku ubytuji v saku a užívám si ten překrásný vítězný pocit… Myslím na rybáře lovící na soukromých revírech. Těžko mohou prožít něco podobného. Ochuzují se o největší kouzlo rybařiny. Vždyť „cesta je cíl“. Váha ukázala 16kg, ale to je to, co mě v tu chvíli zajímá ze všeho nejméně. Někteří lidé by se mi vysmáli, že mám tak obrovskou radost z „16ky“. Ale já vím své. Až po delší době mi dochází, že jsem kapra vytáhl na 8ku „banánek“ od Carp R US. Malinký háček, navíc určený na volné vody, díky svému dlouhému ramínku je velká šance, že se při silovém boji narovná. Prohlížím si ho. Pořád perfektně ostrý a tvar se nezměnil. Klidně na něj můžu chytat dál. Myslím, že jsem našel svůj oblíbený háček. To jsem ještě netušil, v kolika situacích mě podrží. Po chvíli přijíždí kamarád a s kaprem mě fotí. Díky, kámo. A ty plav, šupíku. Určitě se ještě někdy potkáme…

Ondra Macků