20. 1. 2020, autor: Nikl Team
„Čau Járo, nechtěl bys jet s námi v dubnu závodit na IBCC? ... Jasně, proč ne!“ A tak to všechno začalo. Když mi kluci nabídli, abych s nimi vyrazil do Maďarska, bral jsem to jako příležitost, šanci se naučit něco nového a získat zkušenosti, které jinde nezískáte, ale ani zdaleka jsem netušil, jak obrovská škola to bude!
Nikdo z nás ještě na balatonském závodu nebyl, a tak jsme se snažili hledat veškeré informace, kde jen to bylo možné, mimo jiné i od různých závodníků, kteří již závod absolvovali před námi. Snažili jsme si udělat alespoň nějakou představu o samotném IBCC. Přeci jenom jedete na největší kaprařský závod světa, tak jsme do toho museli dát úplně všechno. Jak se nám čas pomalu krátil a závod se blížil, začínali jsme být postupně lehce pod tlakem. Dokupovali jsme různé věci, které jsou potřeba, nebo by se mohli hodit, protože nikdy nevíte, jaké místo vylosujete a musíte být připraveni na všechno. Ladili jsme montáže, připravovali krmení, vymýšleli taktiku, a mnoho dalších věcí tak, abychom byli na 100% připraveni až to všechno vypukne!
První důležitý bod závodu byl před námi!
V pátek ráno jsme se s Martinem Hrdým sešli u Karla Nikla Juniora a začali postupně nakládat veškerou výbavu. Od těžkých baterek, přes krmení, po bivaky a ostatní výbavu jsme vše naložili okolo desáté ráno, rozloučili jsme se s rodinami a vyrazili směr Balaton. Cesta jako taková byla v klidu, na maďarských hranicích se k nám ještě přidal Kuba Fabian a kolem páté odpoledne jsme společně dorazili do Clubu Tihany. Ihned jsme si šli vyřídit Boat-Check a přihlásit se. První významnější bod byl před námi, vylosovat, kolikátí půjdeme losovat lovné místo. Po cestě jsme přemýšleli, jaké pořadí by bylo ideální a došli jsme k závěru, že v rozmezí 50 – 120 by to bylo TOP. Losování se ujal Karel a po vyplnění a podepsání prohlášení, vytáhl z osudí číslo 47, takže bomba, první krok vyšel na výbornou!
Večer jsme si pronajali na obě noci místní chatku, kde se nás večer sešlo opravdu hodně, abychom pořádně zapili začátek letošního IBCC. Jsem si jist, že mnozí z nás na něj jen tak nezapomenou! Druhý den následoval nákup čerstvých potravin na celý týden a večer už tolik očekávané losování, ze kterého jsme byli všichni patřičně nervózní. Ve čtyři hodiny začal slavnostní průvod a následně se už všichni sešli ve velkém sále, který byl i přes svou velikost téměř plný. Nejdříve proběhl přivítací proslov majitele FISHING&HUNTING a následně pořadatele Tamáse Csorga, který losování zahájil.
Jak se postupně blížil náš čas, začínali jsme být čím dál tím více nervózní, a to obzvlášť Martin, protože právě on se ujmul hlavního losu a bylo na něm, kde budeme nadcházející týden chytat. Bylo to tady, Tamás vyvolal číslo 47 a my se vydali směr pódium, podali si ruce s pořadateli a přešli k boxu, ze kterého se tahá. Podívali jsme se na sebe a Martin nekompromisně vyndal skořápku, otevřel ji a následně se s kamenným výrazem podíval na Káju. V té chvíli bylo jasné, že je něco špatně. Přáli jsme si vytáhnout místa 60 až 125, protože o nich se říkalo, že jsou ta nejlepší, a naopak jsme si nepřáli vytáhnou nějaké nízké číslo, které by nás poslalo do okolí nebo na samotnou Tihany.
Martin rozbalil papírek a ukázal ho. Bylo to místo 32. V tu chvíli to z nás lehce spadlo, věděli jsme, že to není Tihany, ale až kus za. Nicméně top flek to taky nebyl, a tak jsme měli stále smíšené pocity. Šli jsme si podat ruku s ostatními členy Nikl týmu a vyrazili jsme se hned podívat na místo, kde budeme.
Jedeme se podívat…
Navigace nám ukazovala vzdálenost 15km, tak jsme vyrazili. Cestou jsem projížděl výsledky z minulého roku a ve chvíli, kdy jsem zjistil, že se z místa 32 chytili jen dvě 6kg ryby, přejel mi mráz po zádech. Body míst, jež byly na mapě IBCC, byly nepřesné, a tak jsme trochu bloudili, než jsme naše místo našli. Los nás poslal do kempu Balatonakali. Zázemí jako takové bylo super, elektrický proud jsme měli od sebe asi 10m, čímž nebylo potřeba elektrických agregátů, toalety asi 150m a největším bonusem bylo menší molo na člun, které jsme mohli využívat. Už jen zbývalo, aby tam byly hlavně ryby! Cestou zpět jsme se šli seznámit s místními maršály, podali jsme si ruce a vyrazili zpět do Clubu Tihany na slavnostní večeři. Hodně týmů, které vylosovali místa na jižním břehu, odjelo ještě před večeří, aby stihli poslední trajekt přes Balaton a nemuseli ho tak celý objíždět. My jsme se šli najíst, hodili jsme sprchu a šli spát, abychom mohli brzo ráno odjet na naše místo.
Na první pohled nemáme v sektoru nic zajímavého
Brzo ráno jsme vyrazili směr Balatonakali a těsně před sedmou jsme už stáli na místě a netrpělivě čekali, až to začne! Přesně v sedm přišli maršálové a mohli jsme tak začít stavět tábor. Nejdříve postavit bivaky, vyskládat krmení, připravit čluny, motor, navázat pruty a mnoho dalších věcí. Byli jsme rádi, že jsme to jen tak tak stihli a ve dvě mohli kluci vyrazit na vodu hledat lovná místa. Po necelých dvou hodinách se vrátili s faktem, že nic extra zajímavého nikde v našem sektoru není, občas menší levice, ale spíše jen pozvolně se prohlubující voda s 10cm nánosem jílového bahna na dně, jež je pro Balaton typické. Tři pruty kluci položili do lepších míst, které našli a čtvrtý prut umístil Karel na hranu proudu, asi 320m od břehu. Kolem páté hodiny bylo všechno připravené, pruty byly zavezené a děj se vůle boží.
Koncové montáže byly poskládané komplet z Carp´R´Us komponentů. Používali jsme šňůrku Strip-X 25lb, háčky Predator vel. 4 a další nezbytné drobnosti. Co se kmenových šňůr týče, spolehli jsme se na produkty Katran. Jako klíčové nástrahy jsme zvolili naboostrované boilies 68, DevilKrill a Giganticu o větších průměrech (30mm). Na každý prut jsme ze začátku krmili okolo 2-3kg stejného boilies. Tato taktika nám zafungovala skvěle, první ryby nám začaly přicházet hned první noc a my začali postupně bodovat.
|
|
|
|
Pomalu, ale jistě…
Hned první noc se nám podařilo chytit dva kapry, kteří nás dostali do „hry“ a plni nadšení jsme čekali, co se bude dít dál. Jenže se bohužel nedělo nic, další záběr dostáváme až druhý den v podvečer. Díky významně se měnícímu počasí, jsme byli nuceni razantně změnit lovnou taktiku, která se nám po pár hodinách začínala vyplácet. Těsně nad ránem Karel zdolává pěkného šupíka na váze 12,40kg a lysce přes 6kg. Tím to vše začalo. Po odvážení těchto dvou kaprů, vyjíždí prut i Martinovi a následně opět Kájovi. Začali jsme postupně odchytávat ryby nejenom v noci, ale i přes den. Dalo se snadno vypozorovat, kdy nám do sektoru najíždí hejno a naopak, kdy tam ryby vůbec nejsou. Nejsilnější jsme měli vždy časy od sedmé hodiny ranní do desíti, následně pak poledne a poté až okolo páté hodiny. V noci jsme jezdili vždy kolem desáté, půlnoci a pak až okolo čtvrté hodiny ranní. Postupně jsme začali navyšovat počet záběrů. Třetí noc jsme už udělali tři slušné ryby a měli skvělé ráno, kdy se nám při vážení rozjeli další tři pruty. Zmíněných šest ryb pro nás bylo klíčových, a my se postupně začali prokousávat tabulkou vzhůru.
|
|
Jsme ve hře!
Ještě ten den se nám podařilo udělat dalších pět kaprů, v čele s Karlovým šupíkem na váze 15,92kg. Po jejich odvážení jsme poskočili v tabulce na 4.místo a to pro nás bylo něco neskutečného. Večer se na nás přijel podívat Tamás se štábem, aby natočili naše dvě nejtěžší ryby. Noc ze středy na čtvrtek pro nás byla opět skvělá, podařilo se nám lapnout celkem čtyři ryby, tentokrát v čele s Martinovým šupináčem přes 15kg, a tím to zdaleka nekončilo. Opakovala se již typická ranní situace, kdy nám v čase vážení vyjeli opět tři pruty a po sedmi bodovaných rybách jsme nevěřili vlastním očím, byli jsme na 3.místě! Zaplavila nás úžasná euforie, ale báli jsme se, aby nám to teď nepřestalo jezdit. Dělali jsme vše proto, abychom byli i nadále úspěšní. Ráno nás znovu navštívil štáb FISHING&HUNTING a měli rozhodně co točit. Dařilo se nám, ještě před soumrakem jsme měli dalších sedm bodovaných ryb a noc byla na spadnutí! Zatím nám vše vycházelo a krátce po západu slunce nám začali opět přicházet záběry. Tuto noc jsme udělali krásných 9 ryb a při vážení se nám rozjel další prut.
Neskutečné se stává skutečným!
Po aktualizaci výsledků jsme už opravdu trošku nevěřili, co se to právě odehrává, byli jsme na 1.místě! Neskutečná paráda - začali nám všichni psát, gratulovat, přát ať to dopadne. Podpora byla opravdu obrovská. Odpoledne nás přišla navštívit celebrita v podání Ardyho Veldkempa, který nám přišel popřát štěstí a se kterým jsme následně udělali rozhovor pro Der Spiegel. Ardy je opravdu přátelský člověk, se kterým jsme si ten den dlouho povídali a bylo vidět, že je z nás upřímně nadšený. Ale jak to občas bývá, přestaly nám „jít karty“. Změnilo se bohužel počasí a aktivita ryb v našem sektoru výrazně polevila. Přes den jsme udělali pouze dva kapry a my se propadli na 2.místo. Nicméně stále jsme věřili, byla před námi ještě poslední noc, posledních 14 hodin závodu. Připravili jsme si vše, jak nejlépe jsme mohli a stále doufali, že to zlomíme. Tu noc z nás nikdo nešel spát, byli jsme obrovsky napjatí, jak to celé dopadne. Jako jeden z předních týmů, s námi byl také celou noc připraven maršál, abychom mohli ryby případně vážit hned. Bohužel pro nás, nebylo moc co. Podařili se nám pouze dvě těžce vydřené ryby a ráno po shlédnutí výsledků, jsme byli na 4.místě. První tým, Deepex, nám utekl neskutečným rozdílem přes 100kg, druzí o 40kg, ale na třetí místo nám chyběly pouze 4kg! A tomu jsme hodně věřili. Karel se začal z nouze dokonce i modlit u prutů, aby dostal záběr. Pouštěl různé „hymny“ a byl si jist, že to prostě přijde. A taky že jo! Necelou hodinu před koncem přivezl šupináče přes 8kg a byli jsme tam, byli jsme s necelým pěti kilovým náskokem na 3. místě! Ale stále zbývalo necelých 50minut do konce. Srdce nám bušilo jak o závod, byly to neskutečné nervy.
|
|
Nebylo nám přáno…
Nějakých dvacet minut před koncem přišla rána. Rumuni, kteří nás doháněli, chytili dvě ryby a posunuli se před nás s náskokem přes 20kg. To byla váha, kterou jsme již neměli šanci předehnat, chyběl nám čas. Bylo hotovo, v 8:00 skončil závod a my se ocitli na 4.místě. Samozřejmě i tak je to pro nás obrovský úspěch skončit na největším závodě na světě takto a zároveň jako nejlepší Češi, ale dlouho nás bude hlodat, že nám bedna utekla přímo před nosem o 20 minut. O tom jsou závody, bojuje se až do konce a dokud není odpískáno, hra neskončila.
Za rok znovu!
Už teď se ale těšíme na další ročník gigantického závodu IBCC a věříme, že uděláme minimálně stejně dobrý výsledek a třeba už nám ta bedna takto neuteče. Byl to neskutečný zážitek být součástí IBCC, chytat na tak obrovské vodě, jakou Balaton bezesporu je a závodit mezi nejlepšími kapraři světa. Také bychom chtěli poděkovat všem, kteří nás skrze online přenosy, facebook nebo nějak jinak podporovali a věřili nám. Buďte si jisti, že to bylo opravdu znát a velmi nás to v některých chvílích podrželo! Děkujeme Vám.
Tak zase za rok!
Za Nikl / Carp´R´Us / Habakuk tým - Jarda Vrána, Karel Nikl junior
Foto: Radek Holub