Pocitová záležitost

Moderní technologie

Nejen kaprařina v dnešní době nabízí nespočet možností, které nám usnadňují život a lov. Díky navigaci v automobilu dojedeme přímo na břeh našeho lovného místa. Díky technologii máme během pár vteřin nafouknutý gumový člun, se kterým vyplujeme pomocí elektromotoru na vodu. Nač se v dnešní době namáhat pádlováním, když nám „moderní technologie“ dává možnost bezpracného pohybu hladinami našich vod, že?! Dokonalé místo najdeme díky barevnému 3D sonaru, který je na 1mm přesný a na kterému vidíme každý detail, který se nachází na dně. Pokud nemáme možnost zjistit profil dna z hladiny, pomůžeme si nahazovacím sonarem, který je úplným zázrakem! Díky 3D profilu vidíme dno přesně tak, jako v realitě. Na technologií prezentovaný dokonalý profil dna stačí už pouze nějakým způsobem dostat naši montáž a máme dvě možnosti. Tou první a samozřejmě nejjednodušší variantou je nahodit s maximální přesností, nebo druhou a to zavézt. Pro zavezení montáže se tu opět nabízí další dvě možnosti. Buď zavézt na člunu - ruční pohon (pádlovat) nebo pomocí motoru dojet na místo, které máme již předem z předchozího sondování uložené v GPS souřadnici a druhou možností je zavážecí lodička, které v posledních letech doslova zahltily rybářský trh. Pak už jen stačí čekat na záběr, a náš úspěch prezentovat díky technologiím dvacátého prvního století.

Co když se ale nechceme tímto směrem dát? Co když chceme chytat tak trochu „po staru“? Co když chceme chytat jinak, než musíme? Jak? No přece úplně obyčejně a jednoduše. Měl jsem před sebou výpravu, kterou jsem podniknul zcela bez moderních vymožeností a chytal takzvaně „na pocit“. Co to konkrétně znamená? Čtěte dále a vše se dozvíte.

Přesně to místo, které jsem hledal

Na výpravu, která byla naplánovaná celkem hekticky a na rychlo, jsem vyrazil se starou, ale stále plně funkční dřevěnou loďkou, se kterou jsem začínal rybařit. S sebou jsem měl jen potřebné množství návnady, která by mohla stačit na lov. Žádná zbytečná moderní technologie, žádné vymoženosti. Nic víc, nic míň. Po příjezdu na místo jsem s touto loďkou vyrazil na vodu. Pádloval jsem s čistou hlavou a prostě jen jel, nic jsem neřešil. Občas jsem pádlem oťukal dno, abych zjistil, jaké jsou možnosti. Pádloval jsem tak dlouho, až jsem narazil na místo, kde jsem měl pocit, že tam montáž musím položit - byla to pocitová záležitost. Rozsypal jsem tu pouze hrst pelet a boilies. Do prostého a pocitem zmiňovaného místa jsem položil montáž, která se nesla ve stejné příchuti, jako byla krmná prezentace – jednoduchá a intuitivní. Pod touto sestavou, které již nějakou dobu pevně věřím, byl prezentovaný Devill Krill s 10mm pop-up Pineapple dream. Nevím proč, ale tuto kombinaci jsem si poslední dobou velmi oblíbil. Možná to bude i tím, že mi pomohla právě k pěkným úlovkům. Musím zde podotknout, že jsem místo z předchozích let neměl nikdy zmapované, takže jsem trochu „vařil z vody“, buď to vyjde a nebo ne!

Místo k lovu bylo nalezeno, montáže položeny a návnada začala plnit okamžitě svoji funkci, jenomže... Teploty stoupaly k tropické hranici, ale i přesto jsem pevně věřil, že je vše správně a záběr přijde. Ve chvíli, kdy přišel první záběr, bylo jasné, že tomu tak opravdu bylo. Šlo o pěkného kapra, proto taktika pocitového lovu pokračovala dále. S přibývajícími záběry se posouvalo slunce na obloze k nekonečným výšinám, a i proto bylo focení s úlovkem příjemným zpestřením již tak perfektního dne. Bohužel nic netrvá věčně, a i ta nejdokonalejší pohádka jednou končí. Díky náhlé změně počasí, především silnému větru, jsem téměř nemohl na vodu. To pro mě bylo velmi bolestivé, neboť právě zavážení přinášelo své ovoce. Všechny pruty byly díky záběrům na břehu, a i kdybych se roztrhnul a snažil se nahodit ze břehu montáž na maximum, pořád by to bylo málo. Následující vyhlídka předpovědi počasí nebyla nikterak příznivá, a tak jsem se rozhodl výpravu ukončit o něco dříve, než bylo původně v plánu. Měl jsem pocit, že i kdybych zůstal, byla by má přítomnost k ničemu. Na vodu jsem stejně nemohl, a sedět u vody jen tak se mi nechtělo. Na kontě byla slušná řádka pěkných kaprů, zážitků i pěkných fotek, takže jsem domu odjížděl přeci jen spokojený, a to nejenom z důvodu četnosti a velikosti úlovků, ale i z toho hlediska, že jsem nic neřešil a na břehu vody pracoval s čistou hlavou. Nemusel jsem řešit stav baterií, převoz těchto věcí z domova k vodě, jejich obsluhu i střežení. Díky tomu bylo auto na výpravu poloprázdné. Žádné zbytečnosti, jen to nejnutnější.

Je to jen na nás, jakou cestu si vybereme

Rád dělám v rybolovu změny. Tentokrát pro mě byla výzva jet na výpravu bez elektroniky (žádná GPS, elektromotor, sonar, tablet či chytrý telefon, powerbanka a jiné). Příště to možná právě bude elektronika, která pro mě bude tím klišé, které mě nutí jet k vodě a s pomocí kterého se pokusím ulovit nějaké, pěkné ryby. Ničemu se nebráním, mám rád výzvy a nebojím se je vyzkoušet. Nikde přece není napsané, jak musíme chytat. Je to pouze jen a jen na nás, jakou cestu si vybereme.

Matěj Šole