Do neznáma s novou nadějí a chutí do rybolovu

Už delší dobu jsem si pohrával s myšlenkou porozhlédnout se po nových vodách, dál od mého bydliště a naplánovat výpravu tak trochu do neznáma. Myšlenka, že dojedu na vodu, o které nebudu vědět nic mě hnala dopředu a vrátila mi chuť k lovu.

Na mapách jsem si vytipoval pískovnu, na kterou jsem se zajel nejdříve podívat a porozhlédnout se, jak to na revíru vypadá. Jednalo se o starou, svazovou pískovnu s rozlohou okolo 50 ha, kde jistě plavou nějaké kapří klenoty.

Poprvé vyrážím!

Začátkem května jsme s kamarádem Jirkou podnikli čtrnáctidenní výpravu do Francie, která nedopadla podle našich představ a byli jsme díky „nešťastné nehodě“, nuceni odjet domů o týden dříve. Zdraví máme jen jedno a ryby jsou stále jen koníčkem. Mě zbyl týden volna, který jsem věnoval právě nové pískovně. Chuť a nová energie, kterou jsem při balení dostal byla neuvěřitelná. Musel jsem se velmi dobře připravit a mít vše potřebné, aby mě žádná situace u vody nezaskočila. Věděl jsem, že budu chytat z odhozu, ale netušil jsem, na jaké vzdálenosti, ani jaké tu bude dno. Musel jsem být na vše připravený. Ani krmení jsem nenechal náhodě a přibalil 50 kg boilies s názvem 68, které mi dopomohlo už k mnoha pěkným úlovkům. Samozřejmě jsem nesměl zapomenout na neutrálně vyvážené Criticals boilies té samé příchutě, které používám jako nástrahu.

Přes víkend jsem vše dobalil a s odjezdem vyčkal na neděli, jelikož je na většině svazových vod obrovský tlak rybářů, kteří právě v neděli balí a odjíždějí domů. Z mých zkušeností, na víkendy reagují také velké ryby. Moc dobře vědí, že hrozí větší nebezpečí a v tuto dobu jsou velmi opatrné, co pozřou. Netvrdím, že to tak musí být vždy a všude, ale...

Počasí se bude měnit – a to je dobře

Z předešlé návštěvy jsem si vytipoval menší špici, která mi přišla strategicky jako nejlepší řešení, jelikož se nachází proti jedinému ostrovu, který je podle map ve vzdálenosti 170 m od špice. Měl jsem v záloze ještě jedno místo pro případ, kdyby bylo na špici plno. Po příjezdu k vodě zjišťuji, že na špici je volno a mě čeká zhruba 150m cesta se všemi věci. Nikam jsem nepospíchal a v klidu jsem věci, zhruba na pětkrát odnosil na místo. Sluníčko svítilo jako v létě a teplota vzduchu byla velmi vysoká. Ideální počasí na kapry nebylo, ale podle dlouhodobé předpovědi se mělo vše změnit v můj prospěch. Neúprosná horka měla vystřídat studená fronta ze západu s větrem a deštěm – to už jsou ideální podmínky na lov!

Mapování lovných míst

Jelikož jsem byl na vodě s pruty poprvé a rybářský řád nedovoluje jakékoliv plavidlo ani echolot, sahám po mém oblíbeném markeru. Markerovací a zároveň spodový set mám sestavený z prutu Propel Trakker, který mám osazený navijákem Shimano Aerlex 10000 XTB Spod s návinem šňůry Total Contact o průměru 0,18 mm. Šňůru používám z důvodu nulové průtažnosti a přesnému oťukání dna, kdy přes šňůru je krásně cítit o jaké dno se jedná. K této sestavě jsou velmi důležité distanční tyčky pro změření vzdálenosti, osobně používám Distance Stick – Cygnet.

Zhruba po hodině markerování znám dokonale prostor přede mnou. Vím, že na 70 m se nachází velká oblázková lavice, která stoupá z 5 m hloubky na 3 m. Dále od břehu na 110 m jsem našel menší písčitou vyvýšeninu, která stoupá také z 5 m hloubky ale pouze na 4 m. Všude okolo lavic je smradlavé a hnijící bahno. Předpokládám, že první lavice bude nejvíce prochytávaná od místních rybářů, proto se rozhoduji zaměřit na vzdálenější lavičku i přesto, že bude mnohem složitější a vyčerpávající dostat na tuto vzdálenost větší množství krmení.

Díky změně počasí, která mi hrála do karet se rozhoduji více krmit. Jelikož raketa dělá velký hluk, při dopadech o vodu a může vyhánt ryby z krmného místa, rozhoduji se o jednorázový zákrm 10 kg každé ráno, tři dny po sobě. Následující dva dny budu místo pouze „dochytávat“. Z mých zkušeností chodí největší ryby právě v téhle době, kdy místo není atakované menšími rybami.

Po hodině a půl krmení se zaklipovaným Spider Spodem na 110 m, nahazuji pruty s montážemi, které mám sestaveny z  0,28 mm kmenového vlasce, zhruba 6 m odpalové 0,40 mm šňůry zakončené fluorokarbonem Clearwater Gizmo Swivel Leader 50 lb. Tento poslední kus fluorokarbonu krásně lehne na dno a zabrání pořezání ryb od kmenové šňůry. Návazce jsem zvolil z potažené šňůrky Strip-X (25 lb), avšak potah jsem nechával nestažen. Návazec byl zakončen háčkem Continental vel.4, abych se mohl do ryby opřít, jelikož vpravo ode mě je menší zátoka plná popadaných stromů a různých překážek. Byl to tak trosku risk chytat na takto velké vzdálenosti a mít v takovéto blízkosti velké překážky, ale risk je zisk. Pravý prut odhazuji na hranu lavice ke „krmáku“ a druhý prut odhazuji cca 30 m dále, do tzv. klidové zóny odkud čekám méně záběrů, ale spíše větší ryby.

Smůla si mi lepí na paty

Po celou dobu výpravy mě doprovázela smůla a každý den se mi stalo něco, co mělo k pozitivnu hodně daleko. Začalo to prvním večerem, kdy jsem chtěl dát nabít telefon na powerbanku a zjistil nefunkčnost nabíjecího kabelu k telefonu. Jelikož nenosím hodinky jsem závislý na hodinách v telefonu. Bez něj bych nevěděl v kolik mám vytáhnout pruty kvůli RŘ a také v kolik nahodit. Ano dalo by se to odhadnout, ale mohl bych se tím okrádat o čas, kdy mohu lovit nebo zároveň riskovat porušení denní doby lovu. Trn z paty mi vytáhl kamarád, který po telefonátu sedl do auta a kabel mi cca 50 km z domova přivezl, za což mu ještě jednou děkuji. Tu noc jsem se záběru nedočkal a šel po půlnoci spát.

Ráno mě těsně před 4 hodinou ranní vzbudil budík a konečně jsem mohl znovu nahodit. Tentokrát jsem na záběr nečekal dlouho, ale jednalo se o menšího dorostence. Hned jak se rozednělo, tak jsem se lehce rozcvičil a začal krmit do doby, než jsem spotřeboval 10 kg do zaklipované vzdálenost. To dopoledne přicházela zmiňovaná studená fronta a s ní začal kolotoč záběrů. Ryby byly v rauši jako kdyby tu ještě nikdo takto v takové míře nekrmil. Jednalo se ale o menší kapry do 6 kg na prut přímo z krmného fleku.

Po obědě ke mně přijel kluk na kole se slovy „Ahoj Tomka, dělá to něco?“ Do této doby jsem Lukáše neznal, ale jsem moc rád, že jsem se seznámil. U kávy jsem zjistil, že Lukáš na tuto vodu jezdí, a tak trošku mě seznámil s obsádkou pískovny. Je super poznávat nové kamarády se stejným zapálením do rybařiny.

První kapr, ale i prasklý podběrák

Když Lukáš odjel, dostal jsem na prut prvního lepšího kapra, kterého jsem celkem rychle a úspěšně podebral. Mohl jsem si tak prohlédnout prvního tmavého šupináče - jednalo se o rybu s váhou 12 kg. Bohužel mě opět doprovázela zmíněná smůla a můj již jednou opravovaný podběrák (na který jsem si kdysi šlápl) praskl těsně pod křížem. Kapra jsem zdokumentoval, nahodil prut zpět a přemýšlel jsem co s tím. Jak to opravím? Nebo znovu někoho otravovat, aby mi přivezl podběrák? To se mi dvakrát nechtělo. Mezitím mi došly další ryby, ale jednalo se o dorostence, kterého jsem vyháčkoval u břehu. V podvečer mi Lukáš napsal, jestli něco nepotřebuji koupit (např. čerstvé pečivo), že pojede taky na ryby. Bylo mi to hloupé, ale popsal jsem mu situaci s podběrákem a Lukáš mi odpověděl, že je to maličkost, že má doma dva podběráky. Nedovedu si představit navádět velkou rybu do mého saku a záběrů nadále přibývalo, ale podle očekávání a v tuto chvilku trochu se štěstím od menších ryb.

Vyčerpávající prohra s rybou, kterou jsem ani neviděl

Druhé ráno probíhalo podobně jako to předešlé. Menší rozcvička zad, aby nenastal nějaký problém v podobě bloku a začala každodenní šichta s krmením. Začínal jsem mít slušné mozoly na pravé ruce a jakousi podlitinu na ukazováčku i přes ochranný prst od Kordy. Podlitina na dotek bolela ale krmit jsem musel. Po třech menších lyscích dostávám záběr na bokem odhozený prut. Záběr napovídal opět menší rybě, ale po přizvednutí prutu jsem dostal odpověď od kapra, že to tentokrát nebude vůbec jednoduché. Přesně na tohle jsem tam čekal. Kapra jsem nemohl dlouhou dobu zastavit a otočit, což se mi nakonec povedlo, ale kapr si to namířil doprava směr zátoka. Věděl jsem, že pokud kapra nestáhnu, přijdu o něj ve vázkách. Opíral jsem se do něj, co to šlo. Už už jsem očekával, že něco povolí. Kapr byl ale jiného názoru a opět si vzal desítky metrů a zajel do zátoky, kde jsem o něj přišel v nějakém stromě. Vyčerpávající prohra s rybou, kterou jsem bohužel ani neviděl, ale vím že střední velikosti nebyl. Bohužel i toto k našemu koníčku patří a já si tou odhozovou vzdáleností o to říkal.

Vše jsem znovu navázal a hodil zpět do míst, odkud záběr přišel. Mezitím přijel Lukáš s podběrákem. Chvilku řešíme ztracenou rybu, přeje mi ať přijde záplata za ztraceného kapra a odjíždí zhruba 500 m na jiné místo. Do večera jako kdyby ryby odjely a byl klid za který jsem byl rád a mohl si na chvilku odpočinout. Až za tmy přichází další záběr nasvědčující větší rybu, ale zdaleka to nebyla taková ponorka jako odpoledne. Kapra po několika minutách podebírám a zjišťuji, že mám na břehu velmi slušného šupináče. Navážil jsem mu přes 16 kg. Když jsem šel kapra nafotit zjišťuji, že mi odešla časová spoušť, kterou používám při každém focení, jelikož se fotím vždy sám na samospoušť a zrcadlovky Canon mají pouze 10 s interval. (Na časové spoušti si nastavíte interval focení, př. první fotku po 15 s následně 10 fotek po 5 s). Jsem tedy nucen nafotit kapra na 10 sekundovou samospoušť. Byl to boj, ale kapra netrápím a co nejrychleji pouštím. Kdy už smůla povolí?

Tu noc jsem se dalšího záběru nedočkal, ale byl jsem spokojený s první rybou na 15 kg z nové vody. Musel jsem ale nějak vyřešit problém s focením. Jediný, kdo byl na dosah byl opět Lukáš, který mi opět pomohl a zapůjčil mi svou náhradní nášlapnou spoušť udělanou ze šlapátka na šicí stroj - ještě jednou děkuji Luky.

Tygří ořech Konečně jsem si začal užívat samotnou rybařinu!

Třetí ráno jsem vzal naposledy do ruky spodový prut a dal si opět krmnou šichtu. Prsty mě bolely už natolik, že jsem si je musel oblepit páskou, abych zmírnil tlak šňůry při hodu. Krmením to ale nekončilo a já se opět celý den nezastavuji a zdolávám rybu za rybou s váhami do 9 kg. Nebyl čas na jídlo, odpočinek, natož spánek. Bylo to vyčerpávající spát denně pouze 3 hodiny a pak takto makat. Připadal jsem si jak na závodech, ale věděl jsem, že když nepolevím, budu odměněn.

K večeru počet záběrů opadl a já věřil ve větší rybu. Těsně před koncem denní doby lovu úspěšně podebírám nádherného lysce s váhou bezmála 15 kg. Z tohoto kapra jsem měl velkou radost. Smazal všechny problémy, které se mi přihodily. Konečně jsem si začal užívat samotnou rybařinu a nemusel nic řešit!

Na závěr jsem si schoval takový oříšek, konkrétně ořech tygří. Měl jsem ho s sebou zbytek z Francie, a přihazoval ho po troškách na krmné místo s plánem na konci výpravy ho zkusit navléknout pod háček. Vím, že na řadě českých vod (alespoň co jsem chytal) moc nefunguje. Nejspíše to je způsobené tím, že na něj nejsou kapři zvyklí, ale i přesto jsem to chtěl vyzkoušet.

Měl jsem před sebou poslední dvě rána, ale tentokrát bez jakéhokoliv krmení. Změnil jsem trošku taktiku a na druhý prut zvolil právě tygří ořech. Záběrů rapidně ubylo, ale za to velikost ryb stoupla. Do konce výpravy se mi sice už nepodařilo přelstít větší rybu, ale s ulovenými kapry jsem byl nad míru spokojený. Přes den se mi povedlo přelstít tři tmavé a bojovné šupináče s váhami 13, 13,5  a 14 kg. K večeru jsem úspěšně podebral další pěknou zdravou rybu, a to šupináče s váhou 12 kg. Zbytek záběrů v posledních dvou dnech přišel na boilies, nikoliv na tygřák. Možná jsem udělal chybu, ale zase když nezkusíš, tak nevíš. Řiďte se tím, co vám říká intuice a zkušenost.

Přes noc odešla studená fronta a hned po ránu bylo neúprosné vedro. Na to reagoval i tlak, který šel hodně nahoru - horší už to být nemohlo. Ne nadarmo se říká, že v nejlepším se má přestat, a tak jsem vše zabalil a vyrazil domů, ale už v tu chvíli jsem tušil, že se sem brzy vrátím, abych mohl zkoumat vodu dál.

 

Všem přeji mnoho úspěchů nejen u vody

Tomáš „Tomka“ Čermák